Kvíz: Jak dobře znáte filmy Miloše Kopeckého?

Miloš Kopecký se narodil 22. srpna 1922 v Praze a zemřel 16. února 1996 taktéž v Praze. Narodil se do rodiny kožešníka, jeho matka – Marta Kopecká (roz. Grimmová) pracovala jako kloboučnice. Od dětství se věnoval divadlu a hudbě…

Právě o Miloši Kopeckém je náš dnešní kvíz. Vyzkoušejte si jej a otestujte své znalosti. S výsledkem se nám poté můžete pochlubit do komentářů.

Mládí a smutek

Miloš Kopecký se neúspěšně pokoušel vyučit kožešníkem a vystudovat gymnázium. Raději se od dětství věnoval umění a divadlu. Nejdříve se stal členem recitačního souboru Tvar (1939 – 1944) u Svazu českého recitačního díla v Praze.

Aby si za války jeho otec Vladimír Kopecký uchoval živnost, dal se se svojí manželkou – Židovkou – rozvést. Miloš Kopecký o tom později ve své autobiografické knize “Já: Soukromý život Miloše Kopeckého” napsal: „Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“.

Dne 15. srpna 1944 se ocitl on sám v nacistickém pracovním táboře v Bystřici na Benešovsku kvůli svému židovskému původu. To, co se stalo s jeho maminkou, a otcova reakce, nesl Miloš Kopecký přirozeně velice těžce. Celý život trpěl těžkými depresemi a maniodepresivními stavy, i když vždy vystupoval jako bonviván a milovník žen i života.

Divadelní kariéra

Po osvobození Miloš Kopecký prošel desítkami pražských divadel: Větrník (kde byl zprvu jako technický pracovník; 1945 – 1946), Divadlo satiry (1946 – 1947), Studio Národního divadla (1947 – 1948). Dále Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1948 – 1949), Národní divadlo (1949 – 1950), Městská divadla pražská (1950 – 1951), Divadlo na Vinohradech (1951 – 1955). Následovalo Divadlo ABC (1955 – 1961), Městská divadla pražská (1961 – 1962), hudební divadlo Karlín (1962 – 1965) a opět Divadlo na Vinohradech (1965 – 1996), kde působil až do své smrti.

Hostoval také v divadle Semafor, převážně na jeho zájezdech. Miloš Kopecký měl vyvinutou svébytnou inteligentní komiku, herecký tragikomický nadhled s prvky skeptiky, ironie, sebeironie a humoru. Jeho projev byl záměrně klidný, střídmý, vždy se skvěle načasovanou pointou a gagy. Na druhou stranu, když přiostřil, uměl ve svém důrazu svému “naštvání” dodat šťávu, jako málokdo. Vzpomeňme například: „Vy, krávo nebeská!“ 🙂

Další vlivy a domény 

Jeho doménou byl kromě úsporného gesta skvěle propracovaný a klidný slovní projev. Kromě jedinečných hereckých kreací v desítkách divadelních inscenacích („Člověk z půdy“, „Limonádový Joe“, „Tvrďák“, „Caesar“, „Pygmalión“, „Letní hosté“. Stejně tak i „Lakomec“, „Věc Makropulos“, „Lištičky“, „Člověk, zvíře a ctnost“, „Car Fjodor“, „Zlatý kočár“, „Richard III.“) byla jeho životní divadelní rolí titulní postava v dramatu „Jindřich IV.“.

Na jeho herectví měli vliv také partneři Jan Werich a Miroslav Horníček. Byl čtyřikrát ženatý. s Herečkou Stellou Zázvorkovou, Kateřinou Soukupovou, Janou Lichtenbergovou a tanečnicí Janou Křečkovou. Ze dvou manželství měl děti Janu a Báru. Poprvé se na filmovém plátně mihl jako student v Borského prvním barevném českém filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ (1947).
Naposledy se objevil v české kinematografii jako starý regent ve Vorlíčkově koprodukční pohádce KOUZELNÝ MĚŠEC (1995). Premiéry (22. února 1996) se již Miloš Kopecký nedožil.

Ocenění a další tvorba

Byl o něm také natočen dokument do cyklu GENUS (1995). Ke konci života se měl rovněž objevit v seriálu HOSPODA (1996), smrt mu to již neumožnila a jeho postavu převzal Jiří Menzel. Účinkoval v řadě různých krátkometrážních dokumentárních snímcích (ZÁSADY PĚTISTOVKÁŘE, MÁK, PÍSEŇ O SILNICI, CIRKUS JEDE!, VOLYNĚ, MŮJ TÁTA BYL FILMAŘ atd.) a televizních pořadech (KOMIK A JEHO SVĚT, SEŠLOST, ŠARÁDA, NA NÁVŠTĚVĚ U HORNÍČKŮ, MOŽNÁ PŘIJDE I KOUZELNÍK).

Miloš Kopecký byl vyznamenán státními tituly Zasloužilého umělce (1979) a Národního umělce (1985), které však Gustávu Husákovi vrátil. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Panamě ho za roli Horáce v komedii LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA obdarovali zlatou Sfingou (1967). Zahraničních filmových ocenění získal několik.

V květnu roku 1987 Kopecký veřejně vystoupil na IV. sjezdu dramatických umělců proti stávajícímu socialistickému režimu. S Milanem Hainem hbitě sepsal memoárovou knížku „Co za to stálo“ (1993) a s Pavlem Kovářem další, „Já: soukromý život Miloše Kopeckého“ (1996). Milošova poslední manželka Jana Křečková – Kopecká zrealizovala s Pavlem Kovářem vzpomínkou knížku „Miloš Kopecký: důvěrný portrét“ (1999).

Těsně před smrtí se seznámil i s novým multimédiem: na CD – ROM „Panovníci českých zemí“ roku 1995 namluvil medailónky našich knížat, králů a prezidentů, které předtím vyšli v úspěšné knize Petra Čorneje „Panovníci českých zemí“ (1992, 1997, 1998, 2001, 2006). České veřejnosti tím demonstroval své upřímné češství a vlastenecké smýšlení. Jeden z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších českých herců a komiků Miloš Kopecký zemřel 16. února 1996 v pražské bohnické psychiatrické léčebně, kam byl převezen po zhoršení svého psychického stavu.

Zdroje: 

FIKEJZ, M. Čeští herci a herečky.

Lexikon českého filmu.