Filthy Thirteen a Jake McNiece: Geny válečníků a stopařů z indiánského kmene, které prokázaly účinnost během smrtících výsadků

“Filthy Thirteen” byl název pro 1. demoliční sekci plukovní velitelské roty 506. výsadkového pluku, 101. výsadkové divize, armády Spojených států, která bojovala v evropském tažení za druhé světové války. Tato jednotka byla inspirací pro román E. M. Nathansona z roku 1965 a film “Dirty Dozen” (Tucet špinavců) z roku 1967.

Kdo a proč?

Tzv. 1. demoliční sekce byla přidělena a vycvičena jako demoliční sabotéři k ničení nepřátelských cílů za nepřátelskými liniemi. Jednotka, inspirovaná seržantem Jakem McNiecem, měla sice efektivní zaměření na misi, ale jejich ignorování aspektů vojenské disciplíny se stalo věhlasně známé. Zkrátka, měli “problém s autoritami”. Třináctičlenná jednotka získala přezdívku “Filthy Thirteen” (ve smyslu špinavá, hříšná, nečistotná atd.), když žila v chatrčích v anglické oblasti Nissen.

V té době se odmítala koupat, aby mohla svůj příděl vody použít na přípravu zvěřiny ulovené ze sousedního panství. Fotografie mužů ve stylu původních obyvatel Ameriky, kteří si navzájem na obličej nanášeli válečné barvy, vzbudily zájem veřejnosti o tuto jednotku. Inspirací pro tento nápad byl McNiece, který měl geny původních obyvatel Ameriky – kmene Čoktavů.

Během invaze do Evropy v Normandii v červnu 1944 byla skupina vysazena spolu s 3. praporem 506. výsadkového pluku letadly 440. transportérské skupiny armádních vzdušných sil Spojených států. Dostali rozkaz zabezpečit nebo zničit mosty přes řeku Douve. Polovina z nich byla při seskoku zabita, zraněna nebo zajata, ale zbytek, vedený McNiecem, splnil svůj úkol. “Filthy Thirteen” také pomohla dobýt francouzské město Carentan.

Účast na Market Garden

Operace Market Garden byla největší výsadková vojenská operace v dějinách. Uskutečnila se v září 1944 u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu. Prvním cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn. A dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci mohutného nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích do týlu nepřítele (část Market).

Následovat měl přesun spojeneckých motorizovaných a tankových oddílů od belgických hranic na výsadkáři zajištěná místa (část Garden). Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu Siegfridovu linii, proniknout na německé území, rychle Německo porazit a ukončit tak válku ještě v roce 1944.

Během operace Market Garden byla demoliční četa pověřena obranou tří mostů přes řeku Dommel v nizozemském Eindhovenu. Po zbytek četa zajišťovala velitelské stanoviště pluku nebo chránila jednotky pro pokládání drátů. Při jedné příležitosti byli přeživší z demoliční čety přiděleni jako střelecké družstvo k oslabené rotě.

Pathfinders

Poté, co se McNiece po operaci Market Garden vrátil z osvobození Paříže, dobrovolně se přihlásil k Pathfinders. Šlo o specializované parašutisty vyslané nebo vysazené na místo za účelem zřízení a obsluhy výsadkových zón, zajišťení přistávacích ploch pro vrtulníky v rámci výsadkových operací. Dále doplňování leteckých zásob nebo jiné letecké operace na podporu velitele pozemní jednotky.

Většina členů původních “Filthy Thirteen” ho následovala k Pathfinders v domnění, že zbytek válečného výcviku absolvují v Anglii. V době vrcholící bitvy v Ardenách přišel rozkaz seskočit padákem do obklíčeného města Bastogne (Belgie). Přestože se očekávaly ztráty až 80–90 %, z dvacetičlenného výsadku přišel o život pouze jeden parašutista. Jejich maják CRN-4 jim umožnil navádět následné výsadky zásob, které byly zásadní pro pokračující odpor uvězněné 101. výsadkové divize.

Jake McNiece

McNiece považoval veškeré aktivity, které se přímo netýkaly jeho mise, za irelevantní, což ho dostávalo do neustálých problémů s vojenskými úřady. McNiece však válku dokončil jako zastupující seržant se čtyřmi bojovými seskoky, což je pro amerického výsadkáře vzácný výkon. Mezi jeho bojové seskoky patřila Normandie v Den D, v Nizozemsku v rámci operace Market Garden, seskok do Bastogne během bitvy v Ardenách a seskok u 17. výsadkové divize během operace Varsity.

