Zapomenutý český veterán RAF oslavil 102. narozeniny. Všichni máme možnost splnit mu velké přání

Jiří Švenger je jedním z posledních žijících českých veteránů druhé světové války. V Austrálii ho objevil český historik Jiří Klůc, který by si do kolonky „zaměstnání“ mohl v klidu napsat – objevitel ztracených hrdinů.

Jirka se už dlouhé roky snaží zachytit vzpomínky pamětníků, neváhá podnikat dlouhé cesty po světě, aby navštívil a oslovil válečné veterány či přeživší holocaustu. Na svém kontě má v tuto chvíli už skoro sedm set interview s lidmi, jimž do života zasáhla druhá světová válka. Loni na jaře objevil v Austrálii pana Jiřího Švengera.

Z Čáslavi do Austrálie

Jiří Švenger se narodil 28. listopadu 1923 v Čáslavi. Bylo mu patnáct, když do jeho života zasáhla nacistická okupace. O rok později se mu podařilo z protektorátu utéct do Anglie. Tím si s ohledem na svůj židovský původ bezpochyby zachránil život. Jeho rodiče i bratr se stali oběťmi nacistického holocaustu.

Na podzim roku 1941 vstoupil do Royal Air Force (RAF). Protože uměl velmi dobře německy, byl zprvu zařazen do přísně tajné odposlechové služby, která odchytávala a vyhodnocovala rádiovou komunikaci nepřítele. Později pak působil u 311. čs. bombardovací perutě. Válku ve zdraví přežil, a když skončila, myslel jen na návrat do vlasti. Jenže poválečné Československo už pro něj nebylo domovem, jaký znal. Rozhodl se proto emigrovat, nejprve do Anglie a posléze do Austrálie, kde žije dodnes. Dalo by se říct, že na jeho válečné zásluhy dlouhé roky padal prach, pak mu ale do života vstoupil Jiří Klůc.

Objevitel ztracených hrdinů

„Příběhy pamětníků mě obrovsky naplňují a baví,“ vypráví s nadšením vystudovaný historik. „Tahle práce mi dává pocit, že se podílím na zachování historie pro další generace. Oživuji příběhy a starám se, aby neupadly v zapomnění.“

Jirkova práce je obdivuhodná, usilovná a v neposlední řadě také, jak sám s úsměvem říká – vysoce prodělečná. „Já ale žiju tímhle svým koníčkem,“ dodává. „S mnoha projekty mi navíc pomáhají fanoušci, kteří mohou přispívat prostřednictvím sbírek. V tuto chvíli jedna z nich probíhá a jejím cílem je splnit přání pana Švengera.“ Starý pán touží podle Jirkových slov získat pocty ve své rodné zemi, která má v jeho srdci stále svoje místo.

„Chtěl bych mu k jeho 102. narozeninám, které oslavil v listopadu, sesbírat 102 přání od lidí z České republiky. A taky bych ho rád překvapil knihou o jeho životě. Vím, jak mu záleží na tom, aby ten příběh našel odezvu v jeho rodné vlasti,“ svěřuje se Jiří Klůc se svými plány na letošní rok.

Překvapení pro stíhacího pilota Antonína Fajkuse

Podobným způsobem loni překvapil ve Spojených státech pana Antonína Fajkuse, jednoho z posledních českých stíhacích pilotů druhé světové války. I pro něj zorganizoval sbírku a výzvu, aby lidé posílali narozeninová přání. „Přišlo jich téměř tisíc,“ popisuje Jirka. „Nechyběla ani gratulace od starosty z rodné obce Lipov či od prezidenta republiky Petra Pavla. Přáníčko poslalo i americké velvyslanectví v Praze. Vše jsem mu spolu s knihou, kterou jsem o něm napsal, přivezl do Chicaga.“ Pana Fajkuse toto gesto velice dojalo, řekl: „Děkuji… Je krásné vidět, že si na mě v mé rodné zemi ještě někdo vzpomněl.“

Příběhy, které nesmí být zapomenuty

Díky neúnavné práci Jirky Klůce máme možnost si připomenout řadu osobností, o jejichž pohnutém životě za války mnohdy nevěděli ani blízcí rodinní příslušníci. „Několikrát se mi stalo, že mi někdo vyprávěl o svém nasazení v bojích druhé světové války nebo o pobytu v koncentračním táboře a spolu se mnou se o tom dozvídali i jeho příbuzní. Ti lidé o svých prožitcích desítky let s nikým nemluvili. Zejména pro přeživší holocaustu jsou vzpomínky hodně náročné. Oni to celé vlastně během vyprávění prožívají znovu.“ Jirka přiznává, že i pro něj je opravdu silný zážitek sedět proti člověku, který má na předloktí vytetované číslo z koncentračního tábora. „Ti lidé si prošli peklem,“ dodává.

Kvíz: Co víte o druhé světové válce?

Je odhodlaný ve své činnosti pokračovat. „Cílem mojí práce je i to, abychom si uvědomili, co se v minulosti dělo, a nedovolili, aby se to opakovalo,“ vysvětluje historik, který velmi poutavým způsobem přibližuje veřejnosti osudy válečných hrdinů. A nyní máme všichni možnost, stát se součástí projektu, který splní přání jednoho z nich. Jedno je jisté – příběhy pamětníků by neměly skončit na smetišti dějin.

Zdroj: autorský článek