Kvíz: Dokážete přiřadit české pamětihodnosti ke šlechtickým rodům, které je vlastnily či spravovaly?

Češi vždy chovali ke své šlechtě poněkud rozporuplné pocity. Jeden z prvních zákonů nově nezávislého Československa, před sto lety, zakazoval používání šlechtických titulů. Na druhou stranu si dnes Češi vypěstovali vášnivý zájem o životy svých vévodů, knížat a hrabat. Tento zájem převážně souvisí s návštěvami hradů a zámků či dalších historických objektů.

Česká šlechta se skládá ze šlechtických rodů z historických českých zemí. Tedy šlechty z Čech, Moravy a rakouského Slezska. Ať už rody z těchto území pocházely, nebo se do nich v průběhu staletí přistěhovaly. Věhlasné a starobylé rody jsou spojeny s historií Velké Moravy, Českého knížectví, pozdějšího Českého království, Moravského markrabství, Slezského vévodství a Koruny české, ústavního předchůdce dnešní České republiky.

Počátky šlechty

Počátky české šlechty lze spatřovat v době prvních přemyslovských knížat a králů, tj. v 9. století. Jako právně definovaný stav šlechty v českých zemích vznikl v průběhu 13. století, kdy příslušníci šlechtických rodů začali vlastnit nově postavené kamenné hrady. Po upálení Jana Husa v roce 1415 se česká společnost a tedy i česká šlechta rozdělila na dvě skupiny – katolickou a husitskou (později protestantskou). Obě skupiny mezi sebou válčily jak během husitských válek, tak i dlouho po nich.

Pražská defenestrace

Postavení šlechty se dále zvýšilo v roce 1500, kdy byla vydána vladislavská zemská konstituce. V roce 1526 byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský. Spolu se svými nástupci se snažil omezit vliv šlechty. Tento proces byl přerušen za vlády Rudolfa II. v letech 1576-1611. V roce 1618 protestantská část českých stavů zahájila české povstání tzv. Druhou pražskou defenestrací. Čeští protestanti byli v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 poraženi a v následujícím roce bylo popraveno 27 vůdců tohoto povstání. Katolická šlechta tak v Čechách definitivně zvítězila nad protestantskou šlechtou, ale zároveň absolutistická monarchie zvítězila nad stavovskou monarchií.

Během třicetileté války po bitvě na Bílé hoře byl majetek velké části protestantské šlechty zabaven. Do českých zemí v této době přišlo mnoho nových šlechtických rodin, původně obvykle z Německa, Itálie, Španělska, Rakouska nebo Skotska. Ze starých českých šlechtických rodů zůstaly v Čechách například rodiny Kinských, Šternberků, Kolowratů, Černínů, Lobkoviců, Pernštejnů nebo Lichtenštejnů. Zatímco přišli Eggenberkové, Bucquoyové, Colloredo-Mannsfeldové, Gallasové, Piccolominiové, Schwarzenberkové a další.

Po 30. leté válce

Od 17. století se na fungování habsburské monarchie významně podílela pouze katolická česká šlechta. Nově příchozí rodiny se postupně identifikovaly s českými zeměmi a často i s českým jazykem. Na konci 18. století začalo období zvané josefinismus. Jeho představitel, císař a král Josef II. (1780-1790), zahájil rozsáhlé reformy, které výrazně změnily postavení šlechty a snížily počet šlechtických privilegií. Součástí modernizace země bylo i upřednostnění němčiny na úkor češtiny (účelem byla efektivnější státní správa).

Během 19. století se česká šlechta významně podílela na procesu národního obrození, propagaci češtiny a vzniku moderní české kultury a společnosti. Významnými představiteli vlastenecké šlechty byli zejména Šternberkové, Chotkové, Schwarzenberkové, Černínové, Kolowratové, Kinští a Lobkovicové. Ve druhé polovině 19. století se zástupci těchto a dalších rodů zapojili do vznikající parlamentní činnosti. Vlastenecky orientovaní šlechtici založili Stranu konzervativního stavu, spolupracující se Staročeskou stranou, další šlechtickou politickou silou byla Strana konstitucionalistického stavu.