Ta představovala britsko-americkou vzdušnou operaci, jež se uskutečnila 24. března 1945 v rámci bojů na Západní frontě během druhé světové války. Zúčastnilo se jí přes 16 000 výsadkářů a několik tisíc letadel. Jednalo se o největší a zároveň jedinou vzdušnou operaci v historii, která se uskutečnila v průběhu jediného dne a v jedné lokalitě.

O aktivitách “Filthy thirteen” jeden z členů jednotky Jack Agnew  řekl: „Nebyli jsme vyloženě darebáci  nebo rváči, nic podobného. Jen jsme v některých ohledech nedělali všechno, co jsme měli, a v jiných ohledech jsme dělali mnohem víc, než od nás chtěli. Jen ta situace na bojišti a v momentě, když na vás střílí, je jiná, než ve štábu, za stolem. Musíte se rozhodovat z vteřiny na vteřinu.“

„V ten moment se vám chce strašně moc žít, jeno třeba proto, abyste si zapálili cigaretu. Za to, že jsme přežili, můžeme jedině děkovat McNiecovi. Schopnost orientovat se měl v krvi více, než kdo z nás, schopnost rychle poznat neznámou oblast, vycítit problém, nebezpečí. To jsme neuměli. Učili jsme se od něho. Holt, s vedením jsme ale většinou měli potíže.”

Rozkazy k misím a postoje Jaka McNiece

V nejlepším případě obdrží podřízení pětiodstavcový operační rozkaz s podrobným popisem situace, mise, záměru a úkolů. Rozkazy k misi jsou směrnice, které podřízeným zdůrazňují, že výsledků má být dosaženo, nikoli jak jich mají dosáhnout“, a k tomuto se také McNiece odvolával. Například McNieceův tým dostal instrukce na letištní ploše několik minut před vzletem. Velitel letky vytáhl mapu a ukázal na Bastogne. Rozkaz zněl asi takto:

“To je Bastogne. Vaše divize je odříznutá a zcela obklíčená. Alespoň tam byli naposledy, co jsme o nich slyšeli. Neslyšeli jsme o nich dva dny. Jestli tam ještě jsou, nebo ne, nevím. Všechno nasvědčuje tomu, že tam stále jsou. Vydáte se tam na doplnění zásob. Došla jim munice, léky a jídlo. Nezbývá jim nic jiného než hrstka mužů. Musíme Bastogne udržet a kontrolovat, abychom zabránili úspěchu blitzkriegu.”

McNieceův tým nastoupil do letadla s omezeným porozuměním operačnímu prostředí, přátelské a nepřátelské situaci…

Disciplinovaná iniciativa

McNiece doporučil vyslat do Bastogne dva týmy Pathfinder místo jednoho. Pokud by bylo jedno letadlo sestřeleno, druhé by mohlo dosáhnout svého cíle. Záměr velitele „dává podřízeným jistotu, že mohou v nejasných situacích uplatnit svůj úsudek, protože znají účel mise a požadovaný konečný stav“.

Když se McNiece dobrovolně přihlásil do služby průkopníka, byla míra úmrtnosti na misích 80 %. „Velení mise vyžaduje, aby velitelé a podřízení řídili přijaté riziko, projevovali iniciativu a jednali rozhodně, i když je výsledek nejistý“. Na misi v Bastogne McNiece vedl dvě skupiny průkopníků složené z 20 mužů. Během operace projevoval disciplinovanou iniciativu a jednal rozhodně. Přestože ztratil jednoho vojáka, jeho schopnosti v terénu zapříčinili prudké snížení úmrtnosti.

Sdílené porozumění

Před misí vyšší velitelství neposkytlo McNieceovi ani jeho týmu letecké snímky Bastogne nebo potenciálních nepřátelských pozic. Ani nebyl v rádiovém spojení s velitelem na zemi. Přesto prokázal iniciativu s dostupnými informacemi. Díky McNieceovu úsilí a úspěchu dokázal letecký sbor během pěti dnů shodit do Bastogne obsah více než šest set letadlových nákladů s municí, plynem, potravinami a zdravotnickým materiálem.

Jake McNiece a „Filthy Thirteen“ ukazují důležitost velení mise pro včasné rozhodování, pochopení situace a řízení akcí na bojišti. Všichni vojáci, bez ohledu na éru, jsou klíčovými aktéry v terénu tím, že budují soudržné týmy, posilují standardy, projevují iniciativu a umožňují úspěch mise. Jake McNiece zemřel ve věku 93 let 21. ledna 2013.

Zdroje:

BERNARD, T. Jake McNiece: More than paratrooper.

JACKSON, W. Filthy Thirteen – Orders and Effectivity.