Štír nebo škorpión: Malý, ale velký respekt vzbuzující tvor, jehož jed je možným budoucím příslibem v léčbě některých onemocnění

www.pixabay.com

Štíři (řád Scorpions) jsou draví pavoukovci mající osm nohou, dvojici klepet (chelicery) a úzký, segmentovaný ocas, často nesený v charakteristickém dopředném oblouku nad hřbetem a vždy zakončený bodacím žihadlem (jedovým ostnem)…

Kde se vzal, tu se vzal

Evoluční historie štírů sahá 435 milionů let do minulosti. Žijí převážně v pouštích, ale přizpůsobili se široké škále podmínek prostředí. Můžeme je nalézt na všech kontinentech kromě Antarktidy. Existuje více než 2 500 popsaných druhů s 22 dosud rozpoznánými žijícími čeleděmi.

Klepeta používají k zadržení a zabití kořisti nebo také k soubojům. Jedovaté žihadlo používají k útoku a obraně. Během námluv se samec a samice navzájem uchopí klepety a tančí, zatímco se samec snaží přesunout na samici své spermie. Samice se po narození o mláďata stará do té doby, než jim ztvrdne jejih exoskelet (tj. ochranný plášť těla). Do té doby je přenáší na svých zádech. Velká většina druhů nepředstavuje pro člověka vážnou hrozbu. Na druhou stranu asi 25 druhů (méně než 1 %) má jed, schopný člověka zabít.

Potrava a způsob pozření

Štíři se živí hlavně bezobratlými živočichy, jako je hmyz a jiní pavoukovci, ale také larvami a korýši. V zajetí jim nejvíce vyhovují cvrčci, objevuje se i kanibalismus. Větší druhy si pochutnají i na švábech, sarančatech nebo myších holátkách.  Mezi hlavní predátory štírů patří žáby, ještěrky, hadi, ptáci, kobylky a savci (převážně netopýři). Štíři hostí parazity včetně roztočů, much, hlístic a některých bakterií. Imunitní systém štírů je dostatečně silný, aby odolal několika typům bakteriálních infekcí.

Velikost kořisti závisí na velikosti druhu. Několik druhů štírů jsou predátoři typu „sedni a čekej“, což znamená, že hladový štír zůstává u vchodu do své nory nebo v její blízkosti, dokud kořist nedorazí. Jiní aktivně hledají kořist. Štíři detekují svou kořist pomocí mechanoreceptivních a chemoreceptivních chloupků na těle a chytají ji klepety. Malá zvířata jsou zabíjena pouze klepety. Větší a nebezpečnější kořist potom ocasním žihadlem.

Štíři, stejně jako ostatní pavoukovci, tráví potravu zvenčí. Klepeta slouží k odtržení malého množství potravy z kořisti a jejímu ukládání do předústní dutiny pod ní. Trávicí šťávy ze střeva vstřebávají potravu a natrávená potrava je poté nasávána do střeva. Veškerá pevná nestravitelná hmota (například fragmenty exoskeletu – tvrdé ochrany těla) je shromažďována štětinami v předústní dutině a vypuzována.

Nasátá potrava je hltanem pumpována do středního střeva, kde je dále trávena. Odpad je transportován zadním střevem ven z konečníku. Štíři dokáží během jednoho krmení sníst velké množství potravy. Mohou si potravu ukládat do specializovaného orgánu. Mají také velmi nízkou rychlost metabolismu, což některým druhům umožňuje přežít až rok bez jídla.

Fluorescence 

Pokud na štíra namíříte UV lampu, rozsvítí se jako žárovka na vzdálenost až třiceti metrů. Podobný účinek na něj má i měsíční světlo. Vědci nyní předpokládají, že světélkování má pro tyto noční živočichy dvojí význam. Působí jako varování před ostatními predátory a zároveň přitahuje štírovu oblíbenou potravu – můry. Ty mu pak létají přímo do úst.

Štírovo světélkování způsobuje fluorescenční látka beta-karboline, která je obsažena v jeho kutikule (tj. nebuněčné vrstvě pokrývající povrch těla živočichů a rostlin poskytující ochranu). Beta-karboline chrání štíry před škodlivým zářením včetně radioaktivního. Bez újmy snesou ozáření o intenzitě až 90 tisíc rad, což jim umožňuje přežít katastrofy spojené s intenzivní radiací.

