Když zhasla světla kamer, odvedlo si ji gestapo. Tragický příběh prvorepublikové herečky Anny Letenské

Anna Čalounová-Letenská (rozená Anna Svobodová) se narodila 29. srpna 1904 v Nýřanech. Byla to česká divadelní a filmová herečka. Během 30. a 40. let se objevila ve dvaceti pěti filmech. Z natáčení jejího posledního filmu ji odvedlo gestapo. Následně byla zavražděna v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen.

Raná léta a kariéra

Anna Letenská od dětství vyrůstala v divadelním prostředí – oba její rodiče Marie Svobodová (1871–1960) a Oldřich Svoboda (zemř. 1939) i sestra Růžena Nováková (1899–1984) byli herci. Poprvé se na jevišti objevila v raném věku.

Letenská zahájila svou profesionální divadelní kariéru v roce 1919 jako členka divadelní společnosti Suková-Kramulová a poté pracovala s divadelními společnostmi v Českých Budějovicích (1920–29), Olomouci (1930–31), Bratislavě (1931–35) a Kladně (1935–36). Během práce v divadelní společnosti Otta Alfrediho se seznámila a spřátelila s operetním hercem Ludvíkem Hrdličkou, který vystupoval pod uměleckým jménem „Letenský“.

Vzali se v lednu 1925 a následujícího roku se jim narodil syn Jiří (který později sám pracoval jako herec a rozhlasový moderátor). Manželství však nebylo šťastné a v roce 1940 se rozvedli. Předtím se však roku 1936 přestěhovali do Prahy, kde po sérii krátkodobých angažmá Letenská našla zaměstnání v Divadle na Vinohradech (1939–42). Vystupovala v českém i světovém divadelním repertoáru a byla známá svými komickými výkony v rolích praktických a energických ženských postav.

Letenská debutovala ve filmu Kříž u potoka (1937). V dalším filmu Manželka něco tuší (1938) se objevila po boku svého manžela. Svůj komediální talent mohla využít ve filmu Milování zakázané, který je považován za začátek své úspěšné filmové kariéry. Její filmová kariéra byla pestřejší než v divadle, s vystoupeními ve vedlejších i hlavních rolích služebných, domovnic, tet, manželek a matek. Byla však krátká, trvala pouze od roku 1937 do roku 1942. To bylo období německé okupace Československa a začátku druhé světové války v Evropě.

Druhá světová válka

Dne 27. května 1942 v akci známé jako Operace Anthropoid přepadli dva českoslovenští parašutisté, Jozef Gabčík a Jan Kubiš, ze zálohy a smrtelně zranili zástupce říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha, když byl projížděn pražským předměstím Libní. Nacisté zahájili rozsáhlou operaci s cílem najít a zajmout atentátníky. Prohledali celé Čechy a Moravu, prošetřili přes 4 750 000 obyvatel a pročesali 60 rozsáhlých lesních ploch.

Jeden z atentátníků, Kubiš, byl zraněn v obličeji střepinou bomby hozené na Heydrichovo auto. Jeho ošetření provedl MUDr. Břetislav Lyčka, který žil v pražském Karlíně. Poté, co Karel Čurda zradil své kolegy a přátele z odboje, byli manželé Lyčkovi nuceni hledat si úkryt.

V té době Letenská pracovala na filmu Přijdu hned, který režíroval Otakar Vávra. V roce 1941 se provdala za architekta Vladislava Čalouna. Před německou okupací Československa se Čaloun podílel na pomoci lidem pronásledovaným Hlinkovou Slovenskou lidovou stranou. Jeho aktivity se dostaly do povědomí extremistických stoupenců strany a v roce 1939 byl ze Slovenska vyhoštěn. V Praze Čaloun pokračoval v práci na pomoci lidem ohroženým nacistickým režimem opustit zemi.

Čaloun i Dr. Lyčka byli členy ilegální organizace Jindra a byli úzce spjati se skupinou pomáhající Heydrichovým atentátníkům. Podle původní verze událostí Letenská poskytla útočiště Františce Lyčkové. Podle následného vyprávění českého herce Svatopluka Beneše mu však Letenská vyprávěla jinou verzi příběhu. Jednou večera šla prý s manželem šla do vinárny, kde potkali muže, který se představil jako přítel Čalounova bratra a zeptal se, zda by mu mohli na jednu noc poskytnout nocleh. Podle Beneše byl mužem zřejmě doktor Lyčka.

