Kvíz: Znáte záporáky z českých pohádek?

České pohádky jsou oblíbené kvůli silné tradici lidových pohádek, které byly zpracovány mnoha známými autory, a díky masové produkci pohádkových filmů a televizních pořadů, které jsou neodmyslitelnou součástí české kultury a tradic. Velkou roli hraje i jedinečný český humor a specifická atmosféra, která se prolíná jak tradičními, tak moderními adaptacemi.

České pohádky jsou pro mnohé synonymem pro čas strávený s rodinou, nedělním obědem a zvláštně sváteční atmosférou. A netýká se to jen vánočního času…

Malý přehled

Odhaduje se, že od roku 1922 do roku 2024 se natočilo okolo 800 pohádek. Od roku 1955 se počet natočených pohádek zvyšoval. Česká televize začala na jedné pohádce za rok, přičemž několik následujících let se to střídalo v rozmění 1 až 6 pohádek ročně. Od roku 1966 se ale začala ČT dostávat na dvouciferná čísla a pohádek začalo přibývat. Od té doby jich televize točila přes deset ročně a počet stoupal tak, že v roce 1986 jich bylo natočeno rekordních 30!

Tento trend se držel ještě v 90. letech, kdy se roční počet natočených pohádek pohyboval kolem 20. Od roku 2000 ale začal počet klesat na deset a od roku 2010 máme v průměru zmiňované 3 pohádky na rok. Množství natočeného materiálu kleslo, spolu s ním, ale bohužel dost často i kvalita. Dříve jsme jich točili více a podle názorů diváků byly i lepší… Jak to? Na to má každý svůj názor.

Možnosti natáčení

Z počátku byly pohádky samozřejmě černobílé, barevný film byl sice dostupný od roku 1947, ale byl drahý. Tvůrci si ho tedy nechávali na filmové pohádky jdoucí do kina (např. Byl jednou jeden král – 1954 nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele – 1959). Ty televizní se natáčeli černobíle až do roku 1973. Tehdy se objevily první barevné pohádky jako Lesní panna nebo Zlatovláska. Od tohoto roku se každý rok objevilo několik barevných pohádek, zbytek zůstával černobílý. Až od roku 1979 byla většina televizních pohádek barevných.

Na tvorbě pohádek se podíleli různí režiséři a herci své generace, přesto ale měla ČT své „pohádkové“ režiséry. Mezi ty nejpilnější a nejčastější patřily režisérky Vlasta Janečková, Věra Jordánová, Svatava Simonová. Mezi pány to byli Ludvík Ráža a Miloš Bobek. Přičemž v současnosti po nich štafetu převzali hlavně Karel Janák, Zdeněk Zelenka a Jiří Strach. Za filmové krále pohádek jsou však považováni režiséři Zdeněk Troška a Václav Vorlíček.

Co má mít česká pohádka?

Klasická česká pohádka je umělecké dílo, které obvykle vypráví o boji dobra se zlem, kde dobro nakonec vítězí. Vyznačuje se použitím kouzel, nadpřirozených bytostí a magických čísel (často trojka nebo sedmička). Často používá ustálené formule na začátku („Bylo nebylo…“) a konci („Zazvonil zvonec a pohádky je konec“).

Klíčové prvky klasické české pohádky jsou: Prvek dobra a zla – Zlo je sice silné, ale dobro vždy zvítězí nad zlem. Nadpřirozeno – V pohádkách se objevují kouzelné bytosti a předměty, jako jsou víly, čerti, princezny nebo mluvící zvířata. Magická čísla – Pohádky často používají magická čísla, jako je tři nebo sedm, například tři úkoly, tři pokusy nebo tři bratři, za sedmero horami, za devatero řekami … atd.

Příběhy bývají zaměřeny na protagonistu, který musí překonat překážky, aby dosáhl cíle. Toto všechno moc dobře známe také díky Boženě Němcové, Karlu Jaromíru Erbenovi a mnoha dalším autorům.

Jaká pak by to byla ale pohádka bez nějakého toho padoucha a záporáka. Ti jsou hlavními představiteli překážek. Mnohdy se k některým pohádkovým příběhům můžeme vracet i kvůli skvěle zahraným záporným postavám. A že to naši herci ale umí! Kteří pohádkoví záporáci patří k těm vůbec nejoblíbenějším a nejklasičtějším? Pojďte se s námi podívat na 10 největších a nejlepších “darebáků”!

Zdroje:

Česká televize – archiv.

Literární teorie.

www.kinobox.cz