Jed

Jed štíra slouží k rychlému usmrcení nebo paralýze kořisti, ale pouze 25 druhů má jed, který je pro člověka smrtelný, přičemž nejnebezpečnějším je Leiurus quinquestriatus. Obzvláště ohroženi jsou lidé s alergiemi. Úmrtí po smrtelných bodnutích jsou způsobena nadměrnou autonomní aktivitou a toxickými účinky na kardiovaskulární nebo neuromuskulární systém. Protijed se používá k potlačení otravy.

Bodnutí štíry je problémem veřejného zdraví, zejména v tropických a subtropických oblastech Ameriky, severní Afriky, Středního východu a Indie. Každý rok dochází k přibližně 1,5 milionu otrav štíry, s přibližně 2 600 úmrtími. Mexiko je jednou z nejvíce postižených zemí s nejvyšší biodiverzitou štírů na světě. S přibližně 200 000 otravami ročně a nejméně 300 úmrtími.

Vynakládá se úsilí na prevenci otrav a kontrolu populací štírů. Prevence zahrnuje osobní činnosti, jako je kontrola bot a oblečení před obutím, nechození naboso nebo v sandálech a vyplňování děr a prasklin, kde by štíři mohli hnízdit. Pouliční osvětlení snižuje aktivitu štírů. Kontrola může zahrnovat použití insekticidů, jako jsou pyrethroidy, nebo ruční sběr štírů pomocí ultrafialového světla. Domácí zvířata – například kuřata a krůty v Měxiku, napomáhají snižovat riziko štírů v domácnostech.

Potenciální lékařské využití

Silný jed štíra smrtonosného obsahuje tzv. 36aminokyselinový peptid chlorotoxin. Ten blokuje chloridové kanály s malou vodivostí a znehybňuje kořist. Jed štíra je směsí neurotoxinů; většina z nich jsou peptidy, řetězce aminokyselin. Mnohé z nich interferují s membránovými kanály. Tyto kanály jsou nezbytné pro nervové vedení, svalovou kontrakci a mnoho dalších biologických procesů.

Některé z těchto molekul jsou užitečné v lékařském výzkumu a mohly by vést k vývoji nových léčebných postupů. Mezi jejich potenciální terapeutické využití patří analgetické, protirakovinné, antibakteriální, antimykotické, antivirové, antiparazitární a imunosupresivní léky. Od roku 2023 se ve Švýcarsku testuje lék na bázi štířího jedu proti gliomu, rakovině mozku.

Konzumace a legendy

Štíři se konzumují v západní Africe, Myanmaru (dříve Barma) a východní Asii. Smažený štír se tradičně konzumuje v čínské provincii Shandong. Tam se štíři mohou vařit a jíst různými způsoby, včetně pečení, smažení, grilování, syroví nebo živí. Žihadla se obvykle neodstraňují, protože teplo neutralizuje škodlivé účinky jedu. Ve Vietnamu se používají k výrobě štířího vína (údajně účinný na mužskou potenci).

Štír je kulturně významné zvíře. Jedním z prvních výskytů štíra v kultuře je jeho zařazení do 12 znamení zvěrokruhu babylonskými astronomy. Ve starověkém Egyptě byla bohyně Serket, která chránila faraona, často zobrazována jako štír. V řecké mytologii poslala bohyně Artemis obřího štíra jménem Scorpius, aby zabil lovce Oriona, který hrozil, že vyhubí všechnu zvěř světa. Orion a Scorpius se pak stali souhvězdími. Jako nepřátelé byli umístěni na opačných stranách světa, takže když jeden na obloze vyjde, druhý zapadne.

Existují případy, kdy štíři fungují jako domácí mazlíčci ve skleněných teráriích. Do toho bych, ale nešla. Mně postačí psi a kočky :). Každopádně se jedná o zajímavého a tajemného tvora, který, jak je vidno, může lecčím udivit. 

Zdroje: www.bbc.com, www.nationalgeographics.com, SAMPSON, C. Mexico under the threats of scorpions.