Quentin Tarantino, režisér, scenárista a herec, který je známý pro svůj styl, jenž zahrnuje silné dialogy a násilí, slaví toto pondělí své jubilejní 60. narozeniny. Pojďme se podívat na tvorbu tohoto velmi charismatického režiséra.

Tarantino se narodil 27. března 1963 v Knoxville, USA. Jeho rodina se později přestěhovala do Kalifornie, kde Tarantino vyrůstal. Už v mládí se začal zajímat o film a začal se učit o filmové historii.

Po střední škole se zapsal na filmovou školu v Los Angeles, ale po několika měsících studia ji opustil a začal pracovat v obchodě s videokazetami, kde se setkal s lidmi, kteří ho motivovali k psaní a režii vlastních filmů.

Jeho první krátký film se jmenoval „My Best Friend’s Birthday“ a natáčel ho v průběhu několika let na začátku 80. let. Tento film nebyl nikdy dokončen, ale pomohl mu získat zkušenosti a umožnil mu se seznámit s dalšími lidmi z filmového průmyslu.

V roce 1992 Tarantino režíroval svůj první celovečerní film „Reservoir Dogs“, který se setkal s velkým úspěchem u kritiky i diváků. Tento film mu zajistil mezinárodní uznání a umožnil mu pokračovat v kariéře režiséra.

Od té doby Tarantino natočil několik kultovních filmů, získal mnoho ocenění a stal se jedním z nejvýraznějších a nejúspěšnějších režisérů současnosti.

Následující ukázky jeho tvorby nejsou pouze největšími úspěchy režiséra, ale také jsou považovány za klasiky a patří k nejlepším a nejoblíbenějším filmům všech dob.

Pulp Fiction (1994)

Tento kultovní film je jedním z nejznámějších Tarantinových děl a získal Oscara za nejlepší původní scénář. Je to nekonvenční a nelineární film, který se skládá z několika příběhů, jenž se prolínají.

Soundtrack filmu je taktéž ohromným hitem. Ostatně výběr vynikajících písní k filmům je tradičně jednou z nejsilnějších stránek tohoto velikána.

Kill Bill: Volume 1 (2003)

První část ze série Kill Bill, jenž vypráví příběh bývalé vražedkyně, která se vrací, aby pomstila smrt svého snoubence. Film je plný akčních scén a Tarantinova typického stylu.

Django Unchained (2012)

Film se odehrává v době otroctví v Americe a sleduje osvobození otroka jménem Django, který se snaží najít svou manželku a pomstít se jejím mučitelům.

Zdroj: Hollywood, Wikipedia

Česká verze Survivoru má za sebou dost možná nejkontroverznější díl. Ze hry odešli dva hráči a to Petr Švancara a Jiří Hanousek. Jirka se ale rozhodl odejít ze hry sám poté, co produkce poněkud nepochopitelně přistoupila k zásadní změně pravidel.

Jirka sice v soutěži nebyl příliš oblíben, hodně fanoušků si ale získal až svým ochodem, kterým vyjádřil nesouhlas se změnou pravidel. Dle nového pravidla totiž měly všechny ženy na poslední kmenové radě imunitu a nesmělo se hlasovat pro jejich vyřazení.

S tímto pravidlem si Jirka dovolil vyjádřit nesouhlas, což namíchlo moderátora Ondřeje Novotného. „Ano, ale je to reality show a je rok 2023, co tam máš dál?“ opáčil razantně směrem k Jirkovi. Soutěžící však příliš dlouho neváhal a ze soutěže odstoupil.

Na úvod nutno říct, že Survivor přicházel se změnami pravidel nebo minimálně s překvapivým vývojem hry již v minulosti. Každá řada téhle reality show je specifická a od ostatních se pravidly odlišuje. A koneckonců nejistota soutěžících v další průběh hry je jeho neodmyslitelnou součástí. V tomto případě ale šlápla produkce vedle.

Je jasné, co tímto krokem bylo zamýšleno. Doposud ostrov opustilo sedm soutěžících, z toho šest bylo žen. Jediným mužem, který vypadl, byl Václav Matějovský, jenž ale musel odstoupit kvůli zranění. Prvních pět duelů bylo navíc ryze ženských.

Ve hře se tak vytvořila celkem nepopulární strategie, v rámci které soupeří pohlaví proti sobě. Někteří muži na ostrově tuto taktiku ani neskrývali. Jakmile by vyřadili všechny ženy, rozdali by si to proti sobě.

