Komentář: Malý byt není problém. Problém je, jak o něm přemýšlíme

Češi mají podle Eurostatu jedny z menších bytů v Evropské unii. Průměr v Evropě přesahuje 95 metrů čtverečních, u nás je to zhruba 78. Přesto spousta lidí svůj byt vnímá jako malý a sní o větším. V Japonsku přitom lidé běžně žijí na devíti metrech čtverečních a architekti tam navrhují plnohodnotné domy i na parcelách o 12 metrech. Není to o nižších nárocích. Spíš o úplně jiném vztahu k prostoru. A právě v tom bychom si z Japonska mohli něco vzít.

Co je to kyosho jutaku a proč to funguje

Japonský pojem kyosho jutaku označuje mikrobyty a mikrodomy, které vznikly v přeplněných městech, jako odpověď na nedostatek místa. Nejsou to nouzová řešení, ale promyšlená architektura. Japonští architekti staví plnohodnotné domy i na parcelách o 12 metrech čtverečních. Prostor řeší vysokými stropy, mezipatry a chytře navrženým úložným systémem. V Tokiu existují byty firmy Spilytus o rozloze 3,64 metru čtverečního, kde je postel, kuchyňský kout i koupelna. Zní to absurdně, ale v Japonsku o ně je zájem a bývají plně obsazené.

Nejde jen o design. Podstatné je, jak se k prostoru přistupuje. Japonci ho dlouhodobě berou jako něco cenného, s čím se neplýtvá a co se zbytečně nezahltí. Každá věc doma musí mít důvod. Nábytek, který neslouží každý den, mizí z dohledu. Dekorace, které nic nepřinášejí, jdou pryč. Díky tomu prostor dýchá, i když má jen pár metrů.

Wabi-sabi: krása nedokonalosti a skromnosti

Za japonským přístupem k bydlení stojí i filozofie wabi-sabi. V jádru jde o schopnost vidět hodnotu v jednoduchosti, nedokonalosti a pomíjivosti. Wabi-sabi nepotřebuje plné police, drahý nábytek ani velkorysou plochu. Naopak. Věci navíc v tomhle pojetí spíš ruší. Japonský domov proto obvykle obsahuje jen to, co se skutečně používá, a prázdné místo není vnímáno jako nedostatek, ale jako kvalita.

Tohle je přesný opak toho, jak si byty často zařizujeme my. Pořídíme police a pak hledáme, čím je zaplnit. Kupujeme dekorace, protože vypadají hezky, ne proto, že pro nás něco znamenají. Výsledek je jednoduchý. Malý byt působí ještě menší. Japonský miniaturní byt naopak vzdušně, protože v něm zůstalo jen to podstatné.

Co nám říkají čísla o českém bydlení

Průměrný nový byt v Česku má kolem 68 metrů čtverečních. Garsonky a malé byty 1+kk přitom tvoří výraznou část nové výstavby a téměř polovina z nich vzniká v Praze. V roce 2018 měla průměrná pražská garsonka kolem 31 metrů čtverečních. Pro srovnání: tokijský mikroarchitekt Takeshi Hosaka si postavil dům o rozloze 19 metrů čtverečních, kde žil s manželkou, a považoval ho za pohodlné a funkční bydlení.

Zajímavé je, že Češi se i v relativně malých bytech často cítí stísněně. Jenže problém většinou neleží v samotných metrech. Výzkumy opakovaně ukazují, že pocit stísněnosti souvisí spíš s přeplněností, nepořádkem a špatně řešeným úložným prostorem než s absolutní velikostí bytu. Japonci tohle pochopili dávno a zařizují si domov podle toho.

Chyba, kterou děláme my

Na svůj první 1+kk si nevzpomínám zrovna ráda. Byl malý, dusilo mě to a celou dobu jsem věděla, že tam stejně nezůstaneme. Tak jsem se ani nesnažila ten prostor využít líp. Neřešila jsem, jak ho zařídit, aby fungoval. A právě v tom je problém. Tahle mentalita dočasnosti dělá z malého bytu něco, co se špatně snáší. Člověk žije v prostoru, který vlastně ignoruje, a pak se diví, že se v něm necítí dobře.

Japonci si často nemůžou dovolit brát malý byt jako přechodné řešení. Pro mnoho z nich je to běžná realita na dlouhé roky, někdy na celý život. A tak ten prostor berou vážně od začátku. Každý centimetr má smysl. Každá věc své místo. Výsledek pak bývá klidnější a vzdušnější než v řadě českých bytů, které jsou dvakrát větší.

Co si z toho vzít?

Japonský přístup k malému bydlení se dá přenést do českého 1+kk i do běžně velkého bytu. A nezačíná to tam, kde si většina lidí myslí. Ne u nového nábytku ani u výmalby. Začíná to u rozhodnutí, co v bytě vůbec zůstane. Japonský princip, podle kterého má každá věc buď funkci, nebo přináší radost, může působit přísně, ale funguje. Méně věcí na očích znamená víc prostoru pro oči i pro hlavu.

To znamená vybírat nábytek na nožičkách, pod kterým je vidět podlaha, místo těžkých kusů, které ji zakryjí. Mít jednu výraznou dekoraci místo desítek drobností. Řešit úložné prostory dřív, než do bytu přibydou další věci, ne až ve chvíli, kdy už je kam dát. A když potřebujete oddělit zóny, často lépe fungují posuvné stěny nebo paravány než pevné příčky.

Zdroje: Autorský text, Filipinteriery.cz, iDnes