Kvíz: Latinské výroky a citáty aneb Další „porce“ latiny

Už jste se s latinskými výroky a citáty v jednom našem kvízu seznámili, stejně jako s abecedou latinského jazyka a jejím vývojem. V tomto článku najdete další zajímavosti o latině a v kvízu další příklady citátů a výroků v tomto jazyce.

Profesor Hrbolek ve známé komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! je neochvějně přesvědčen, že „i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále“. Jenže to by se musel skladník nejprve jazyk Vergilia, Ovídia či Cicera naučit…

Jak jste na tom vy se znalostí latiny? Vyzkoušejte své znalosti v tomto kvízu!

Expanze

Ve starověku byla latina díky expanzi Římanů nejrozšířenějším jazykem, ve středověku zas jazykem náboženským či úředním, ale také řečí vzdělanců a učenců. Dnes je latina mrtvý jazyk. Kromě římskokatolického náboženství se používá v medicíně, biologii, právu. Samozřejmě ji ovládají i historici, archeologové, klasičtí filologové či archiváři. Jak vlastně vznikla? Díky čemu se stala dominantním jazykem a proč nakonec upadla v zapomnění?

Dnes je řeč, na které v podstatě vyrostla evropská civilizace a dala základ románským jazykům, pro většinu lidí neznámá. Pokud tedy zrovna necitujeme známé fráze typu In vino veritas, in aqua sanitas, Veni, vidi, vici či Cogito, ergo sum.

Od prajazyka k latině

Latina byla původně jen jazykem kmene Latinů, kteří žili ve starověké střední Itálii v oblasti zvané Latium, dnes je to provincie Lazio v Itálii. Avšak ještě předtím, než se dostaneme k Latinům a jejich latině, je třeba přesunout se o více než sedm tisíciletí do minulosti. Kdy naši předkové mluvili proto-indoevropštinou. O co přesně jde?

Proto-indoevropština je hypotetický společný jazyk, kterým říkali předkové všech těch, kteří dnes mluví jazyky z indoevropské rodiny jazyků. Touto rodinou jazyků se mluví ve většině Evropy, na Blízkém východě a ve Střední Asii až po Indii. Z tohoto původního prajazyka, dnes rekonstruovaného lingvisty, se někdy v období od 5. tisíciletí př. n. l. postupně oddělovaly různé jazykové rodiny, z nichž vznikly moderní indoevropské jazyky.

Štěpení

Významnou roli při tom hrála migrace. Představit si to můžeme tak, že vždy, když nějaká skupina lidí opustila původní oblast proto-indoevropštiny. A vzala si s sebou svůj prapůvodní jazyk, a ten se od toho momentu začal vyvíjet vlastním způsobem.

A jak se taková odštěpená komunita dále dělila a štěpila, tak se odštěpily i jednotlivé budoucí jazyky a postupně se takovým procesem dělení a štěpení vyvinuly z jednoho jazyka mnohé odlišné jazyky a nářečí se stejným základem.

Z této evropské větve se v první polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem odštěpila takzvaná proto-italická větev. Podobně se o něco později z téhož základu odtrhla proto-řečtina, tedy společný předek jazyků, kterými se později mluvilo v Řecku. Ve druhé polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem přišli lidé, kteří mluvili italickými jazyky, na Apeninský poloostrov a usadili se zde.

Byli kmenovou společností, v níž každý kmen měl svůj vlastní italický jazyk: Umbrové mluvili umbrijsky, Oskové mluvili oskicky, Faliskové mluvili falisky a podobně. No a mezi těmito italickými kmeny byl i kmen Latinů, který mluvil latinsky.

Zdroje:

NOVOTNÁ, H. Latina – (ne)mrtvý jazyk.

DOUBRAVKOVÁ, J. Základy latiny II.