Do tohoto průběhu ale uměle zasáhla produkce a domnívám se, že udělala obrovskou chybu. Stále se jedná o určitou herní strategii, ať už je sebehorší. Tímto produkce zvnějšku nabourala celý vývoj hry, což jde proti podstatě a smyslu reality show Survivor. Přijde mi pak úsměvné, když se Survivor sám častuje titulem nejdrsnější reality show, přitom zde určité členy bezdůvodně chrání před vyřazením.

Rád bych se ještě vrátil k taktice vyřazování žen. Dělat aliance na základě pohlaví prostě nemůže být výherní taktika. Ano, lze s takovou strategií prolézt až do sloučení, vyhrát ale takhle zkrátka nejde. Ženy vědí, proč byly vyřazeny a strůjcům této taktiky to rozhodně spočítají při závěrečném hlasování o celkovém vítězi. Takže postupovat dle této taktiky se zkrátka nevyplatí.

I přesto si produkce narychlo ohnula pravidla, aby ve hře zůstali soutěžící, kteří jí vyhovují. Takhle by to ale být nemělo. Dle mého tento díl vzbudil sice u veřejnosti obrovský ohlas, show ale zaznamená v dalších dnech úpadek ve sledovanosti.

Za odliv fanoušků může částečně i Ondřej Novotný, který jako moderátor ve vypjaté situaci naprosto selhal. Nejvíce vypovídající je arogantní odvětění Jirkovi na jeho vyjádřený nesouhlas. V Survivoru je Novotný jakožto moderátor poměrně dost obětován a prezentován jako nadčlověk s neomezenou mocí. To se nyní projevilo v jeho jednání. A všimněte si, že spojení „je to reality show“ používá Novotný vždy, když je v úzkých a nemá po ruce žádné argumenty.

S trochou nadsázky lze tento komentář uzavřít podobnými slovy, jaké užil Novotný. Je rok 2023, proto nechápu to rozdělování mezi muži a ženami. Ať už v rovině herní strategie, tak i v rovině změny pravidel. Pokud se produkci tato strategie nelíbí, ať zorganizuje mužskou a ženskou řadu odděleně. Ale nechme se překvapit, co tam má dál produkce s Ondřejem Novotným.

Zdroj: Voyo

Od doby, kdy Antonio Vivaldi představil světu Čtvero ročních dob uplynulo již zhruba 400 let. Pojďme si připomenout italského hudebního skladatele, jehož tvorba přežila až do dnešní doby a s velkou pravděpodobností bude žít i dlouho po nás.

Dnes je tomu přesně 345 let, co poprvé vykřikl v Benátkách budoucí nesmrtelný velikán vážné hudby Antonio Lucio Vivaldi, italský hudební skladatel, který je znám především svými více než 500 koncerty pro různé nástroje, zejména pro housle.

Jeho nejslavnějším dílem je soubor čtyř houslových koncertů, jenž nazval Čtvero ročních dob a který patří k nejpopulárnějším klasickým dílům vůbec.

Vivaldi byl také operní skladatel a složil více než 90 oper. Jeho hudba je charakteristická pro svou melodickou líbeznost, svěžest a expresivní sílu. V jeho skladbách se často objevují virtuózní pasáže pro sólové nástroje a bohatá harmonie.

Několik zajímavých faktů:

Vivaldi byl knězem. Přestože je dnes nejvíce známý jako hudební skladatel, vstoupil do semináře v roce 1693 a byl vysvěcen na kněze v roce 1703. Zůstal však aktivní v hudbě po celý svůj život.

Byl známý jako „rudý kněz“. Vivaldi měl zrzavou barvu vlasů a často nosil rudé šaty, což mu vyneslo tuto přezdívku.

Po Vivaldiho smrti v roce 1741 bylo jeho dílo téměř zapomenuto a bylo nutné počkat více než 200 let na jeho obnovu popularity v 20. století.

Vivaldiho hudba byla v jeho době velmi populární a hrála se v koncertních sálech po celé Evropě, včetně Vídně, Londýna a Paříže.

Přestože byl velmi slavný a žádaný, žil zřejmě i delší dobu v Praze, když je v českých archivech dochováno několik objednávek pro české šlechtice.

Zdroj: Wikipedie, Vivaldi, Vltava Rozhlas