Kofola: Komunistická odpověď Československa na Coca-Colu

Coca-Cola je jednou z nejznámějších značek na světě, ale mnoho cizinců, kteří navštíví Českou republiku, bere na vědomí, že země má svoji vlastní alternativu – podobně pojmenovaný a vypadající nealkoholický nápoj Kofola.

Navzdory tomu populární švédský blogger SwedishNomad zařadil Kofolu na svůj seznam nápojů, které by měl každý alespoň jednou ochutnat. Takže i z tohoto důvodu má naše Kofola v zahraničí své příznivce. Vizuální podobnost Kofoly s Coca-Colou není náhodná – nápoj byl ve skutečnosti vytvořen jako odpověď socialistického Československa na populární americký nealkoholický nápoj.

Když se objevila Coca-Cola

Coca-Cola se v zemi poprvé objevila na konci druhé světové války, kdy američtí vojáci, kteří osvobodili západní Čechy, seznámili místní obyvatele s tímto nápojem tím, že jim dávali plechovky výměnou za tradiční plzeňské pivo. V následujících letech, kdy se ujal moci komunistický režim, však Coca-Cola nebyla široce dostupná. Tam, kde byla k dispozici, tj. ve vybraných luxusních restauracích a ve státních obchodech Tuzex, kde bylo možné směnit poukázky zakoupené za cizí měnu za luxusní zboží ze zahraničí, nebyla v té době pro průměrného Čecha dostupná. V roce 1968 se Coca-Cola začala vyrábět v tuzemsku v brněnském závodě, ale ani tehdy nebyla široce dostupná.

Coca-Cola tak pro mnoho Čechů v 50. letech 20. století, zejména pro mladší generaci, představovala lahodný příslib nedosažitelných zemí a zakázaného zboží. Socialistický režim se rozhodl, že mládež nebude toužit po produktech ze Západu, ale přijde s řešením. A to vlastní odpovědí na sladký hnědý americký nápoj.

Začíná vývoj

Zdeněk Blažek, ředitel pražského Výzkumného ústavu léčivých rostlin, dostal jednoho dne koncem 50. let shora rozkaz vytvořit socialistickou alternativu k imperialistickým kofeinovým kolovým nápojům s využitím surovin, které lze buď vyrábět doma, nebo dovážet ze spřátelených zemí. Úkol zněl jasně. Zdeněk Blažek rychle plnil pokyny a vyhledal mladého lékárníka Jaroslava Knapa. Ten měl v té době na starosti výrobu bylinných tinktur v opavské lékárně, aby s ním pracoval. Na farmaceutickém sjezdu v Karlových Varech v roce 1959 se dohodli, že Blažek vymyslí recept, zatímco Knap bude zodpovědný za výrobu nového nápoje v průmyslovém měřítku.

Jaroslav Knap později vzpomínal na začátky Kofoly ve svých rozhovorech. „V Jilské ulici v Praze byla zřízena nová laboratoř. Tam ve dvou místnostech bytu bývalého správce míchal Zdeněk Blažek různé bylinky a vařil je na dvouplotýnkovém plynovém sporáku. Bylo to velmi primitivní, ale fungovalo to. Po necelém roce vznikl koncentrovaný bylinný sirup a my v továrně jsme ho museli začít vyrábět průmyslově.“

Název a výroba

Původní sladkokyselý bylinný sirup, který Zdeněk Blažek namíchal, se jmenoval Kofo a nápoj, který z něj vznikl, se proto nejprve jmenoval Kofokola. Bylo však rozhodnuto, že název je příliš dlouhý. Navíc existovaly obavy ze sporů o ochranné známky, a proto byl název zkrácen na Kofola. Stejně jako u receptu Coca-Coly zůstává přesné složení a poměry ingrediencí, které Blažek použil, přísně střeženým tajemstvím.

V dnešní době zná přesný recept na Kofolu jen pět lidí a je uložen na několika různých místech, a to jak fyzicky, tak elektronicky. Je ale známo, že sirup Kofo obsahuje 14 ingrediencí, včetně malinového sirupu, ostružin, jahod a malinových listů, skořice, lékořice, karamelu, extraktů z jablek, třešní a rybízu a sušené pomerančové kůry.