Vyzrazení a zatýkání 

Navzdory pomoci Letenské a jejího manžela byla Lyčková brzy zatčena gestapem. Po mučení prozradila tajnou identitu a místo pobytu svého manžela. Lyčka spáchal sebevraždu ve sklepě v Ouběnicích krátce před svým zatčením. Letenská se dostala do podezření z napomáhání atentátníkům. Překvapivě byl zatčen pouze její manžel a Letenská mohla zůstat na svobodě, údajně proto, že byla jednou z hvězd dosud nedokončeného filmu Přijdu hned. Miloš Havel (strýc bývalého českého prezidenta Václava Havla), vlivný producent Barrandovských studií, zasáhl, aby zabránil jejímu zatčení a film mohl být dokončen. Havel byl majitelem produkčního studia Lucernafilm, která film produkovala.

Letenská zůstala během natáčení pod dohledem gestapa. Režisér filmu Otakar Vávra vzpomínal:

“Jednou ráno při natáčení ke mně Anna Letenská přišla a řekla, že cítí povinnost mi svěřit, co se s ní stalo, protože to bude mít patrně vliv na další spolupráci. Anna Letenská mi tehdy oznámila, v jaké je situaci, že už ji zatklo gestapo, ale že jí po intervenci našeho producenta dovolilo dále točit těch několik zbývajících dní, aby film mohl být dokončen a producent nepřišel o peníze. Do ateliéru ji gestapáci přivezli a večer zase odvezli. Ve skutečnosti ovšem nešlo o producentovy peníze.“

„Nacisté chtěli Letenskou využít jako volavku a zjistit, kdo se k ní přihlásí, s kým spolupracuje. V takové situaci točila Anna Letenská veselohru. Seděla celý čas za kulisami s hlavou v dlaních, pak vyšla na scénu a sršela humorem. Za kulisami se připravovala na smrt. Po dokončení filmu byla popravena.”

Věznění 

Po dokončení natáčení filmu byla Letenská zatčena a uvězněna. Zprávy o jejích posledních dnech v Praze se liší. Její kolega, herec Antonín Strnad, uvedl, že Letenská byla zatčena a krátce nato propuštěna na krátkou dobu, jen aby mohla ukončit pracovní smlouvu v Divadle na Vinohradech. Strnad se s ní v divadle setkal v slzách. Další herec, František Filipovský, tvrdil, že byl pravděpodobně posledním člověkem, který s ní mluvil. Potkal ji v tramvaji na Václavském náměstí a zeptal se: „Kam jdeš, Anko?“ Odpověděla: „Zase mě předvolali na výslech na gestapo.“ Pak vystoupila z tramvaje a zmizela v davu. „Už jsem ji nikdy neviděl,“ řekl Filipovský.

Konečná verze vypráví, jak Letenskou 3. září 1942 zatkl německý vyšetřovatel Heinz Jantur. Při nastupování do vozu gestapa upustila malý talisman. Byl to obraz české krajiny. Němečtí důstojníci jí dovolili ho zvednout. Letenská obraz políbila a nastoupila do vozu. Podle Strnada dala talisman svým spoluvězeňkyním krátce před popravou. Požádala je, aby ho, pokud přežijí, dali hercům v divadle. Jeden z táborových vězňů talisman po válce přinesl do divadla.

Smrt

Letenská byla krátce vězněna ve věznici na Pankráci, než byla 5. října 1942 převezena do koncentračního tábora Terezín. Dne 23. října byla spolu se skupinou 135 žen a dívek označovaných jako „parašutistky“ (byly příbuznými Heydrichových atentátníků nebo jinak spojenými s atentátem) transportována do Mauthausenu. Po příjezdu do tábora byly odvedeny do táborových koupelen a znásilněny “privilegovanými vězni”.

Následující den byly odvedeny do „konzultační místnosti“ v táboře na lékařské vyšetření. Konzultační místnost, která se nacházela v budově označované jako „bunkr“, byla ve skutečnosti popravčí komorou maskovanou jako zdravotnické zařízení. Ženy byly do místnosti přiváděny jedna po druhé k údajnému vyšetření a poté zde v dvouminutových intervalech stříleny. Anna Letenská byla v “bunkru” 24. října 1942 v 10:56 střelena do hlavy. Její manžel Vladislav Čaloun byl zastřelen 26. ledna 1943 v 16:45.

Komedie Přijdu hned měla premiéru dva měsíce po její smrti. Román Kat nepočka (1958) od Norberta Frýda byl inspirován životním příběhem Anny Letenské. V roce 1971 byla natočena filmová adaptace románu s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Po Anně Letenské je pojmenována ulice na pražských Vinohradech.

Zdroje: 

KALNÝ, M. Paměti Marie Svobodové.

KVAPIL, J. M. Podoba Anny Letenské.

TVRZNÍK, J. Šest dýmek Františka Filipovského.