Den, kdy se Lisabon proměnil v trosky: Ničivé zemětřesení, které změnilo historii

Kvůli síle přírody si člověk nemůže být nikdy jistý tím, že bude žít navždy v klidu. Ten nyní ohrožují klimatické změny v podobě nebývale horkých dní v létě, extrémní deště a s tím související povodně a sesuvy půdy. Nebezpečné může být i zemětřesení, jež následně vyvolá tsunami. Jedno takové si v roce 1755 prožilo portugalské hlavní město Lisabon. Málem tenkrát zmizelo z mapy Evropy. K čemu vlastně došlo?

Zemětřesení, které v té době nemělo obdoby

Ještě v půl osmé ráno na svátek Všech svatých v roce 1755, tedy 1. listopadu, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli se lidé ocitnou uprostřed pekla. Lisabon v 9:40 hodin zasáhlo zemětřesení o síle mezi 8,5 až 9,0 Richterovy škály.

Trvalo nekonečných šest minut a na konto si zapsalo obrovské ztráty na životech i velké materiální škody. Dalo by se přirovnat energii, kterou by vyvinulo 5 až 11 tisíc atomových bomb, jež byly svrženy na Hirošimu na konci druhé světové války.

Lidé se ten den chystali slavit svátek Všech svatých, takže vyrazili do kostelů. Právě tam je zemětřesení zastihlo. Chrámy Páně pochopitelně nebyly dimenzovány na to, aby zemětřesení přečkaly bez úhony, takže šly vesměs všechny v troskách k zemi. V nich věřící našli jistou smrt. Ti, co přežili, pak museli později čelit ještě větší hrůze.

Ničivé tsunami

Zemětřesení způsobily pohyby africké a euroasijské tektonických desek. V zemi vznikaly trhliny až metr silné a centrum Lisabonu bylo zcela zničené. K pobořeným domům se přidaly četné požáry, které dílo zkázy pomohly dokončit.

Někteří lidé zemětřesení přežili a snažili se uchýlit na bezpečné místo. Tím se jevil přístav. Jenže voda v moři ustoupila a odhalil mořské dno plné vraků lodí i zboží, které bylo považováno za ztracené. Byla to předzvěst blížícího se tsunami, které se přihnalo asi do čtyřiceti minut.

Vlny vysoké až patnáct metrů sice uhasily požáry, ale svou silou smetly budovy, které zemětřesení přečkaly. Tsunami dosáhlo i jižního pobřeží Portugalska, Španělska a severní Afriky. V Maroku v jeho důsledku zemřelo na 10 tisíc lidí. Tsunami pocítili až v Irsku a Walesu, na Madeiře a v Karibiku.

Giacomo Casanova byl zrovna v době lisabonského zemětřesení ve vězení v benátské Dóžecím paláci. V pamětech zmiňuje, jak se začala střecha paláce pohybovat. Umíte si nejspíš představit jeho obrovskou sílu. Seismické vlny ovlivnily i tok minerálních pramenů u nás v Teplicích. Minimálně na 30 minut je totiž zablokovaly, teprve potom začala voda opět na povrch proudit.

Lisabon prakticky přestal existovat

Během tohoto ničivého zemětřesení zahynulo až 100 tisíc lidí a zničeno bylo 80 procent zastavěné části Lisabonu. V troskách se ocitly královské paláce, knihovny, katedrály i domy. Pouze čtvrtě na vyvýšeném místě zůstaly nezasažené – Alfama a Bairro Alto.

V polovině 18. století bylo Portugalsko mocnou koloniální zemí. Zemětřesení způsobilo zhroucení jeho ekonomiky a mělo vliv na evropskou politiku, vědu i kulturu. Mimo jiné se díky němu začal rozvíjet nový obor – seismologie. Lisabon musel být znovu postaven.

Lidé si kladli otázku, jak mohl Bůh dopustit takovou hrůzu a odpověď na ni hledali i tehdejší osvícenští filozofové – Voltaire, Immanuel Kant. Docházelo ke krizi víry, ale také k vzedmutí pomoci ostatních evropských národů. Anglie například poskytla Portugalsku nouzovou pomoc ve výši 100 000 liber.

Tehdejší portugalský král Josef I. a jeho rodina zemětřesení přežili jen proto, že se zrovna v té době nacházeli mimo město v Santa Maria de Belém. U krále následně propukla klaustrofobie a až do konce svého života žil mimo pevné čtyři stěny ve stanovém městečku. Na jeho místě pak nechala králova dcera Marie I. postavit palác Ajuda.  

Zdroj: storicang.it, wikipedia.org