Kvíz: Jak dobře znáte dobrodružné příběhy Julese Verna?

Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 ve městě Nantes v oblasti jihozápadní Francie (asi 50 km od Atlantského oceánu a zemřel 24. března 1905 v historickém městě Amiens, asi 120 km severně od Paříže. Jules Verne byl spisovatelem dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastického románu – „verneovek“. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny převážně mezi mládeží. Jde o třetího nejčastěji překládaného autora na světě po Williamu Shakespearovi a Agathe Christie.

Rané mládí

Jules Verne vyrůstal v námořní čtvrti přístavního města Nantes jako nejstarší z pěti dětí právníka a jeho manželky, která pocházela z námořního prostředí. V jedenácti letech se údajně tajně pokusil vydat na plavbu jako plavčík, ale na poslední chvíli jej na palubě „odhalili“. Školní léta strávil na katolických soukromých školách ve svém rodném městě. V roce 1846 tam dokončil studium na státním lyceu.

Poté odešel studovat práva do Paříže, protože měl převzít právnickou praxi svého otce. Studium ho však nebavilo, nudilo ho. Toužil cestovat, zažívat dobrodružství a objevovat nové a nové věci. Už jako student však začal psát a dostal se do kontaktu se světem pařížské literatury, včetně Alexandra Dumase, který byl v jistém smyslu jeho mecenášem. Jeho syn Alexandr Dumas mladší byl jeho dobrým přítelem.

Počátky tvorby

Po dokončení studií (1849) proto zůstal v Paříži, kde žil až do přestěhování se do Amiens. Zpočátku se věnoval převážně různým dramatickým žánrům, od tragédie po operní libreta. V roce 1851 byla jeho první hra přijata literárním časopisem, ve kterém se téhož roku objevily i dvě jeho povídky – „Plavba po moři“ a „Let balónem“.

V roce 1852 se stal tajemníkem ředitele pařížského Théâtre-Lyrique, pro které v následujících letech inscenoval hry, někdy sám, někdy jako součást autorského týmu. Zároveň pokračoval v psaní povídek s různými tématy, včetně cestopisné dobrodružné povídky „Zimování v ledu” z roku 1855.

O dva roky později se oženil s ovdovělou Honorine Anne Hébée (de Viane) Verne (1829–1910), která do manželství přivedla dvě děti. V roce 1861 se jim narodil syn Michel. Verne poté několik let pracoval jako burzovní makléř. Kromě toho podnikal plavby do Skotska a Norska se svým přítelem, skladatelem Aristidem Hignardem, které mu otevřely oči do světa mořeplavectví. První plavba tvořila základ románu “Cesta s překážkami do Anglie a Skotska”, který nebyl za Vernova života vydán.

Dětské knihy

Ale psát se snažil i nadále. Rozhodujícím faktorem bylo jeho setkání s vydavatelem dětských knih Pierrem-Julesem Hetzelem v roce 1862. Vydal svůj  první sci-fi cestopisný román “Pět týdnů v balónu”. Spokojený nakladatel ho najal k napsání dalších románů stejného žánru a vedl ho při psaní pro široké publikum. Prostřednictvím Hetzela se Verne dostal do kontaktu s přírodovědci a vynálezci, kteří rozšířili jeho znalosti, poskytovali mu odborné rady a pomáhali mu generovat nápady, které shromažďoval v obrovské kartotéce.

Úspěch knihy “Pět týdnů v balónu” znamenal Verneův průlom jako autora. Dílo se však nestalo okamžitým bestsellerem. Nepřetržitě se však prodávalo v několika vydáních po čtyři desetiletí. V následujících letech napsal řadu románů, z nichž většina se objevila v seriálové podobě v Hetzelově časopise pro mládež, založeném v roce 1864, než byly vydány knižně.

Jeho skutečnou doménou byly a zůstaly cestopisné a dobrodružné romány s víceméně výrazným sci-fi prvkem, které Hetzel proto prodával pod hlavičkou “Neobyčejné cesty”. V těchto románech Jules Verne se značnou vědeckou a technickou intuicí předvídal mnoho pozdějších vývojů. Například velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další.

Vlastní cesty a výpravy 

Svým vzděláním, prozíravostí a rozhledem byl Jules Verne váženým a bohatým mužem. Podnikl četné cesty vlakem i lodí, například v roce 1867 na tehdejším největším osobním parníku Great Eastern do USA a Afriky. Dále od roku 1866 také na vlastních plachetnicích a nakonec parnících po Lamanšském průlivu, Severním moři, Baltském moři a Středozemním moři. Udržoval si také prestižní rodinné sídlo v Amiens, rodném městě své manželky, kde žil od roku 1870. V tomto roce byl jmenován rytířem Čestné legie. Byl také – neobvykle pro “ne-Brita”– přijat do prestižního Londýnského klubu cestovatelů.

Roku 1886 Verne jen těsně unikl smrti, když na něj zřejmě v pominutí smyslů vystřelil z revolveru jeho synovec Gaston. Syn jeho bratra Paula. Verneovi se ale podařilo srazit synovcovi zbraň, která ho pouze lehce zranila. V roce 1888 se začal aktivně angažovat v místní politice a několikrát jej zvolili do Městské rady v Amiens. Zpočátku patřil ke středolevicovému, později ke středopravicovému hnutí, a byl aktivní v urbanistickém plánování a městském divadle.

Dále roku 1899 se zasazoval o znovuotevření případu tzv. Dreyfusovy aféry (hlavní postavou této aféry byl židovský důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus, který byl v roce 1894 na základě zfalšovaných důkazů obviněný vojenským soudem ze špionáže pro Německé císařství).

V socialistickém Československu byly z Verneových textů občas vypouštěny nebo upravovány části s náboženskými odkazy. V srpnu 1892 Jules Verne na necelé dva týdny údajně navštívil Slovensko. Tam mu podle jeho zápisků byl společníkem mladý evangelický kněz Ján Maliarik (1869–1946). O rok později vydal Verne román „Tajemný hrad v Karpatech“.

Začátkem března 1905 mu lékaři diagnostikovali cukrovku. Zemřel krátce po diagnóze na svém sídle v Amiens dne 24. března 1905.

Zdroje:

BUTCHER, W. Definitive Biography of Jules G. Verne.

FENCL, I. Československá obliba Julese Verna.