Kvůli jejímu zmizení kolovaly pověsti, že má Národní divadlo svého fantoma. Zmizení operní pěvkyně Evy Urieové se dodnes nepodařilo objasnit

Bylo krátce po půl jedenácté, když velice úspěšná pěvkyně opery Národního divadla Věra Urieová nastoupila do tramvaje číslo 17 a pokračovala směrem na Braník. Spolu s ní cestovala i její kolegyně Jana Kostelecká, která netušila, že svoji kolegyni a kamarádku už nikdy neuvidí. Cestou se jí Věra svěřila, že ji na zastávce bude čekat její druh, se kterým žila v nedávno postavené dvougenerační vile. Zda se s ní skutečně sešel, či šla Věra domů pěšky sama, se již nikdo nedozvěděl.

Záhadné okolností

Mnoho otazníků dodnes vyvolává případ operní zpěvačky Věry Urieové, která se beze stopy ztratila v říjnu roku 1974. Její záhadné zmizení stále vyvolává řadu dohadů. Její případ nikdy nikdo nevyřešil. Hlavní důvod jejího zmizení byla dlouhou dobu uváděna emigrace do Rakouska, kde měla bratra. Že by se však nikdy neozvala svým příbuzným a přátelům v Praze? Tomu nakonec také nikdo nevěřil, ani policie.

Následující den, kdy Věra Urieová nepřišla do práce. Věděla Jana Kostelecká, že se s ní muselo něco stát. Urieová byla velice zodpovědná a dopředu by zavolala, pokud by nemohla do divadla přijít. Rozhodla se proto vyburcovat policii. Hned také mluvila s Věřiným druhem Zdeňkem H., podle nějž Věra určitě emigrovala do Rakouska. Toto vysvětlení ale nepřipadalo reálné ani Janě, ani policii.

Počátek pátrání

Policie zahájila pátrání, které mělo již od prvních chvil celou řadu nedostatků. Na tyto skutečnosti také poukazuje kniha Ztracené stopy autorů Miroslava Kučery a Jana Stacha z roku 1998. Příliš pozdě byl vyslechnut řidič tramvaje, nezdařilo se ani určit všechny cestující, kteří s paní Urieovou vystupovali. Stejně tak se nepodařilo dát dohromady to, co dělal její druh Zdeněk H.? Byl nebo nebyl paní Věře naproti? A pokud ne, tak proč?

Na muže měla smůlu

Věře Urieové bylo v době jejího záhadného zmizení 49 let. Jak ale pamětníci potvrzují, vypadala přinejmenším na necelých 40 let. Byla to atraktivní, velmi vzdělaná žena, která perfektně mluvila několika světovými jazyky. Díky svému pobytu v Rakousku a slušnému dědictví byla zaopatřená, což mohlo být lákavé i pro mnohé muže. Na ty měla ale v životě spíše smůlu. Podle Jany Kostelecké vždy využívali jejího dobrého charakteru.

Muž, se kterým žila v době svého zmizení, byl profesí stavební technik, který stavěl vily i prominentním komunistickým pohlavárům. Společně postavili rozlehlou dvougenerační rodinnou vilu v Braníku. Poté Věra Urieová záhadně zmizela. Její druh, jak už bylo ostatně řečeno, neustále tvrdil, že emigrovala, protože jako pěvkyně mohla cestovat po celé Evropě. Ona  ale neměla k emigraci důvod, kariéru měla úspěšnou, byla podnikavá, šetřivá a rodinná vila byla jejím vytouženým snem.

Jednou z největších záhad v případu Věry Urieové jsou speciální bezpečností klíče od domu. Ty byly oba nalezeny i přesto, že jeden měla u sebe Věra v době svého zmizení. Klíč se našel, ale ona ne. Veškeré dědictví po Věře Urieové, včetně tuzexového konta či nově postavené dvougenerační vily, rozlehlého pozemku a kompletního vybavení, připadlo jejímu druhovi. Bratr jako emigrant neměl nárok. Zajímavé je, že v době jejího zmizení, udržoval její druh již nový vztah s mladší ženou.

Policejní dohady

Policisté případ otevřeli znovu a prověřovali všechny možné stopy, ovšem bez odpovídajícího výsledného efektu. Doba, která od zmizení Věry Urieové uplynula, je přece jen už hodně dlouhá. Kriminalisté, kteří na případu dříve pracovali, se ale shodují, že vrahem je pravděpodobně muž, který tehdy s Urieovou žil, tedy Zdeněk H. Bohužel mu ale vraždu nedokázali. V době, kdy jí měl jít osudný večer k tramvaji naproti, jej ošetřovali v nemocnici, jelikož si způsobil malé poranění na stavbě. V nemocnici měl na to svědky, avšak jak dlouho se tam zdržel, to nikdo nevěděl. Mohl tedy stíhnout dojít k tramvaji? Nebo šel Věře Urieové naproti někdo jiný?

O devět let mladší Zdeněk H. policii tvrdil, že Věře ještě v noci po návratu z představení Dalibor od Bedřiha Smetany volali nějací přátelé z Vídně, kteří prý přijeli do Prahy, a že si s nimi na ráno domluvila schůzku. Když se neobjevila ani v dalších dnech, naznačoval, že s nimi mohla emigrovat do Rakouska. 

Varianty zmizení

Policie vyhlásila celostátní pátrání 5. listopadu 1974 včetně výzvy v médiích. Při hledání pohřešované si stanovila čtyři verze příčin jejího zmizení. Za prvé: Urieová skutečně odešla na schůzku s rakouskými přáteli a na cizí doklady vycestovala ilegálně z ČSSR. V současné době žije v Rakousku nebo Švýcarsku, přičemž nelze vyloučit, že žije na cizí jméno. Za druhé: Byla zavražděna a mrtvola byla ukryta na neznámém místě. Jako pachatel by přicházel v úvahu její druh s těmito motivy: Mohlo jít o vzájemný nesoulad, kdy si ji Zdeněk H. odmítal vzít za manželku.

K tomu bylo zjištěno, že Urieová se finančně podílela na stavbě vilky zcela sama. Druh ale její finanční účast popírá. Anebo byla pro Zdeňka H. nepohodlná, byla věkově starší a v době zmizení měl známost s jinou ženou, podstatně mladší, které sliboval manželství. Verze třetí: Žije u neznámého muže na území republiky a nepodala o sobě nikomu zprávu. Za čtvrté: Spáchala na neznámém místě sebevraždu a její mrtvola nebyla dosud nalezena.

Policejní závěry

Třetí a čtvrtou verzi ovšem policie velmi brzy v podstatě vyloučila, neboť neměla žádné poznatky o tom, že by se Urieová chtěla vystěhovat z Prahy, nebo že by se zabývala myšlenkou o sebevraždě. A v té době ani nebyly nalezeny na území Československa tělesné pozůstatky, které by odpovídaly pohřešované.

Podle dalších policejních zpráv její druh Zdeněk H. vedl několik velkých stavebních projektů. Od veřejných staveb po soukromé vily. V té době se měl pod palcem i stavbu dálnice D1 a její úpravy, stejně tak mu i sama Věra Urieová domluvila smlouvu na opravách Národního divadla.

Policie tedy uvedla, že její tělo mohlo skončit zabetonované v nějakém dálničním úseku či zazděné v nějakém výklenku samotné budovy divadla. Kde je tedy pravda? Kdo ví?

Zdroje:

ŠVEC, P. Záhada paní V.

KUČERA, M., STACH, J. Ztracené stopy.

www.ct24.cz