Día de Muertos 2025: Když se smrt slaví, ne oplakává

Zatímco u nás zapalujeme svíčky na hřbitovech a vzpomínáme v tichu, v Mexiku se ulice mění v karneval barev, hudby a květin. Día de Muertos – Den mrtvých – není smutkem, ale oslavou života, který nikdy úplně nekončí. Tento svátek, propojující živé i mrtvé, si získává srdce lidí po celém světě – a čím dál častěji i v Česku. V době Halloweenu a Dušiček přináší úplně jiný pohled na smrt: ne jako konec, ale jako návrat domů.

Kořeny mezi životem a smrtí

Día de Muertos má původ hluboko v předkolumbovských kulturách Mexika. Aztékové věřili, že smrt je jen další etapa bytí a že duše se jednou za rok mohou vrátit mezi své blízké. Když se tyto staré rituály propojily s katolickou Památkou zesnulých, vznikl unikátní svátek, který dodnes spojuje víru, tradici a radost.

Slaví se vždy 1. a 2. listopadu – podobně jako naše Dušičky. Jenže místo černé a ticha tu vládnou barvy, hudba, světla a květy cempasúchil, které mají pomoci duším najít cestu zpět domů.

Jak se slaví v Mexiku?

Rodiny staví doma oltáře zvané ofrendas, na které dávají fotografie zemřelých, jejich oblíbená jídla, svíčky a osobní předměty. Na hřbitovech se tančí, zpívá a jí – lidé tráví noc s těmi, kteří už odešli, jako by se vrátili na návštěvu. Ulice zdobí lebky, kostlivci a masky z cukru, které paradoxně nejsou strašidelné, ale veselé. Smrt se tu bere s humorem – jako přirozená součást života, ne jako nepřítel.

Každá barva má svůj význam: oranžová představuje slunce, žlutá život, fialová smutek a červená vášeň. Květy cempasúchil, připomínající naše měsíčky, se používají jako „cesty pro duše“. Jejich okvětní lístky lemují hroby a vedou k domům, kde rodiny čekají své milované. Typickým symbolem je i calavera – usmívající se lebka, která se objevuje na dekoracích, oblečení i sladkostech. Ukazuje, že i smrt může mít přátelskou tvář.

Co spojuje Día de Muertos a naše Dušičky?

Na první pohled se tyto svátky liší – my chodíme tiše na hřbitovy, Mexičané tančí. Ale v jádru mají stejný význam: uctít památku mrtvých a poděkovat za život. Oba vycházejí z myšlenky, že mrtví nejsou pryč, jen jinde. Zatímco my zapalujeme svíčku, oni rozsvěcují celé město. Možná se liší forma, ale poselství je stejné – vzpomínka je most mezi světy.

Film Coco: když animace přivedla mrtvé k životu

O svátek Día de Muertos se začal svět víc zajímat po roce 2017, kdy studio Pixar uvedlo film Coco. Ten ukázal, že mluvit o smrti může být dojemné i krásné. Příběh chlapce, který se vydá do světa mrtvých, aby znovu našel svou rodinu, dobyl kina i srdce diváků po celém světě.

Film zachytil mexické tradice s úctou i poetikou – květiny, oltáře, hudbu i filozofii, že člověk skutečně umírá až ve chvíli, kdy se na něj zapomene. Coco se stal symbolem spojení kultur a mnoha lidem poprvé ukázal, že i smrt může být oslavou života.

Jak se svátek dostal do světa?

Po úspěchu filmu Coco se Día de Muertos stal celosvětovým fenoménem. Dnes se slaví nejen v Mexiku, ale i v Evropě – v Madridu, Londýně, Berlíně nebo Praze vznikají veřejné průvody, výstavy i koncerty. V roce 2025 plánuje mexické velvyslanectví v Praze sérii akcí: výstavu masek, filmové projekce, workshopy a hudební večer v duchu tradičního „karnevalu duší“.

Día de Muertos v Česku

V posledních letech se svátek objevuje i u nás – hlavně díky cestovatelům, mexickým komunitám a kulturním centrům. V Praze, Brně i Olomouci se pořádají mexické večery, kde si lidé mohou vyrobit oltář, ochutnat pan de muerto (sladký chléb mrtvých) nebo se nechat pomalovat jako „La Catrina“ – elegantní dáma smrti. Roste i zájem o symboliku a filozofii tohoto svátku. Lidé v něm nacházejí útěchu a pozitivní pohled na téma, které se jindy spíš skrývá.

Halloween, Dušičky a Día de Muertos – tři tváře jednoho příběhu

Na přelomu října a listopadu se na světě setkávají tři podoby téhož – strach, smutek a oslava. Halloween pracuje s hravostí a strašidly, Dušičky s pokorou a tichem, a Día de Muertos s radostí a vděčností.

Každý z nich ukazuje jinou cestu, jak se vyrovnat se smrtí. A možná právě to vysvětluje, proč se ten mexický svátek stal tak oblíbeným i u Evropanů – učí nás, že smrt není tabu, ale součást příběhu.

Proč Día de Muertos oslovuje i nás?

Možná proto, že v něm nacházíme to, co v našich tradicích někdy chybí – radost z vzpomínky. Učí nás mluvit o smrti beze strachu, přijímat ji jako součást cyklu. A ukazuje, že mrtví nejsou jen minulost, ale stále součást našich životů. V čase, kdy se svět mění a hodnoty se posouvají, přináší tento svátek něco univerzálního – lidskost, rodinu, lásku a pokoru.

Na Día de Muertos se říká, že duše se vracejí domů. Ať už tomu věříte nebo ne, je v tom kouzlo. My zapalujeme svíčku, oni tančí. Ale podstata je stejná – vzpomínka, která překonává smrt. Možná právě proto se i v Česku tento svátek zabydlel. Připomíná nám, že smrt nemusí být konec, ale oslava života, který pokračuje v paměti těch, kdo zůstali.

Zdroje: BBC Travel, National Geographic, ČT24