Jako již tradičně je tady rubrika Žebříčky Netflixu, ve které vám přinášíme souhrn toho, co lidé sledují na populární streamingové platformě Netflix. Jaké seriály momentálně vládnou České republice, ale také světu?

Září nám pomalu končí a i dnes se podíváme na to, jaké seriály fanoušci populární streamingové platformy Netflix sledovali v uplynulém týdnu. Začneme u České republiky.

První příčka patří opět německému drama thrilleru Milé dítě (Dear Child). Na portálu CSFD má vynikající hodnocení 80 % a i recenze jsou poměrně pozitivní.

Na druhém místě je nová sedmá série dokumentu Nejdrsnější věznice světa (Inside the World’s Toughest Prisons. Důvod je prostý, jeden díl je o plzeňské věznici, což mnohé fanoušky nalákalo.

ONE PIECE se tentokrát propadl na třetí příčku a následuje nová 5. série Virgin River. Žebříček uzavírá španělské krimi drama Tělo v ohni (Burning Body).

„Policista zemře násilnou smrtí a shoří v autě. Podezření padá na další dva kriminalisty – jeho přítelkyni s milencem,“ popsal jej Netflix.

Jak je na tom zahraničí? S poměrně těsným náskokem je na první příčce opět ONE PIECE, který má 10 milionu zhlédnutí a 75,5 zhlédnutých hodin.

Mezi neanglicky mluvícími seriály je nejsledovanější stejně jako minulý týden Milé dítě, které má 15,4 milionu zhlédnutí, což je 74 milionů zhlédnutých hodin.

Zdroj: Netflix, CSFD

Když se projdeme historií kinematografie, závodní filmy sice mají úspěchy, ale královna motoristického sportu je tu spíš Popelkou. V podstatě jsme mohli vidět na svou dobu famózní podívanou Grand Prix, o F1 se ještě otřel Bobby Deerfield, největší rozruch ale vzbudil film Rivalové.

Další ambiciózní projekty, mezi něž patřil i pokus Rambo-Rockyho Sylvestera Stalloneho, prostě nevyšly. Populární „Sly“ tehdy narazil se scénářem u absolutního bosse F1 Bernie Ecclestonea a ten mu jednoduše zakázal o „jeho“ formuli natočit takovou slátaninu. Stallone ji pak přenesl na půdu USA pod názvem Driven (u nás Formule) a byl to propadák jako hrom.

KLASICKÉ DRAMA FORMULE 1

Pomineme-li některé vynikající dokumenty či vysloveně obdivné až poplatné, vzbudil obrovský rozruch před deseti lety režisér Ron Howard svým filmem Rivalové (Rush), návratem do roku 1976, kdy se odehrál dramatický boj o titul mistra světa mezi Rakušanem Niki Laudou a Angličanem Jamesem Huntem.

Zdánlivě jasná sezóna se zvrtla ve chvíli, kdy na obávané trati německého Nürburgringu Lauda těžce havaroval. Hunt, mající za sebou dvě kontroverzní vítězství (Španělsko a Velká Británie), se stal jasnou hrozbou pro obhájce titulu. Snad i kvůli touze prokázat svou vnitřní sílu či snahu porazit nepřízeň osudu, se Lauda po 42 dnech od nehody opět posadil do rudého Ferrari a pokoušel osud.

Jak mistrovství dopadlo, je zřejmé z výsledkových listin, dobového tisku, knih i dokumentů. Z tohoto hlediska lze Howardovu snahu hodnotit jako opravdu záslužnou. Prokázal F1 patřičnou dávku publicity, navíc od zapálených sběratelů získal dobové monoposty, byť se s nimi muselo zacházet velmi opatrně a nehody (třebaže ve skutečnosti se vůbec neodehrály) už byly dolaďovány za asistence všemocných počítačů.

Ta hlavní havárie Nikiho v „zeleném pekle“ Nürburgringu je jedním ze špičkových momentů celého filmu. Z hlediska laika nebo diváka, jenž tuší, že F1 jsou závody a jezdí se na okruzích, se musí jednat o fantastickou podívanou. Skutečnost je ovšem značně složitější.

RADIL SNAD LAUDA CHYBNĚ?

Howard sice měl, nebo spíš uvádí v titulcích, samotného Niki Laudu jako odborného poradce (James Hunt bohužel zemřel před třiceti lety) a dává tím filmu jakýsi punc kvality a solidnosti. Otázkou ale je, do jak velké míry mohl Niki do scénáře a mnoha faktů vůbec mluvit. Protože například úvodní střetnutí obou soků v F3 se nikdy nestalo. Ti dva prostě ve stejném závodě v této kategorii nikdy nejeli. Docela mimo realitu je také Rakušanův přínos stáji BRM, kde byl pouze platícím pilotem, tudíž mohl do přípravy vozů mluvit asi jako vrátný v parlamentu do jednání sněmovny. A takových míst je tam mnohem víc.

