Opičí sběrači kokosových ořechů: Tradice, nebo týrání zvířat?

V jihovýchodní Asii, zejména v Thajsku, Indonésii a Malajsii, se po staletí praktikuje unikátní metoda sběru kokosových ořechů – za použití vycvičených opic. Tento přístup umožňoval farmářům efektivně sbírat kokosové ořechy z vysokých palem a zároveň minimalizovat rizika pro lidské pracovníky. Dnes je tato tradice předmětem debat a moderní technologie nabízejí alternativní řešení. Jak toto neobvyklé řemeslo vzniklo a jak se dnes vyvíjí?

Historie a tradice

Využívání zvířat v zemědělství není neobvyklé, ale zaměstnávání opic pro sběr kokosových ořechů vyniká svými starodávnými kořeny a bohatou tradicí. Historické záznamy naznačují, že tato praxe existuje již několik staletí. Raní cestovatelé, kteří navštívili Siam (dnešní Thajsko), Malajské souostroví a Indonésii, zdokumentovali, jak místní farmáři používali vycvičené makaky ke sběru kokosových ořechů. Na rozdíl od lidí mohly opice bez námahy vylézt na palmy vysoké 15–25 metrů, rychle identifikovat zralé kokosové ořechy a ukroutit je tak, aby spadly na zem.

V tradičních společnostech se tato metoda dědila z generace na generaci a výcvik opic se stal jistým uměním a profesí. V některých oblastech bylo používání opic pro sklizeň kokosových ořechů považováno za respektované řemeslo a majitelé nejzkušenějších makaků se těšili vysokému postavení ve společnosti. Farmář pracující s opicí působí jako instruktor a koordinátor a dává povely pomocí hlasových pokynů, gest nebo speciální tyče, kterou ukazuje na požadované kokosové ořechy. Opice vyleze na strom, zhodnotí zralost kokosových ořechů a “odkroutí” je (doslova, jde to velice ztuha).

Proces obvykle probíhá v těchto krocích

Výběr správného stromu – Farmář nasměruje opici k palmě, kde jsou kokosové ořechy připravené ke sklizni.
Šplh do koruny palmy – Makak rychle stoupá po kmeni a pro rovnováhu používá svůj ocas a své hbité končetiny, což je jeho přirozenost.
Identifikace zralých kokosových ořechů – Opice je vycvičena k rozlišování zralých kokosových ořechů od nezralých.
Odkroucení plodu (kokosu) – Opice uchopí plod končetinami a otáčí jím ve směru hodinových ručiček, dokud se neoddělí (jde o nejdelší etapu úkonu).
Sběr spadaných kokosových ořechů – Farmář sbírá kokosové ořechy, zatímco opice se přesouvá na další strom. Někdy je k opici připevněno dlouhé vodítko, které kontroluje její pohyb a brání jí v útěku.

Výcvik opic: Jak to funguje

Opice jsou cvičeny ve specializovaných centrech. Jedna z nejznámějších škol se nachází v provincii Surat Thani v Thajsku, kde mladí makakové absolvují několikaměsíční výcvik.

Hlavní fáze výcviku zahrnují:
Zvyknutí si na lidi – Proces začíná socializací, která pomáhá opici cítit se pohodlně v přítomnosti lidí a reagovat na pokyny.
Nácvik na zemi – Opice se učí otáčet kokosovými ořechy pomocí zavěšených modelů kokosu na tyčích či umělých palmách.
Lezení a orientace na stromech – Učí se lézt po palmách a plnit povely.
Nácvik na skutečných plantážích – Poslední fáze zahrnuje aplikaci těchto dovedností ve skutečných podmínkách sklizně.

Dobře vycvičený makak dokáže nasbírat až 800 kokosových ořechů denně, což daleko překračuje lidské schopnosti.

Moderní debaty a etické pohledy

V posledních letech vyvolalo používání opic v zemědělství debaty. Obhájci práv zvířat tvrdí, že tato praxe může být spojena s krutostí, opice jsou drženy v zajetí, mají omezený pohyb a jsou vykořisťovány v drsných podmínkách. Některé velké mezinárodní společnosti přestaly nakupovat kokosové ořechy sklizené za pomoci opic a zavedly přísné certifikační požadavky pro zemědělce.

V reakci na to mnoho thajských a indonéských zemědělců tvrdí, že s jejich opicemi se nezachází špatně, dostává se jim řádné péče a jsou považovány za cenné členy jejich zemědělských rodin. Pokud ale “vlastní” makaka, vlastní ho napořád. V dalším případě téměř neexistuje možnost návratu dospělého jedince do volné přírody. Opice jsou tvorové žijící v pevné sociální hierarchii. Možné návraty odchycených domestikovaných jedinců v mnoha případech představují jejich smrt, v neschopnosti se “sám o sebe postarat”, nebo přežít útoky opic svého vlastního druhu.

K odchytu opic ve velmi raném věku dochází násilnou formou. Mláďata jsou přímo “odtrhávána” matkám z náručí. Další možnost je koupit makaka na černém trhu nebo si chovat vlastní “sběrače” odchovem samice a samce v zajetí. Tyto praktiky se nedějí jen pro výchovu “sběračů”. V mnoha zemích Asie jsou opice cvičeny pro zábavu, boje, natáčení zrůdných videí, kde jsou zvířata týrána pro zisk atd. Zákony jsou nedostatečné a lidé nejsou prakticky stíháni.

Moderní alternativy: Technologie nahrazující opice

S vývojem zemědělských standardů přechází stále více zemědělců na moderní metody sklizně kokosových ořechů. Mezi alternativní řešení patří:

Hydraulické plošiny – Ty umožňují zvednout pracovníky do potřebné výšky pro ruční sběr kokosových ořechů.
Pěstování zakrslých odrůd kokosových palem – Šlechtitelé rostlin vyvinuli kratší stromy, obvykle vysoké 3–5 metrů, což usnadňuje ruční sklizeň.
Robotická zařízení pro sklizeň – Společnosti vyvíjejí stroje schopné detekovat zralé kokosové ořechy a automaticky je sklidit.

Ačkoli tyto technologie vyžadují investice a modernizaci farem, postupně nahrazují tradiční sklizeň s asistencí opic.

A tak…

Využívání opic pro sklizeň kokosových ořechů je v jihovýchodní Asii starobylou tradicí, která pomáhá zemědělcům efektivně hospodařit s kokosovými plantážemi. V posledních desetiletích se však postoje k této praxi změnily, což vedlo k posunu k mechanizovaným řešením. Zda tato metoda přetrvá i v budoucnu, nebo bude zcela nahrazena technologií, se teprve uvidí. Otázkou je, jak moc mají lidé finance a přístup investovat do svého podnikání. Zatím, přeci jen, jsou opice jakousi jistotou s otazníkem.

Zdroje: 

www.naturalhistorymag.com 

WESLEY, Y. Monkeys picking coconuts: Myths and trues.

Wildlife in Thailand Magazine.