Žoldnéři na plný úvazek aneb Slavná Černá armáda pod vedením Matyáše Korvína

Černá armáda (Černá legie nebo regiment, pravděpodobně pojmenovaná podle barvy brnění) je v historiografii běžný název pro vojenské síly, které sloužily pod králem Matyášem Korvínem. Předchůdce a jádro této žoldnéřské armády vzniklo za vlády jeho otce Jana Hunyadiho na počátku 40. let 15. století…

Něco o Matyáši Korvínovi

Matyáš Korvín či Matyáš I., vlastním jménem Matyáš Hunyadi (1443 – 1490) byl uherský a chorvatský král, který vládl v letech 1458–1490. Roku 1469 byl částí českých a moravských stavů zvolen českým vzdorokrálem proti Jiřímu z Poděbrad. Pozdější dohoda s Vladislavem Jagellonským (1479) znamenala, že si oba podrželi titul dědičného českého krále. Rozdělili si i pravomoci na základě zemském tak, že Vladislav vládl pouze v Čechách, Matyáš na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny.

Ve své době byl jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy a Uhersko za jeho vlády zažilo vrchol renesance. Matyáš Hunyadi se narodil jako mladší syn uherského gubernátora (správce země) a slavného vojevůdce Jana (Jánose) Hunyadiho. Rod nepatřil ke staré rodové šlechtě, ovšem přesto se byl Jan Hunyadi schopen vyšvihnout mezi barony a největší magnáty země. Šlechtický titul jeho předkové získali pravděpodobně až na počátku 15. století – poprvé je rodina zmiňována v privilegiu, jímž Zikmund Lucemburský udělil roku 1409 Janovu otci Vajkovi v držení panství Hunyad (Vajdahunyad, dnes Hunedoara v Rumunsku) v Transylvánii. Tento nedostatek urozeného původu Jan i Matyáš dorovnávali především vojenskými a majetkovými zisky.

Původ Matyáše Korvína

V době Matyášově byly pak zaznamenány pověsti o původu rodiny. Podle jedné byl Jan nemanželským synem Zikmunda Lucemburského, jehož císař zplodil s jednou transylvánskou dívkou z rodu Morzsinai. Ta prý dostala od Zikmunda prsten, jímž se měl jeho syn později prokázat. Přestože prsten odnesl havran, byl jí navrácen a podle pověsti se jím Jan Hunyadi skutečně prokázal po příchodu na Zikmundův dvůr. Tak alespoň zaznamenal pověst Matyášův dvorní historiograf Antonio Bonfini, ovšem sám jí nevěřil.

Navrhoval totiž jinou pověst, která měla základ v antickém Římě a rodovou erbovní pověst navázal na římský patricijský rod Corvini, podobně jako jiný Ital na uherském královském dvoře Pietro Ransano. Navíc byla tato pověst spojována s dunajským ostrovem Keve (Covinus), kde prý rodina dlouhou dobu přežívala. (Rodové jméno Corvinus odpovídalo podle toho erbovní pověsti o havranu, lat. corvus.) Havrana s prstenem v zobáku najdeme na Matyášově kostele (též Korunovační kostel) v Budapešti a na mnohých jiných místech v Maďarsku. Mimo jiné i ve znaku Maďarské pošty.

Složení Černé armády

Matyáš Korvín a jeho otec za svůj život vedli mnoho bojů, a to za pomoci Černé armády, která trvala v období 1458–1490. Muži Černé armády bojovali jako dobře placení žoldnéři na plný úvazek, kteří se věnovali výhradně válečnému umění. Většina evropských žoldnéřských armád té doby byla obvykle rekrutována z běžné populace v dobách krize a vojáci po většinu roku pracovali jako pekaři, farmáři, cihláři atd. Na svou dobu to byla neobvykle velká žoldnéřská armáda, která dobyla části Rakouska a Moravy.

Jádro armády původně tvořilo 8 000–10 000 žoldnéřů, později se jejich počet zvětšil na trvalých 30 000 mužů a během invazí se zdvojnásobil (uvádějí se i počty až 90 000). Vojáci byli převážně Češi (nutno podotknout, že ti v té době měli slušné know-how z nedávno proběhlých husitských válek a rotu obohatili o cenné taktiky), Němci, Srbové, Poláci a od roku 1480 Maďaři. Každý pátý pěšák v Černé armádě nesl arquebus (dlouhou střelnou zbraň, předchůdkyněí muškety).

Hlavními silami armády byla pěchota, dělostřelectvo a lehká a těžká jízda. Úlohou těžké jízdy bylo chránit lehkou pěchotu a dělostřelectvo, zatímco ostatní jednotky podnikaly náhodné útoky ve snaze překvapit nepřítele. Významné vítězství Černé armády se odehrálo v mnoha bitvách. Největší je však uváděno v bitvě u Kenyérmező (Chlebového pole), kde Maďaři porazili Osmany. V té době byla tato obrovská a stabilní Černá armáda v celé Evropě prostě bezkonkurenční.

Mezi nejznámější velitele patřili Maďaři Paul Kinizsi, Blas Magyar a Stephen Báthory, srbští Demetrius Jaksics a Brankovics, stejně jako uchazeč o turecký trůn Bayezid Callixtus Ottomanus a dokonce i Rumun Vlad Tepes (Vlad Napichovač) – spojovaný s legendami o hraběti Drákulovi.

Rozpad a úpadek

Smrt Matyáše Korvína znamenala konec Černé armády. Na trůn nastupuje Vladislav II. Jagellonský (Matyášův nemanželský syn Jánoš nebyl akceptován). Vladislav II. nebyl schopen pokrýt výdaje armády, I když se ji snažil udržet. Nedokázal však uspokojit velkou část žoldnéřů, kteří brzy dezertovali a rozptýlili se. Další vojáci se přihlásili do žoldnéřské armády císaře Svaté říše římské Maxmiliána I. Habsburského. Zbytky Černé armády byly vyslány do jižního Uherska, aby odrazily osmanské útoky, ale protože žoldnéři nedostávali zaplaceno, začali drancovat a pustošit vesnice.

I z tohoto důvodu obranyschopnost země rapidně poklesla. Důsledkem byla mimo jiné i tragická bitva u Moháče, ve které zahynul Vladislavův syn Ludvík. A pro Jagellonce to znamenalo nástup Habsburků a jejich převzetí moci.

Zdroje:
KALOUS, A. Matyáš Korvín.

ČORNEJ, P., BÁRTLOVÁ, M. Velké dějiny zemí Koruny české.