Ivan Jonák: Král Discolandu aneb Jak někteří podnikali v 90. letech

Ivan Jonák (1956 – 2016) byl český kontroverzní podnikatel, odsouzený v roce 2002 k osmnácti letům vězení za objednání vraždy své manželky. Již před sametovou revolucí byl Jonák odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let. Po propuštění se živil jako popelář, vyhazovač, vekslák či taxikář. Dne 18. března 1983 si po kratší známosti vzal za ženu Ludviku Pecharovou…

Discoland

Po sametové revoluci díky svým kontaktům založil Discoland Sylvie, který vlastnil spolu se svou manželkou a společníkem Helmutem Hugerem z Německa, který investici financoval. V dubnu 1992 byly Discoland Sylvie a bar Veronika (pojmenované po Jonákových dcerách) slavnostně otevřeny.

V té době byl diskotékový klub často obýván „elitou“ desetiletí, spolu s Karlem Gottem, Lucií Bílou, Palem Haberou, Petrem Jandou, bývalým ministrem kultury Jandákem a mnoha dalšími umělci a politiky. Končily tam mnohé večírky a oslavy, poměrně často se konaly i křty alb, zkrátka bylo to místo, kde se dalo být vidět a všímat si ho.

Jonák se postupně stával velmi vlivnou, ale kontroverzní osobou. Označení za „Krále podsvětí“ mu vůbec nevadilo. Jezdil v obrněném automobilu, s bodyguardy, vlastnil drahé šperky dělané na zakázku poseté diamanty, a také zbraň, kterou si pořídil proto, že ji měl údajně vlastnit i americký herec Arnold Schwarzenegger. 

Jeho Discoland v 90. letech 20. století nabízel taneční večery s českou kuchyní, bar s drahými drinky, současnou hudbu a také striptýz. Díky jeho úspěchu si užíval přízně žen, a tak se rozešel se svou manželkou, která si otevřela stánek se zeleninou a s jeho společníkem chtěla svůj podíl v Discolandu Sylvie prodat. To se Jonákovi nelíbilo, a tak nechal svou manželku 7. dubna 1994 zavraždit nájemnými vrahy.

Vražda na zakázku

K červenému stánku na petrovickém sídlišti, ve kterém prodávala Ludvika Jonáková, přišli 6. dubna 1994 tři mladí muži. Jeden si od ní kupoval ovoce, další dva vstoupili dovnitř. Měli s sebou pistoli s tlumičem, jenže vystřelit nestačili. Jonáková je vytlačila ven a ve stánku se zamkla. Druhý den, 7. dubna, kolem poledne se u jejího stánku objevili jiní tři muži – mladíci z Kladna ve věku 18 až 19 let. I oni sem přijeli kvůli předem smluvené zakázce. Prý až na místě se dozvěděli, že mají zlikvidovat stánkařku. Rom Jiří Tokár původně střílet neměl. Nakonec vzal zbraň do ruky pod příslibem, že dostane víc peněz. Ludviku Jonákovou usmrtil jediným výstřelem.

„Nevím, proč jsem se k tomu rozhodl, byl jsem asi takový blbec,“ řekl později u soudu. O tom, že zavraždil manželku vlastníka Discolandu Sylvie Ivana Jonáka, se prý dozvěděl až za několik dní z médií. Policie ohledala okolí stánku. Nedá se však říct, že by při tom postupovala zrovna učebnicově. Zbraň, která byla označena za vražednou, ač nebyla nalezena přímo na místě činu, přinesl balistikovi policista v ruce, místo aby nález ohlásil a umožnil sejmutí stop. Kolem ráže pistole, kterou byla Jonáková zastřelena, později panovaly pochybnosti.

Už krátce po vraždě se vyrojily spekulace o tom, zda Jonákovou nechal zabít její manžel. Konkrétní důkazy však chyběly. Jonák před televizní kamerou odmítl, že chtěl ženě ublížit. Oznámil, že za dopadení pachatelů vyplatí 100 tisíc korun.

Atentáty na Jonáka

S manželkou v té době už skoro rok nežil, měl družku a s ní třítýdenního syna. Ludvika se od Jonáka tajně odstěhovala v létě 1993. Vzala s sebou obě jejich dcery. Na záznamníku nechala manželovi vzkaz, že odchází, neuvedla však, kam jde. Jonák ji nechal hledat bezpečnostní agenturou. Ludvika se přestěhovala do Prahy-Petrovic za svým o 11 let mladším přítelem Tomášem W., také zaměstnancem Discolandu.

Stánek s ovocem a zeleninou, kde k vraždě došlo, si podle partnera zařídila proto, aby se nějak uživila. Přestože měla 30% podíl v Discolandu (její manžel měl stejný), neměla podle přítele peníze. Jonák jí po několika splátkách přestal přispívat na děti. „Vím, že se cítila ohrožená. U své sestry nechala dopis a v něm vylíčila své obavy z Jonáka,“ řekl Tomáš W.

V červenci 1994 se stal opakovaným terčem útoku sám Jonák. Nejprve vybuchlo auto, které řídil. Z exploze vyvázl bez zranění. Další den na Jonáka vystřelil neznámý útočník. Střela pronikla jeho tváří a zlomila mu několik zubů. V médiích se objevily informace, že šlo o mstu, protože vrahům manželky nevyplatil slíbenou odměnu. Mělo jít až o jeden milion korun. Policie to odmítla potvrdit. Útoky na Jonáka zůstaly neobjasněné, nikdo za ně potrestán nebyl.

