Nobelova cena: Česká republika se může pyšnit šesti držiteli, další mají české kořeny

Nobelova cena, založená švédským vynálezcem Alfredem Nobelem v roce 1895, je prestižní mezinárodní ocenění udělované každoročně za mimořádný přínos. Jde o oblasti, jako je fyziologie, fyzika, chemie, literatura, mír a ekonomie. Oceňuje jednotlivce nebo skupiny za jejich významný přínos lidstvu prostřednictvím průlomové práce.

Zatímco Česko se může pyšnit šesti laureáty Nobelovy ceny, je zde také několik významných Čechů a jednotlivců s českým původem, kteří byli na cenu nominováni. Mezi nimi jsou zasloužilí jednotlivci, o kterých se věří, že jim byla cena z politických či dalších důvodů nespravedlivě odepřena. A také významní nositelé Nobelovy ceny s vazbami na Českou republiku.

Bertha Felicie Sophie Suttnerová

Bertha Felicie Sophie Suttnerová (roz. hraběnka Kinská z Wchinitzu a Tettau) se narodila v Praze v roce 1843. Byla renomovanou romanopiskyní a jednou z prvních prominentních pacifistek. Vydání jejího románu Die Waffen nieder (Složte zbraně) koncem roku 1889 mělo hluboký veřejný dopad díky ostrému zobrazení militarismu.

V roce 1905 byla Suttnerové udělena Nobelova cena míru za její oddaný mírový aktivismus. Byla druhou ženou v historii, která obdržela Nobelovu cenu, a první ženou, které byla Nobelova cena míru udělena.

Další nositel Nobelovy ceny míru má vazby na Česko. Za jeho vizi světa bez jaderných zbraní, nastíněnou v jeho Pražské agendě z roku 2009, byla Nobelova cena udělena bývalému americkému prezidentovi Baracku Obamovi. Mezi jeho úsilí patřilo zahájení jednání o nové smlouvě o kontrole zbrojení s Ruskem. Tato vize podnítila zasedání Rady bezpečnosti OSN o jaderném odzbrojení a závazek k zabezpečení volných jaderných materiálů.

Carl a Gerty Cori

Carl Ferdinand Cori a Gerty Theresa (Radnitz) Cori byli uznávaní vědci narození v Praze. Pár provedl průlomový výzkum v oblasti metabolismu sacharidů a enzymologii. Objasnili dráhu rozkladu glykogenu v živočišných buňkách a identifikovali klíčové enzymy a metabolické procesy. Jejich práce vyvrcholila objevem tzv. glukóza-1-fosfátu, který byl spojován s aktivitou fosforylázy (tj. enzym ze skupiny transferáz, který katalyzuje první krok rozkladu glykogenu). V roce 1947 obdrželi Coriovi Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za svůj mimořádný přínos vědě.

Jan Jánský, český sérolog, neurolog a psychiatr, je považován za objevitele první klasifikace krve na krevní skupiny A, B, AB a O. Ta položila základ systému krevních skupin ABO. Navzdory svému významnému přínosu medicíně Nobelovu cenu za svou práci neobdržel. Za objevy v podobné oblasti ji obdržel roku 1930 rakousko-americký vědec Karl Landsteiner. Jánského klasifikační systém se používá dodnes.

Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský, narozený v Praze v roce 1890, byl český vědec známý svou průkopnickou prací v polarografii, metodě chemické analýzy. Studoval chemii, fyziku a matematiku na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1922 objevil metodu pro analýzu výskytu a obsahu různých látek v roztocích pomocí elektrických měření. Jeho práce vedla k vývoji polarografie, za kterou v roce 1959 získal Nobelovu cenu za chemii.

V roce 1938 Němci Otto Hahn, Fritz Strassmann a Lise Meitnerová, vídeňská fyzička česko-židovského původu, objevili štěpení jader. Tento oběd vedl k Hahnově Nobelově ceně za chemii v roce 1944. Mnozí se domnívají, že klíčová role Meitnerové zůstala nepovšimnuta. Překonala vzdělávací bariéry a vynikala v Německu, kde její spolupráce s Hahnem byla klíčová pro tento objev. Meitnerové přínos byl posmrtně uznán v roce 1968. Její odkaz jako jedné z nejvýznamnějších vědkyň 20. století je v současných vědeckých knihách uznáván. Za svého života se však Nobelovy ceny nedočkala.

Jaroslav Seifert

V roce 1984 se Jaroslav Seifert, český spisovatel narozený v Praze v roce 1901, stal prvním českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Seifertova poezie zahrnovala témata československých dějin a rozmanité aspekty života. Sahala až do dětské literatury a příspěvků do časopisů. V roce 1977 podepsal Chartu 77, v níž se postavil proti vládě Gustáva Husáka. V roce 1981 napsal své paměti. Jeho dílo bylo komisí pro udělování ceny popsáno jako „obdařené svěžestí, smyslností a bohatou vynalézavostí, které poskytuje osvobozující obraz nezdolného ducha a všestrannosti člověka“.

Český spisovatel Karel Čapek byl v letech 1932 až 1938 sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ačkoli ji nikdy nezískal. Čapek byl blízko vítězství, ale nakonec cenu nezískal. Švédsko totiž údajně považovalo autorovu knihu Válka s mloky za příliš antifašistickou a obávalo se Hitlerovy reakce. Čapek odmítl navrhnout nekontroverzní publikaci, která by mohla být brána jako “náhrada” za první titul, se slovy: „Děkuji za dobrou vůli, ale svou vrcholnou práci jsem již napsal.“

Peter Grünberg

Peter Grünberg, narozený v Plzni v roce 1939, byl česko-německý fyzik známý svou prací o obří magnetorezistenci (GMR), která způsobila revoluci v gigabajtových pevných discích. Grünbergova rodina byla v roce 1946 vyhoštěna z Československa. On se nadále vzdělával v Německu a později vedl postdoktorandské studium na univerzitě v Kanadě. Grünberg objevil GMR současně s francouzským fyzikem Albertem Fertem, nezávisle na něm. V roce 2007 získal spolu s Fertem Nobelovu cenu za fyziku.

Einsteinův pobyt v Praze v letech 1911 až 1912 sehrál klíčovou roli v jeho cestě k Nobelově ceně za fyziku a rozvoji jeho průlomové teorie relativity. Během svého 17měsíčního pobytu Einstein napsal 11 vědeckých prací, z nichž pět se zaměřovalo na radiační matematiku a kvantovou teorii pevných látek. Osobně přeložil do češtiny svůj proslulý svazek O speciální a obecné teorii relativity a připsal Pražské Německé univerzitě zásluhu za to, že „mu dala potřebný klid k tomu, aby základní myšlence obecné teorie relativity, dal definitivní tvar.“

Zdroje: www.avcr.cz; PACÍŘ, T. Jak je to s Nobelovou cenou?; POUROVÁ, J. Češi a Nobelova cena.