S Huntem to není o moc lepší, například příchod k McLarenu je úplně postavený na hlavu a skutečnost byla naprosto jiná. Howard fabuluje, aby ukázal, jak moc kontroverzní a svérázný pilot po titulu toužil, ale nic z toho není skutečné.

PRO LAIKA ZÁŽITEK, PRO FANOUŠKA UTRPENÍ

Nebudu zastírat, že i já jsem byl filmem do jisté míry rozladěn, protože kromě zmíněných nedostatků jsem narážel i na chyby zcela zbytečné, působící jako že si Howard potřeboval film nějak upravit. Bohužel ale stejně zachází se zjevnými fakty. Nejvíc to je vidět u špatných výsledků, pomíjení historických faktů (často uvádí něco, co v té době ještě nebylo možné), jejich zjevné překrucování nebo opomíjení.

Naproti tomu některé události, které by jeho filmu dodaly patřičný punc a náboj, prostě nechá klidně stranou. Mám na mysli Laudovu téměř fatální nehodu s traktorem, kterou přežil jen s velkým štěstím a následně se musel potýkat se zraněním. A to není zdaleka vše.

Rivalové jsou filmem, jenž dokázal vyhmátnout zajímavé téma, opetlil ho několika bulvárními zajímavostmi a efektními kousky, jež nemají se skutečnosti nic společného. Přinesl nám však nesporně velmi atraktivní záběry na vozy staré bezmála 40 let a připomněl zlatý věk F1. Proto na něj nedá mnoho i takzvaných odborníků dopustit a pomíjejí a promíjejí vyslovená šlápnutí vedle.

Zdaleka by to tolik nevadilo, jenže režisér díky síle médií prezentoval onen duel Lauda-Hunt způsobem, který si současné generace vezmou za vlastní a vůbec nebudou mít potřebu prověřit, jak se to doopravdy stalo. Hunt ani Lauda si takový přístup nezaslouží.

Zdroje: www.F1NEWS.cz, Svět motorů, MOTORistická současnost, film Rush, Autosport

V návštěvnosti kin se americko-britský velkofilm Oppenheimer drží na 4. příčce. Nabízí silný příběh „otce atomové bomby“ J. Roberta Oppenheimera v podání irského herce Cilliana Murphyho. Snímek zobrazuje vědcova studia, budování kariéry a projektu Manhattan v Los Alamos i tragický ústup ze slávy.

Film podle knižní předlohy

Knižní předlohou filmu Oppenheimer je biografie z roku 2005 American Prometheus, kterou společně napsali Kai Bird a Martin J. Sherwin. U nás kniha zatím nevyšla, její vydání se teprve chystá. V ní Oppenheimer vystupuje jako důležitá historická osobnost a symbol, který se váže k atomové bombě. Kniha získala v roce 2006 Pullitzerovu cenu za biografii nebo autobiografii.

Seznámil se s ní i režisér filmu Oppenheimer – Christopher Nolan, který v sobě asi dvacet let nosil nápad natočit film o tomto americkém fyzikovi. Na scénáři začal pracovat v roce 2020, psal ho několik měsíců a v roce 2021 bylo oznámeno, že se film bude točit. Zajímavé na scénáři je to, že je psaný v první osobě z pohledu samotného Oppenheimera, a to černým písmem na červeném papíře.

Zajímavosti o filmu Oppenheimer

Pokud si při sledování filmu stihnete všimnout závěsů v kuchyni u Oppenheimerů, tak mají na sobě vzor listů ze stromu ginkgo biloba. Je to symbolické, protože právě tyto stromy bombardování Hirošimy přežily.

Při natáčení filmu Oppenheimer se nevyužívala počítačová animace CGI. Týká se to scény zkušebního odpálení jaderné hlavice. K ní bylo zapotřebí obrovské množství trhaviny, jejímž výsledkem byla tlaková vlna doprovázená silnou zvukovou ránou.

Černobíle natočené filmové scény znázorňují pohled Lewise Strausse (v podání Roberta Downey Jr.), zatímco ty barevné jsou pohledem Oppenheimera (Cillian Murphy).

Cillian Murphy pro roli Oppenheimera výrazně zhubnul, aby se mu více fyzicky podobal. Úbytku na váze prý docílil konzumací jedné mandle denně. Ve filmech režiséra Nolana si Murphy již pětkrát zahrál, ale vždy ve vedlejší roli.

Ranč Ghost jako Los Alamos

Natočení filmu Oppenheimer trvalo 57 dní. Filmový materiál má celkem asi 18 kilometrů a jeho hmotnost je 300 kilogramů. Filmový štáb si pro hlavní natáčení vybral ranč Ghost v Novém Mexiku, kde byly postaveny kulisy představující Los Alamos v roce 1940. Současné Los Alamos je totiž na hony vzdálené tomu z období druhé světové války, a pro exteriéry proto nemohlo být použité.

V září 2023 se film Oppenheimer stal nejvýdělečnějším životopisným filmem všech dob, jenž překonal snímek Bohemian Rhapsody z roku 2018.

Zdroje: Wikipedia.org, CSFD.cz, Kinomaniak.cz