Za moji smrt může Jonák, napsala

Na počátku září 1994 pozatýkala policie v souvislosti s vraždou Ludviky Jonákové desítku mužů včetně jejího manžela. Soud se začal případem zabývat na jaře 1996. Hlavní líčení provázely od počátku komplikace. První den někdo nahlásil, že je v budově soudu bomba, a jednání začalo s téměř dvouhodinovým zpožděním. Příchod obžalovaných provázel hysterický pláč příbuzných. Projednávání případu sledovala zaplněná soudní síň.

Na počátku se doznal jen mladý Rom Tokár, který Jonákovou zastřelil. Později ale svou výpověď opakovaně měnil. Jonák trval na tom, že neměl důvod nechat manželku zavraždit. O majetek mu prý nešlo, měl dost. Trval na tom, že nevěděl, kde Ludvika pracuje. „Nenapadlo mě, že prodává v takový boudě, já bych se za to styděl“, uvedl u výslechu.

Jeho obhájce, advokát Josef Lžičař, před novináři odhadoval, že soud rozhodne do tří týdnů. Netušil, jak moc se plete a že se dokazování povleče skoro rok. Svědků bylo hodně a část z nich jednání bojkotovala. Předseda senátu rozdával vysoké pořádkové pokuty, i 15 nebo 25 tisíc korun. Někteří svědci potvrzovali, že se Jonáková manžela bála, jiní tvrdili opak. Jonákův německý společník z Discolandu Helmut Huger (vlastnil 40 % podniku) prohlásil, že po něm Jonák chtěl likvidaci své ženy.

Další výpovědi

Neoficiální ekonomický šéf podniku Jaromír Prokop (později souzený jako poslední člen Berdychova gangu) u soudu uvedl, že Ludvika chtěla dva týdny před svou smrtí převzít z rukou svého manžela kontrolu nad Discolandem. Prokopovi to prý řekla s tím, že to musí udělat, i kdyby měla „chcípnout“.„Radil jsem jí, ať to nedělá, že to může špatně skončit,“ vypověděl svědek. Dodal, že svým rozhodnutím zatlačila Jonáka do kouta.

Podle Tomáše W., který s Ludvikou po jejím odchodu od manžela žil, ji Jonák v Petrovicích vypátral. Jednání manželů ohledně dětí a Discolandu skončilo nezdarem. „Nedohodli se, a tak začali jednat prostřednictvím svých právníků. Ludvika chtěla Discoland až do vyřešení problému uzavřít,“ dodal Tomáš W. Podle jeho slov vykopl Jonák při jedné z hádek dveře jejich petrovického bytu.

U soudu se také četlo prohlášení Ludviky Jonákové, které kdysi napsala pro případ, že by se jí něco stalo. Žena v něm ze své případné smrti jednoznačně vinila Jonáka. Napsala o něm, že to je „člověk, který všechno řeší úplatkem“. Uvedla, že ji surově bil, podváděl, přivlastnil si Discoland Sylvie a nepřipouštěl, aby o něčem rozhodovala. Měl jí vyhrožovat, že pokud o jejich sporech něco řekne, zabije ji. Jonák se u soudu divil, že soud má prohlášení k dispozici. Jeho pravost ale nezpochybnil. Myslel, že manželka listinu zničila. K přečtenému obsahu uvedl, že sice není „svatý“, ale jeho žena měla snahu přehánět.

Dvakrát osvobozen, potřetí vinen

Jonák byl zatčen 6. září 1994, ve vazbě strávil přesně dva roky. Vystřídal celkem tři věznice: Ruzyni, Litoměřice a Pankrác. Partnerka Jaroslava, Jonákem přezdívaná „Jahůdka“, s kterou měl syna Adama, se s ním během jeho pobytu ve vězení rozešla; vystřídal ji vztah s Janou Vejtasovou řečenou „Plamínek“. Městský soud v Praze, konkrétně senát soudce Jiřího Horkého, Jonáka dvakrát osvobodil (v lednu 1997 a v říjnu 1998), pokaždé ale zasáhl odvolací vrchní soud a věc mu vrátil. Až napotřetí byl Jonák uznán vinným.

Pravomocný rozsudek zněl: výjimečný trest 18 let vězení. Jonák byl odsouzen nejen za to, že si objednal vraždu své manželky, ale i za to, že chtěl nechat zavraždit jejího přítele Tomáše W. Na tehdejší dobu vysoké tresty – od 12 do 15 let – dostala i většina Jonákových kumpánů. Střelec Tokár byl odsouzen ke 14 letům vězení.

Z výkonu trestu byl nakonec propuštěn 28. dubna 2014. Většinu výkonu strávil ve Valdicích na Jičínsku. Obvinění z nájemné vraždy své manželky i po propuštění odmítal. Tvrdil, že hodlá očistit své jméno a „zůstat králem“. Chtěl obnovit slávu svého zchátralého podniku, ale na obnovu neměl peníze. Navíc se budova Discolandu stala předmětem rodinného sporu, který dospěl znovu k soudu.

Jeho v té době už dospělé dcery vlastnily čtvrtinové majetkové podíly a chtěly budovu prodat, ale na jejich vyplacení neměl peníze. Znovunabyté svobody si užíval přesně 666 dnů. Zemřel v únoru 2016 v osamocení a bez majetku ve svém bytě v pražských Kobylisích na zdravotní komplikace spojené s cukrovkou, krátce před svými šedesátými narozeninami.

Zdroje:

PÁNEK, J. Krvavá 90. léta.

www.idnes.cz

www.tn.cz