Chlumec: Město tří bitev s historicky klíčovou polohou

Město Chlumec je historicky považováno za jeden z nejvýznamnějších strategických bodů v českých zemích. Jeho poloha pod úpatím Krušných hor z něj činila klíčové místo pro obranu I kontrolu vstupu do Čech. Zásadním faktem je, že město leží přímo na úpatí Nakléřovského průsmyku, který byl po staletí jedinou hlavní obchodní (Srbská stezka) a vojenskou cestou spojující Čechy se Saskem a severní Evropou.

Původ názvu

Slovo chlumec je zdrobnělina slova chlum, které se používá pro označení protáhlého kopce, zpravidla zalesněného. I tento fakt ukazuje, že dnešní název města úzce souvisí s Horkou (tj. zalesněným vrchem s Kaplí Nejsvětější Trojice). V latině se pro vrchol používá označení columen, které bylo ale ve starých latinsky psaných listinách pravděpodobně zkomoleno na colum(p)na, tedy sloup.

Odtud byl v pozdější době zřejmě odvozen německý název Kolem, Kolmb a později Kulm. Mezi lety 1869 a 1910 nesl Chlumec oficiální označení Chlum, odvozené od jeho německého názvu (do odsunu Němců po druhé světové válce byla převážná většina obyvatel Chlumce německé národnosti). Název města v latině zní Culma.

Dějiště tří významných bitev 

Město Chlumec, položené na úpatí Krušných hor, bylo svědkem hned tří historicky významných bitev:

První bitva byla vyvrcholením bojů o české knížectví mezi Soběslavem a Otou II. Olomouckým. Ten se obrátil o pomoc k německému králi Lotharovi III. Společně pak v čele německého vojska dne 18. února 1126 vstoupili přes průsmyk nad Chlumcem do Čech, kde narazili na připravené české vojsko. Proběhla krátká krvavá bitva, ve které Ota II. zemřel a Lothar III. padl do zajetí.

Druhá bitva se odehrála 16. června 1426 na vyvýšenině Na Běhání, poblíž Hrbovic a Předlic. Ozbrojené síly husitských svazů zde porazily početnější armádu římskoněmeckých žoldnéřů, kteří se pokoušeli vyprostit Ústí z téměř 2 měsíce trvajícícho obležení.

Nejznámější bitva vzplála ve dnech 29. – 30. srpna 1813 u obcí nad Chlumcem a u Přestanova. Po porážce spojeneckých vojsk Rakouska, Pruska a Ruska Napoleonem v bitvě u Drážďan se francouzskému císaři naskytla možnost průniku do Čech. Vyslal proto generála D. R. Vandamma s více než 30 000 muži s cílem pronásledovat ustupující, tzv. Českou armádu, obsadit Teplice a přerušit hlavní komunikaci mezi Drážďany a Prahou.

Na Chlumecku probíhaly po oba dny krvavé boje, během kterých byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9300 spojeneckých vojáků a 11 000 Francouzů, další tisíce vojáků byly zraněny. Napoleon u Chlumce prohrál jednu ze svých rozhodujících bitev. Tím se mu nejen nepodařilo obsadit Čechy, ale těžká porážka předznamenala i definitivní konec jeho snu o podmanění si Evropy.

Nakléřovský průsmyk a historie okolí

Nakléřovský průsmyk, při němž se Nakléřov nachází, byl od pradávna místem, kudy vedla významná obchodní, ale i válečná stezka do země i ven. K tomuto účelu byla využívána již za dob únětické kultury ve starší době bronzové. Na přelomu letopočtu měl v okolí sídlit germánský kmen Markomanů. Pro zdejší území byl po příchodu Slovanů významný slovanský lužickosrbský kmen Dalemniců, který do severočeské oblasti přišel v době výbojů franckého krále Karla Velikého (742–814).