Když začala masová výroba Kofoly, musel být sběr potřebných bylin a pomerančové kůry organizován v celostátním měřítku. Výrobní proces však ne vždy probíhal hladce. Jaroslav Knap vzpomíná, jak se vypořádali s nedostatkem kofeinu. “Na dovoz kofeinu nebyla žádná cizí měna. Nepamatuji si, kdo z nás dostal nápad získat ho z jediné pražírny kávy, která v té době v Praze existovala. Během pražení vznikaly odpadní saze s vysokou koncentrací kofeinu, takže se do komína umístila nádoba na zachycení sazí a kofein se z ní chemicky extrahoval.“

Prodej a trh

Kofola se na českém trhu poprvé objevila v roce 1960 a okamžitě se stala populární. Zájem o nový nápoj byl tak velký, že na konci 60. let došly bylinky potřebné pro jeho výrobu. A tak se musely dovážet. Po pádu komunismu v roce 1989 se však Kofola náhle musela vypořádat s velkými globálními konkurenty. Byla jimi samozřejmě Coca-Cola, Pepsi a desítky dalších značek nealkoholických nápojů. Ty se staly široce dostupnými na masovém trhu. Prodeje prudce klesly a poté stagnovaly. Bylo období, kdy se zdálo, že Kofola by mohla úplně zmizet.

V roce 2002 se však objevil „spasitel“ v podobě společnosti Santa nápoje, kterou vlastnila řecko-imigrantská rodina Samarasů. Kostas Samaras přišel do Československa v roce 1948 ve věku pouhých osmi let, když utíkal před občanskou válkou v Řecku . Ta rozdělila jeho rodinu. V Československu zůstal pouze se svým bratrem a sestrou. Své dětství musel strávit v dětském domově.

Jeho syn Jannis Samaras vyprávěl, jak se jeho otec stal mužem, který oživil značku Kofola. „Byla to otázka náhody a osudu. V té době neexistovaly žádné strategické plány, jako jsou dnes ve firmách. Můj otec byl zemědělský technik. Pracoval na melioraci, odvodňoval pole pro zemědělské využití. Po revoluci mu bylo jasné, že odvodňování polí skončilo a že priority budou jiné. Proto se obrátil ke svým řeckým kořenům a rozhodl se dovážet pomeranče z Řecka.Toto podnikání se mu ale nevydařilo, a tak místo toho koupil malou sodovkárnu v Krnově a začal vyrábět nealkoholické nápoje. Během této doby existovalo několik firem pod značkou „Kofola“, která měla s původní značkou a recepturou jen málo nebo vůbec nic společného.”

Oživení

V roce 2002 však Samarasova společnost koupila téměř zapomenutou značku Kofola a licenci na její výrobu od farmaceutické společnosti Galena a Santa nápoje se stala jediným legálně uznaným výrobcem a distributorem Kofoly v České republice a na Slovensku. Ostatní společnosti s označením „Kofola“, které ochrannou známku používaly, musely své výrobky přejmenovat.

Toto byl pro Kofolu zlomový bod, který ji zachránil před odsunem do skříně dějin. Pod Samarasovým vedením značka prošla velkým oživením. Samaras využil nostalgického faktoru, který nápoj vyvolával u generace narozené v Československu v 60., 70. a 80. letech. Spustil vtipnou a nostalgickou reklamní kampaň, která restartovala stagnující prodeje Kofoly a znovu z ní udělala oblíbený nápoj na středoevropském trhu.

Reklamní slogan „Když ji miluješ, není co řešit“, což znamená něco jako: „Buď to miluješ, nebo to nenávidíš“, čímž uznává, že produkt má tendenci vyvolávat rozpory. Zkrátka, má své fanoušky, i odpůrce. Mediální kampaň byla nesmírně úspěšná a Kofola zaznamenala obrovský comeback. Prodej i výroba se opět zvýšily a produkt se opět stal stálicí v České republice, stejně jako na Slovensku, v Polsku, Slovinsku, Chorvatsku, Rusku, Rakousku a Maďarsku.

A jak si Kofola stojí v porovnání se svým starým kapitalistickým rivalem, Coca-Colou? No, rozhodně výrazně. Proč? Ve srovnání s Coca-Colou obsahuje Kofola o 30 % méně cukru a neobsahuje žádnou kyselinu fosforečnou. A, i když chuť může být pro ty, kteří nejsou na ni zvyklí, zvláštní, jak říká slogan: „Když ji miluješ, není, co řešit.“U mě je tedy z tohoto sortimentu nápojů naše Kofola na prvním místě, a co u vás? 🙂

Zdroje: 

www.kofola.cz

Vlastní průzkumy.

TOMÁŠEK, K. Jak je to s „kolalokovými“ nápoji?