Kvíz: Kdo to byl pecivál, kokotář nebo hrstník? Znáte středověká řemesla, která již vymizela?

Práce provází společnost odjakživa a středověk není výjimkou. Mnoho typických profesí pro tehdejší dobu se v určité podobě dochovalo v průběhu staletími. Některé naopak zcela zanikly. V tomto kvízu se podíváme na středověká řemesla a povolání známější, ale i na méně známá.

Každé historické období s sebou přináší typická řemesla a povolání k danému údobí a zeměpisné lokalitě. Řemeslo je určitý druh manuální dovednosti, provozovaný za účelem obživy, resp. vytváření zisku, a to prakticky od počátků věků. Jak to bylo v kostce ve středověku?

Cechy a řemesla

Hospodářsko-ekonomický růst a společnost středověkých měst zajišťovali řemeslníci a kupci. Ti na základě městských práv měli možnost se svým řemeslem fungovat na trhu. Dá se říct, že na nich záležel status obce, proto bylo důležité, aby se nikam nestěhovali a nevykonávali své profese jinde. Museli totiž své řemeslo předávat i dalším generacím, aby byla zachována kontinuita. Při jakémkoliv vývozu zboží či prodeji mimo město na ně byla uvalena speciální daň. Na druhou stranu měli od města mnoho výhod – jistotu potravin, zdravotní péči i ochranu.

Ve městě obvykle pracovalo několik řemeslníků stejné profese, kteří se postupně začali sdružovat do skupin s politicko-ekonomickými pravidly. Těm se říkalo cechy. Měli svá pečetidla, pečetě a praporce, na kterých byly erbovní znaky cechu určené panovníkem. Kdo přináležel do cechu, měl podporu ze strany ostatních. Společně určovali ceny, regulovali prodej, povinnosti nebo nastavovali pravidla výuky. Pokud řemeslník nepatřil do cechu, nemohl své zboží prodávat.

Ten dělal to a ta zas tohle…

Pro řemeslo je charakteristický dokonalý rukodělný projev. Vlastní prací, podle svých možností, dovedností, plánů a záměrů, přetváří člověk okolní přírodu a prostředí, v němž žije. Svět našich předků značně závisel na přírodě a lidé se k ní chovali mnohem ohleduplněji, než dnes, kdy máme jiné nároky a zájmy, jiný životní styl.

Ale stále obdivujeme dokonalost a funkčnost předmětů, vyrobených dřívějšími řemeslníky i dědictví v podobě mnoha památek. Člověk musel objevit použitelnost různých materiálů, poznat jejich vlastnosti a naučit se je využívat tak, aby mu sloužily. Napřed od domácí práce pro vlastní potřebu, až po výrobu pro ostatní zájemce na prodej.

Personalizace je stará jako lidstvo samo

Řemeslník věděl o svém výrobku doslova všechno, od materiálu a způsobu zpracování, k čemu ho použít, i pro koho je určen. Zde dost dobře fungovala, dnes tak moderní v marketingu a tzv. personalizace výrobku. Do své práce vkládal tvůrčí schopnosti i cit a dokonale spojoval účel a tvar výrobku. Své zkušenosti a dovednosti předávali lidé dalším generacím, které výrobky dále zdokonalovaly.

S rozvojem techniky některá řemesla postupně zanikla, u jiných ruční výrobu nahradily stroje, sloučila se či přejmenovala atd. Připomeňme si názvy starých středověkých řemesel, z nichž jsou některá opravdu zapomenutá, ale u některých byla rodinná tradice tak silná a dlouholetá, že se s nimi setkáváme například v podobě příjmení, aniž si to uvědomujeme.

V knihách a filmech zaznívá, že “řemeslo má zlaté dno”. To platilo kdysi, a platí to i dnes? Já věřím, že ano. Potřeby lidí se však mění, a tak se vyvíjí i řemesla. Dnes už neznáme řadu profesí, které zastávali naši předci. Takže tady je pár příkladů z historie 🙂

Zdroje: 

ŠÍMA, K. Řemesla starých cechů.

PLZEŃSKÝ, J. Není řemeslo, jako řemeslo: Středověk.