Tento kmen měl v 9. století založit Nakléřov a řadu dalších sídel v okolí (mimo jiné Knínice, Tisou či Velké Chvojno). V roce 1040 průsmykem prošla vojska německého krále Jindřicha III. na výpravě proti českému knížeti Břetislavovi I. Podle Rudolfa Köhlera, autora místní kroniky, byla obec založena někdy kolem roku 1100. Roku 1126 zdejším průsmykem do Čech vpadl německý král Lothar III., aby se v bitvě u Chlumce utkal s českým knížetem Soběslavem I., jak již bylo zmíněno. Od roku 1216 náležel Nakléřov, coby církevní obec, k římskokatolické diecézi Bílina. Od 13. století vedla místním průsmykem tzv. Srbská stezka, též známá jako Solná stezka (Salzstraße). Po té se do Čech z Halle dovážela sůl a další zboží.

Majitelé

V roce 1310 daroval český král Jindřich Korutanský zdejší statek Meierhof Naglatow, od něhož se dle jedné teorie odvozuje název Nakléřova, Johannovi von Lungwitz, původem z Míšně. Jeho čtyři synové, Hyldan, Reinhold, Vigand a Děpold (první zmíněný byl kanovníkem pražského hradu), nechali v obci postavit dřevěný kostel, který ale nevydržel zdejší extrémní klimatické podmínky a spadl. První písemná zmínka o Nakléřově se dochovala z 1. října 1382 v souvislosti s nově postaveným kostelem, jehož byli zmínění čtyři bratři patrony. Ke stejnému dni je uvedeno znovuzřízení zdejší fary.

Nejstarším známým majitelem obce byl český šlechtický rod Vartenberků. Václav z Vartenberka obec roku 1405 připojil k panství Blansko a jmenoval sem kněze. Na počátku 16. století patřil Nakléřov bratrům z Valdštejna. Od roku 1537 (podle jiného zdroje již o sto let dříve)[9] náležel pod panství Krupka. Když se v roce 1580 na tomto panství rozpadla šlechta, prodal císař Rudolf II. Nakléřov (spolu se Schönwaldem [Krásným Lesem] a Petrovicemi) saskému šlechtici Tamovi (Damianovi) ze Sebotendorfu a Rottwendorfu.

Obec byla opakovaně pleněna v první polovině 17. století během třicetileté války (1618–1648). Nejprve ji v roce 1633 zpustošili saští vojáci a o šest let později Švédové, kteří vypálili zdejší kostel. V letech 1679 až 1683 byl původní kostel při průjezdní silnici, existující již v době předhusitské, nahrazen kostelem svatého Josefa, který se již v roce 1697 dočkal přestavby. Roku 1744 obec navštívil pruský král a braniborský kurfiřt Fridrich II. Veliký.

Strategické místo

V roce 1756 tudy vévoda Ferdinand Brunšvický na počátku sedmileté války vedl invazi pruských vojsk o síle deseti tisíc mužů, s nimiž v Nakléřově porazil rakouské oddíly. Další boje zde proběhly v letech 1757, 1759 a 1778. V tomto období obec náležela panskému dvoru v Petrovicích, který však byl v roce 1800 opuštěn. V srpnu 1813 Nakléřovem postupoval pruský generál von Kleist, který se zasloužil o porážku francouzských císařských vojsk v bitvě u Chlumce.

Obdržel za to šlechtický přídomek von Nollendorf („z Nakléřova“). Francouzský císař Napoleon Bonaparte se však s porážkou nechtěl smířit, a tak v září téhož roku podnikl další pokus o průnik do Čech. Usadil se v Nakléřově, odkud měl z věže kostela řídit boj svých vojsk u Varvažova. Brzy však byl donucen k ústupu. V roce 1817 se rozběhla výstavba školy, která trvala až roku 1855. O rok později se Nakléřova dotkla prusko-rakouská válka (vojáci zde procházeli, i byli ubytováni).

Obchodní cesty

Chlumecká stezka:

Chlumecká stezka je vyústěním středověké Srbské stezky, která vedla z Prahy přes České středohoří do Míšeňska. Její využívání je doloženo již od pravěku, v písemných pramenech je doložena až v souvislosti s Chlumcem k roku 1040. Chlumeckou stezkou je pak nazývána ta část Srbské stezky, která vede přes Krušné hory. Název je odvozen od celní stanice Chlumec a trasa Chlumecké stezky přes hory není v písemných pramenech zmiňována.

