Petr Chromek: Případ vraha, který překvapil policisty při rutinním zásahu

V tomto článku se budeme věnovat velmi smutnému případu, kdy byl při rutinním zásahu zbabělým způsobem zastřelen policista Jiří Linhart a druhý jeho kolega byl zasažen. Zcela zbytečnou smrt mladého policisty má na svědomí Petr Chromek, který přijel na místo činu s úmyslem vraždit.

Případ se odehrál dne 23. dubna 1998. Bylo období devadesátek, které se zapsaly do historie mimořádnou brutalitou. I v tomto případu sehrály devadesátky svoji roli, protože Petr Chromek nijak neváhal, aby namířil své dvě zbraně proti překvapeným policistům.

Mělo se jednat o rutinní zásah

Zásahová jednotka se toho dne připravovala k realizaci zadržení gangu vyděračů a obchodníků se zbraněmi. Tato razie probíhala na pěti adresách po celé Praze, přičemž Jiří Linhart byl velitelem jednotky, která zamířila do bytu podezřelého Petra Uhlíře v Táboritské ulici.

Mělo se jednat o jednoduchý zásah, jelikož policisté měli informaci, že by byt měl být prázdný. V bytě tak chtěli zajistit důkazy usvědčující členy gangu, jelikož se mělo jednat o byt, kde gang mučil své oběti. I přesto ale k celé akci přistupovali svědomitě a především opatrně.

Zásah na Táboritské ulici se již od začátku komplikoval. Na ostatních místech po Praze již totiž zásahy probíhaly, zatímco skupina v čele s Linhartem musela vyčkat z důvodu administrativního zpoždění zaslání souhlasu s prohlídkou bytu ze strany soudu. Bez tohoto souhlasu nemohl zásah proběhnout. Zatím tedy stála jednotka nastoupena před bytem a hlídala, aby do něj nikdo nemohl vstoupit nebo z něj nikdo nemohl odejít.

Petr Chromek vyráží na „pomoc“

Ke smůle policistů nebyl předmětný byt prázdný, nacházel se v něm podezřelý Petr Uhlíř se svoji partnerkou. Ti sice nebyli nijak ozbrojení, nicméně dostali varování a na pomoc si proto zavolali právě ozbrojeného Petra Chromka. Celou situace na chodbě pozorně sledovali přes kukátko u dveří bytu, takže měli detailní informace o rozmístění policistů, které předávali Chromkovi.

Velkým překvapením pro policisty pak bylo, když na byt někdo zdola zazvonil. I přestože nebyly zevnitř bytu slyšet žádné zvuky ani hlasy, rozhodl se Jiří Linhart jako velitel celou věc prověřit, a proto dolů vyslal své dva kolegy, aby se podívali, kdo na byt zvoní. Byli společně domluveni, že jakmile se budou kolegové vracet zpět, vyjedou do desátého patra (byt se nacházel v devátém patře) a sejdou dolů za kolegy. U bytu tak zůstali dva policisté. Jen dodáme, že se později ukázalo, že na byt zvonila pošťačka.

O chvíli později se rozjel výtah nahoru. Policisté u bytu nemohli vědět, o koho se jedná, protože v době devadesátek neměli policisté dostatek potřebného vybavení. Linhartova skupina tak disponovala pouze jednou vysílačkou, telefony neměla vůbec k dispozici. Na rozdíl od pachatelů, kteří byli společně mobily v neustálém kontaktu. Linhartovi s kolegou již přišlo divné, že z výtahu se neozývají žádné zvuky, protože měli za to, že by je vracející se kolegové na sebe upozornili. Výtah ale skutečně vyjížděl do domluveného desátého patra.

Řádění Petra Chromka

Z výtahu ale bohužel nevystoupili policisté, nýbrž Petr Chromek, který ihned bez zaváhání a bez varování začal střílet. V každé ruce měl jednu speciálně upravenou zbraň, a protože detailně věděl o rozmístění obou policistů, své střely namířil ihned na ně. Nikomu z postřelených se Chromek nesnažil pomoci, naopak Linharta prohledal, vzal mu služební zbraň s odznakem policie a šel za svými komplici dovnitř bytu.

Postřelenému Jiřímu Linhartovi bohužel nebylo možné pomoci, jelikož jej jedna z pěti střel zasáhla do tříselné tepny, v důsledku čehož rychle vykrvácel do dutiny břišní. Druhý postřelený policista naštěstí řádění Chromka přežil.

K bytu na Táboritské ulici hned vyrazily posily a byt obklíčily. Na výzvu policistů obyvatelé dveře bytu otevřeli, přičemž se policistům naskytl absurdní a nechutný obrázek, kdy se Petr Chromek z bytu vyplazil a prosil policisty, aby jej nezabíjeli. To samozřejmě policisté neudělali a Chromka později usvědčili z vraždy a pokusu o vraždu.

Stejný názor pochopitelně sdílel i Městský soud v Praze, který Chromka poslal na 22 let za mříže. Podané odvolání pak bylo Vrchním soudem v Praze zamítnuto.

Zdroje: Legendy kriminalisty, Policejní rekonstrukce na místě činu, Česká televize, iDnes (rozhovor s pozůstalou manželkou), Český rozhlas