Mlácení, pronásledování, vyhrožování fyzickou likvidací: Akce Asanace v podání Československé státní bezpečnosti

Akce Asanace byl krycí název pro operaci StB z přelomu 70. a 80 let 20. století, pomocí které chtěl komunistický režim v Československu donutit nepohodlné lidi, zejména signatáře Charty 77, k odchodu z Československa. Při akci byly použity různé formy psychického i fyzického nátlaku a vydírání…

Počátky 

Během normalizace, po sovětské invazi do Československa, která potlačila demokratické reformy Pražského jara, rozpoutala tajná policie kampaň zaměřenou na potlačení veškerého odporu vůči tvrdému komunistickému vedení. V roce 1977 tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina nařídil, aby ti, které se nepodařilo donutit k podřízení se, byli vyhnáni ze země. V rámci tzv. Akce Asanace, která trvala v letech 1977 až 1985, tajná policie obtěžovala a vyhrožovala stovkám rodin, z nichž mnohé nakonec souhlasily s opuštěním vlasti.

Státní bezpečnost uplatňovala jak fyzické násilí, tak psychický nátlak. Vyhrožovala smrtí, ublížením na zdraví blízkých rodin, prováděla policejní razie uprostřed noci a bití a pálení cigaretami během výslechů. Historik Petr Blažek uvádí, že: “Státní bezpečnost jen tak pro zábavu vyháněla i celé rodiny v pyžamech v noci ven. Všichni tito lidé byli zbaveni občanství – na vlastní žádost. A protože byli nuceni takovou žádost podepsat, museli státu například zaplatit peníze investované do jejich studia. Mohli si s sebou vzít malé množství osobních věcí a možná i nějaké knihy, ale jejich majetek byl státem zabaven a obvykle prodán pod cenu.“

Pokračování

Ačkoli není přesně jasné, kolik lidí bylo v rámci nechvalně známé Akce Asanace vyhnáno ze země, nejvyšší odhad se blíží až pěti stům, včetně členů rodin. Původně se očekávalo, že za svou účast v této aféře budou souzeny desítky bývalých příslušníků komunistické tajné policie. Mnoho z nich ale zemřelo dříve, než se jejich případ dostal k soudu. Nakonec bylo odsouzeno 16 lidí. Historik Petr Blažek znovu:

„Drtivá většina obviněných dostala podmíněné tresty od dvou do čtyř let, jen několik z nich si trest odnětí svobody skutečně odpykalo a byli to právě oni, kdo páchal násilí na disidentech. Pálili je nedopalky cigaret, škrtili je během výslechů a byl znám i případ sexuálního zneužívání jedné ženy. Dostali však maximum tři roky vězení. Hlavní pachatel, muž, který kampaň podnítil – tehdejší ministr vnitra Jaromír Obzina – nebyl nikdy potrestán, protože zemřel dříve, než se jeho případ dostal k soudu.“

Odsouzeným podle českého práva hrozilo až deset let vězení. Avšak v mnohých případech docházelo k uvalení spodní hranice trestu vzhledem k uplynulé době a skutečnosti, že byli pěšáky v systému, který nerespektoval lidská práva a svobody. Blažek doplňuje, že: “Byli i tací, kteří se u soudu “dodatečně” omluvili a vyjádřili lítost v tom smyslu, že dělali, co jim vedení přikázalo.“

Případy…

Jiří Šimák a Zbyněk Dudek, dva bývalí členové komunistické Československé StB, tajné policie, byli v pondělí odsouzeni ke třem letům vězení za svou roli v Akci Asanace. Stačí to? V roce 1981 Šimák a Dudek napadli jednoho disidenta během výslechu v bývalém ústředí tajné policie v Praze a škrtili ho mokrým ručníkem, dokud neztratil vědomí. V dalším incidentu se oba agenti podíleli také na vloupání do bytu patřícího disidentce Zině Freundové. Té vyhrožovali a zmlátili ji. Ta následně uprchla ze země ze strachu z dalšího pronásledování, a ze strachu o holý život.

Podle Pavla Žáčka, specialisty z pražského Ústavu pro soudobé dějiny, nebyl případ Freundové v žádném případě ojedinělý. „Pod vedením Ústředního výboru Komunistické strany sestavili šéfové tajné policie seznam lidí, kteří se stavěli proti režimu. Zejména těch, kteří podepsali Chartu 77, téměř 80 lidí, které chtěli vyhnat ze země. Všechny kroky operace provedly regionální jednotky Československé StB.“

Další a další…

Známými případy byly případy spisovatele Pavla Kohouta, herce Pavla Landovského a spisovatele – nyní rabína – Karola Siddona. Mezi další významné disidenty, kteří byli nuceni odejít, však patřila i rodina Marka Tomina, dnešního koordinátora Greenpeace. Ten byl ještě dítětem, když byl svědkem pronásledování svých rodičů. Jeho matka Zdena Tominová byla mluvčí Charty 77, jeho otec Julius významným filozofem.

“Byli jsme 24 hodin denně sledováni Státní bezpečností přímo před dveřmi našeho bytu. Jako dítě jsem žil ve strachu, že moji rodiče půjdou do vězení. Měli jsme přátele – rodinu Bendových – kteří byli v 70. letech odsouzeni na čtyři a půl roku. Doma se o tom dost mluvilo. Jako děti jsme čelily této hrozbě, že naši rodiče půjdou do vězení. A to jen proto, že říkali, co považovali za správné, a že lidská práva jsou důležitá.“

Šimák s Dudkem nakonec dostali 4 roky. Dále to byli například Josef Kafka za týrání zpěváka Vlastimila Třešňáka či Jan Dolanský za týrání při výsleších duchovního Václava Malého. Následovali například náčelníci či zástupci náčelníků SNB v Praze, Brně, Ústí nad Labem a dalších místech.

Zdroje:

NAVARA, L. Abeceda komunistických zločinů.

TOMEK, P. Estébáckou Prahou.

Úřad dokumentace a vyšetřování zličinů komunismu.