Předpokládá, že z Chlumce šla dvěma směry. Jeden stoupal přímo do hor směrem na Habartice. Druhý měl vést přes Žandov po úpatí hor směrem na Telnici (tato obec je ale mladší) a za ní na Nakléřovský průsmyk. Chlumec byl nejdůležitější lokalitou na trase. Až ve 13. století došlo k posunům trasy z vnitrozemí směrem na Ústí nad Labem. Silnice, která pak vedla přes nově zakládané osady směrem na Petrovice, dostala název Solná cesta. Byla vytvořena nová celnice, patrně ve vsi Knínice, první zmínka je z roku 1383. Cestu vedoucí přes Krušné hory kolem hradu Kyšperk můžeme považovat za jednu z větví Chlumecké stezky.

Osecká cesta

Osidlování horského prostředí v okolí Oseka souvisí s kolonizační činností Hrabišiců. Stezka, zvaná semita claustro proxima, je poprvé doložena v papežské listině z r. 1207 o bezcelním východu ze země pro zdejší mnichy. Zmínky se pak několikrát opakují v padělcích klášterních listin v 13. století. Cesta vedla od kláštera do údolí Oseckého potoka k pozdějšímu hradu Rýzmburk. Dodnes jsou zde zachovány celé svazky úvozových cest, které ale souvisí nejen s dálkovou komunikací, ale také s těžbou rud, která zde, mimo jiné za podpory kláštera, probíhala až do novověku.

Cesty vedou směrem na Dlouhou Louku a odtud dále k hranici. Další trasa, vedoucí z Oseka přes Křižanov, stoupala Domaslavickým údolím na Nové Město. Ve 14. století se začala používat cesta přes Hrob na Nové Město nebo pozdější Mikulov (doložen až v 15. století). Vžilo se pro ní označení Hrobská cesta. Ta má také více možných variant.

Mostecká cesta

Poměrně zažitá je představa o první zmínce Mostu v Kosmově kronice, kde se píše o místě pons Gnevin. Bývá v něm hledána haťová cesta vedoucí z Mostu kolem Komořanského jezera (dnes zcela zaniklého) ke Krušným horám. Historikové dokonce za první zmínku považují zprávu arabsko-židovského obchodníka Ibrahima ibn Jákuba, který při cestě do města Frága měl takovýto dlouhý most překonat. Tento údaj však nelze ztotožnit s žádným konkrétním místem, neboť neobsahuje další přesné geografické body.

Archeologický výzkum v prostoru Mostu navíc nedoložil raně středověké osídlení. Je tak možné, že Kosmův údaj se netýkal mostu na cestě k horám, ale na cestě k Bílině. Mostecká cesta, tedy cesta Most – Freiburg, souvisí až s vrcholně středověkou kolonizací. První písemná zmínka o cestě pochází z roku 1185, z listiny vydané markrabětem Otou k potvrzení majetku kláštera v Altzelle. Vznik cesty souvisí patrně s rozvojem rudného dolování na saské straně hor, kde je ve Freibergu doloženo k roku 1160. Zároveň je to oblast kolonizačního zájmu oseckých Hrabišiců. Na svazích hor byly identifikovány svazky úvozových cest, které vedou od Hamru přes Křižatky na Mníšek (Einsiedel). Díky keramice (s analogiemi s nálezy v Mostě) je tedy její stáří možno doložit do počátku 13. století.

Na německé straně vede cesta dále přes Borschenstein, hrad založený Hrabišici, na Saydu, která jim také patřila, zmiňovaná je ve falzech oseckého kláštera k roku 1207 a 1209. Také nálezy keramiky z prostoru hradu Borschenstein (které ale nedokazují stáří samotného hradu) umožňují dataci do přelomu 12. a 13. století. Síť cest v Krušných horách v období od vrcholného středověku velmi zahustila kolonizace, těžba surovin a zakládání skláren.

Tato oblast nabízí nádherné přírodní scenérie, nepřeberné množství turistiky s celou řadou památníků a dalších pietních míst v souvislosti s bitvami a dalšími historickými událostmi, které propojuje naučná stezka značená žlutou turistickou značkou. Začíná v Přestanově u ruského pomníku, táhne se přes Stradov, Chlumec, Žandov a končí u rakouského pomníku ve Varvažově. Navštívili jste už?

Zdroje: 

Redakce.

Město Chlumec.

TORKÁN, J. Významné bitvy českých dějin.