Královna Viktorie: Panovnice morální upjatosti, ale také drog

Viktorie (Alexandrina Victoria; 24. května 1819 – 22. ledna 1901) byla královnou Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 do své smrti v lednu 1901. Její vláda trvající 63 let a 216 dní představovala viktoriánskou éru. Bylo to období průmyslových, politických, vědeckých a vojenských změn ve Spojeném království a bylo poznamenáno velkým rozmachem Britského impéria. V roce 1876 britský parlament hlasoval pro udělení dalšího titulu císařovna Indie.

Kdo byl nejznámějším drogovým bossem všech dob? Možná si myslíte, že to byl Pablo Escobar, nebo možná El Chapo – ale mýlili byste se. Více než 100 let předtím, než se tito mafiánští bosové narodili, žila neuvěřitelně mocná žena, která ovládala drogovou říši velice rozsáhlou a nepředstavitelně lukrativní. Navíc ji nikdo nenutil žít v odlehlé džungli obklopenou ozbrojenými gangstery, protože “po ní nikdo nešel”.

Také nemusela před vládními výběrčími daní skrývat své nečestně nabyté zisky, protože výtěžek z jejích drogových operací financoval celou zemi. Stejně tak se nemusela se bát, že ji uvrhnou do vězení, protože všichni, kdo měli pravomoc trestat drogové zločiny, byli jejími zaměstnanci. Ano, byla to královna Viktorie.

Oblíbené drogy

Královna Viktorie byla velkou fanynkou drog. Lidé mají tendenci si královnu Viktorii představovat většinou jako postarší dámu. Ve skutečnosti jí bylo pouhých 18 let, když nastoupila na trůn. Během svého života užívala řadu léčiv, a to od raného mládí do své smrti.
Opium patřilo k jejím oblíbeným, ale neužívala ho v dýmce. V Británii 19. století bylo módnějším způsobem užívání opia pít ho ve formě laudana.

Tuto opojnou dávku opia a alkoholu užívali lékaři k úlevě od bolesti nebo nepohodlí, ať už byla příčina jakákoli. A nejen oni. Bylo to něco jako aspirin. Než se objevil aspirin – vážení lékaři ho dokonce doporučovali batolatům, kterým se prořezávaly zoubky. Královna Viktorie každé ráno vypila velký lok laudana v domnění, že je to pro královskou teenagerku perfektní způsob, jak začít den.

Kokain byl dalším z jejích oblíbených. V té době nebyl nelegální. Představoval naprostou novinku a Evropané s ním teprve začínali experimentovat. V 19. století existovala spousta zábavných a vzrušujících způsobů, jak konzumovat kokain, ale osobní preferencí královny Viktorie byly pastilky a víno. Pastilky s kokainem byly užitečné pro zklidnění bolestí zubů a dásní způsobených hrůznou britskou stomatologií 19. století, a stejně tak i hygienou.

Další drogy

Užívala i několik dalších drog. Podle pokynů svého lékaře královna popíjela tekutou formu konopí, aby zmírnila své měsíční menstruační příznaky. A také, aby se vyrovnala s mučivou bolestí při porodu. Rodila celkem devětkrát. Viktorie s nadšením u svých porodů přijímala chloroform. Držela si namočený kapesník u obličeje i několik hodin a popisovala zážitek jako „nezměrně rozkošný“. Jak to shrnul historik a spisovatel Tony McMahon v časopise Smithsonian: „Myslím, že královna Viktorie podle všech měřítek milovala své drogy.“

Od okamžiku, kdy byla v roce 1837 korunována, zdědila mladá královna problém královské velikosti: Britové pili příliš mnoho čaje. Nebyl by to problém, kdyby čaj nepocházel z Číny. Průměrná londýnská domácnost utrácela 5 % svého příjmu za čínský čaj, ale Británie neměla s Čínou co vyměňovat. Čína bohatla a Británie se čím dál více na Čínu ohrazovala. Britové zoufale hledali něco – cokoli – po čem by Číňané toužili.

Opium jako ceněný artikl

Opium splňovalo všechny požadavky. Britové ho měli tuny, protože hojně rostlo v Indii, která byla pod britskou kontrolou díky nadvládě mocné Východoindické společnosti nad indickou ekonomikou. Byl to úžasně účinný lék proti bolesti, což znamenalo, že Číňané byli ochotni za něj platit závratně vysoké ceny. A co je nejdůležitější, bylo super návykové. Lidé, kteří opium užívali, se na něm stávali závislí, což znamenalo, že Britové mohli cenu ještě zvýšit.

Díky zázraku opia se obchodní nerovnováha přes noc zvrátila. Čína byla nucena vrátit veškeré stříbro, které Britové utratili za čaj, a k tomu ještě mnohem více. Nyní to byla Čína, nikoli Británie, kdo hromadil zničující obchodní deficity. Po nějaké době se Čína zoufale snažila zastavit obchod s opiem. V té době se už opium stalo v Číně nelegální záležitostí. Čínská vláda začala proti jeho užívání tvrdě zasahovat.

Čínský císař pověřil tímto úkolem svého nejvýznamnějšího muže. Jmenoval se Lin Zexu. Byl to učenec, filozof a vysoký úředník. Jeho úkolem bylo za každou cenu zastavit tok opia. Zkoušel diplomacii, ale nefungovalo to. Napsal dopis samotné královně, ve kterém zdvořile poukázal na nemorálnost toho, co dělala. Čína dodávala do Británie zboží, které bylo prospěšné a užitečné, jako byl čaj, hedvábí a keramika. Proč tedy Británie reagovala posíláním jedovatých drog Číně, které proměňovaly miliony nevinných lidí v opiové závislé?

Opiové války 

Britské impérium však nebylo připraveno vzdát se svého lukrativního obchodu s drogami. Protože nyní prodej opia tvořil 15 až 20 % všech ročních příjmů impéria. Královna se dopis neobtěžovala přečíst. To znamenalo, že urputně vytrvalý Lin Zexu musel najít jiný způsob, jak upoutat její pozornost. Na jaře roku 1839 zajal flotilu britských lodí, zabavil obrovskou zásilku opia a nařídil svým vojákům, aby všechno vyhodili do Jihočínského moře.

Tohoto činu si již samozřejmě královna Viktorie povšimnula. Bylo jí pouhých 20 let a byla zvyklá na to, že se věci dělají podle jejích představ. Takže když Lin Zexu a jeho muži vyhodili do moře 2,5 milionu liber britského opia, reagovala jako panovnice – vyhlásila Číně válku, známou jako první opiová válka. Britské síly zpustošily čínskou armádu a povraždily desítky tisíc čínských občanů. Císař neměl jinou možnost než kapitulovat. Podepsal okázale jednostrannou tzv. mírovou smlouvu, která předala Hongkong Britům, otevřela ještě více přístavů pro opium, které mohlo zaplavit zemi, a udělila imunitu britským občanům, kteří žili v Číně.

Ještě horší bylo, že celý svět sledoval, co se děje. Čínská říše byla dlouho považována za nezdolnou, ale nyní už ne. Vzdorovitá dospívající královna světu ukázala, že Čínu lze porazit, a to poměrně snadno. Tak začalo období, které je v učebnicích označováno jako čínské „století ponížení“.

Zdroje: KELLY, S. Lidské dějiny o drogách.; CAMPBELL, J. Royal disease.; www.bbc.com