Období světových válek

Po první světové válce v českých zemích monarchie zanikla a vznikla republika. Většina české šlechty zastávala monarchistické postoje, ale zůstala věrná nově vzniklé Československé republice. Někteří šlechtici dokonce vstoupili do služeb Československé republiky a působili v diplomacii (například zástupci Lobkoviců, Schwarzenberků a dalších). Československá republika zabavila majetek Habsburků a Hohenbergů, a o svůj majetek přišla i rodina Clam-Martiniců. Během následujících let byl majetek rozprodán a například rod Fürstenberků opustil zemi.

Zlom nastal v roce 1938. V reakci na přímé ohrožení demokratického státu ze strany nacistického Německa vydaly nejvýznamnější šlechtické rody Deklaraci příslušníků starých českých rodů o nedotknutelnosti území českého státu. Během audience u prezidenta Edvarda Beneše se k němu veřejně připojili členové rodů Schwarzenberků, Lobkowitzů, Kinských, Kolowratů, Czerninů (Černínů), Sternberků, Colloredo-Mannsfeldů, Parishů, Dobrzenských, Strachwitzů a Belcrediů. Podobné prohlášení bylo vydáno o rok později, již v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava.

V září 1939 byla vypracována Národní deklarace české šlechty, v níž se k české národnosti přihlásilo 85 nejvýznamnějších českých šlechticů z 33 šlechtických rodin. Nacisté následně těmto šlechticům zabavili majetek a někteří pak válku prožili v domácí internaci nebo v koncentračních táborech. Část šlechticů se aktivně zapojila do domácího odboje. Karel VI. Schwarzenberg nebo Václav Norbert Kinský se v roce 1945 zúčastnili protinacistického povstání.

Po druhé světové válce

V roce 1945 byl vrácen majetek většiny českých šlechtických rodin. Došlo však k deportaci velké části obyvatelstva německé národnosti, při níž o svůj majetek přišli jak šlechtici, kteří s nacisty kolaborovali, tak i šlechtici, kteří s nacisty nekolaborovali, ale před válkou se k německé národnosti pouze hlásili. Například Trauttmansdorff, Windischgrätz, Clam-Gallas, Thurn-Taxis, Desfours nebo jedna větev rodů Kinských, Czerninů a Rohanů musela opustit české země.

Vzhledem k rostoucímu vlivu komunistů v Československu v letech 1945-1948 bylo také zadrženo vrácení části majetku (případ Colloredo-Mansfeld), respektive nespravedlivá konfiskace prvorozenství rodiny Schwarzenbergů (na základě zákona Lex Schwarzenberg z roku 1947). Rodina Lichtenštejnů vedla donedávna dlouholetou žalobu na Českou republiku o zabavený majetek, stejně jako několik dalších rodin označených po válce za německé.

V roce 1948 došlo v Československu ke komunistickému převratu. Následně byl majetek všech šlechtických rodin konfiskován. Velká část české šlechty proto emigrovala (například Schwarzenbergové, Colloredo-Mannsfeldové, Kolowratové, Hildprandové, někteří Lobkowitzové nebo Sternbergové). Šlechtici, kteří zůstali (například Kinští, Vratislavové, Černínové, někteří Šternberkové a Lobkovicovi), byli různě pronásledováni. Například jim bylo bráněno ve studiu, obvykle byli také vystěhováni ze svých objektů a někteří členové české šlechty byli i vězněni.

Po roce 1989

Po sametové revoluci v roce 1989 byly majetky zabavené komunistickým režimem vráceny původním majitelům. Někteří členové české šlechty, kteří emigrovali do zahraničí, se vrátili na svá panství. Někteří se následně vrátili do veřejného života (například Karel Schwarzenberg jako ministr zahraničních věcí, poslanec parlamentu a senátor, Michal Lobkovicovi jako ministr obrany a poslanec parlamentu, Tomáš Černín jako senátor). Další čeští šlechtici se věnují například podnikání, kultuře, vědě, církvi nebo rytířským řádům.

Zdroje:

KRČÁLOVÁ, J. Renesanční architektura v Čechách a na Moravě.

MEZNÍK, J. Česká a moravská šlechta.

MÍKA, A. Majetkové rozvrstvení české šlechty.

LUŠTINEC, K. a kol. Vznešenost zavazuje.