Zanzibar aneb Jiný úhel pohledu na perlu luxusních dovolených s rušícím fenoménem beach boys

Zanzibar je symbolem tropického ráje, zároveň je ale něčím mnohem bohatším. Z obrázků zachycujících bílé pláže a nádherně tyrkysové moře, které nabízejí cestovní kanceláře, dýchá velké lákadlo, které je fascinující, a plné protikladů. V tomto článku se blíže, avšak z jiného úhlu pohledu, podíváme na místo, kde se 5. září 1946 v historické části Stone Town narodil frontman kapely Queen – Freddie Mercury.

Geografie

Zanzibar tvoří souostroví asi 40 km od pobřeží pevninské Tanzanie a tvoří ho dva větší ostrovy. Menší Pemby, který je po celé Východní Africe proslaven místními léčiteli a větší a slavnější Unguji, který bývá často ztotožňován se Zanzibarem jako celkem. K Zanzibaru náleží také řada dalších menších ostrůvků. Rozloha Zanzibaru činí 2 232 km² a žije na něm téměř 1 300 000 obyvatel. Okolo 96 % obyvatel jsou muslimové.

Existuje zde kontrast v podobě malých cihlových domů s luxusními nejmodernějšími giganty v podobě hotelových resortů. Na plážích se potkávají západní turisté a místní sběračky mořských řas. Jedni považují jeden dolar za přiměřené spropitné, pro druhé je to více než celodenní mzda. V historickém centru hlavního města Zanzibar city s poetickým názvem Stone town se mísí arabská, africká a evropská historie. Tu se vám jako turistovi obratně snaží prodat jak cestovní kanceláře a hotely, kde zaplatíte až 1000 $ za noc, tak místní beach boys, jejichž invence a představivost neznají mezí.

Turismus

Rozvoj turistického průmyslu má své klady a zápory, které jsou do jisté míry pod vlivem konzervativní kultury muslimství. Dále, kdo má vliv na rozvoj, jsou obyvatelé z pevninské Tanzanie, kteří se do místa stěhují a jsou to většinou křesťané. Ti také zastávají největší část kvalifikované pracovní síly. Ozývají se zde také nacionalistické tendence, a to po samostatnosti od Tanzanie.

Většinu turistického průmyslu na Zanzibaru vlastní zahraniční investoři. Turismus obecně vyžaduje vysoké investice a přínos pro místní většinou nesplní očekávání. Většina rezortů je podle něj ve vlastnictví nadnárodních korporací, které si investice mohou dovolit a zisky následně plynou hlavně jim. Vláda se snaží tuto nerovnost zvrátit a tak každý cizinec, který v Tanzanii podniká, musí mít místního partnera.

Ti jsou ale často vypláceni pouze minimálními částkami. I školy kitesurfingu takovéhoto partnera mají. Vždy jednou za měsíc si přijde pro peníze, které tvoří zlomek celkového příjmu (o mnoho méně než plat instruktora) a poté se zase měsíc neukáže. Dalším podobným opatřením, které je efektivnější, je, že všechny hotely musí platit daň místní komunitě. Místní jsou však kvůli korupci velice skeptičtí i k tomuto opatření.

Nabídka

Turismus alespoň na státní úrovni přináší Zanzibaru zisk, jedná se o jediný zdroj zahraničního kapitálu a pro místní ekonomiku je nepostradatelný. Problém však spočívá v tom, že by mohl přinášet mnohem víc. To už je ale výzvou pro zdejší vládu. Alternativou by mohl být „kulturní turismus“ tak, jak se rozvíjí na pevnině.

Například v pohoří Usambara na severu Tanzanie operují malé cestovní agentury, které vlastní i organizují místní. Nabízejí spoustu několikadenních treků po horách v doprovodu místního průvodce a turista v nich zaplatí i tzv. kulturní poplatek, ze kterého se financují místní projekty (například nový vodovod či opětovné zalesnění vykácených ploch).

Většina turistů jede na Zaznibar kvůli jeho plážím a tropické nádheře. Přijíždějí sem zažít opravdový tropický ráj, tak jak je jim prezentován v médiích doma, Zanzibar byl a do určité míry stále je destinací pro vyšší třídu. Právě na severu ale můžeme pozorovat posun. Italské cestovní kanceláře sem nabízejí zájezdy, které jsou dostupné mnohem širšímu spektru společnosti. Bohatší turisté, kteří hledají něco exkluzivnějšího, se přesouvají jinam.

Fenomén beach boys

Beach Boys (BB) jsou skupiny mladých mužů ve věku přibližně od dvaceti do pětatřiceti let, kteří představují spodní příčku turistického průmyslu. První BB se podle něj na Zanzibaru objevili v 90. letech 20. století, byli to bývalí námořníci, kteří uměli alespoň trošku Anglicky a potřebovali na turistech rychle vydělat.

BB nedisponují nijak hlubokou znalostí Zanzibaru a to, co vědí, se někteří naučili přímo z turistických průvodců. Vědí ale, kde jsou nejlevnější hotely, dobré restaurace, kde se dají koupit drogy a do kterého klubu je nejlepší jít tančit. Zkrátka disponují přesně tím typem zákulisních informací, po kterých většinou mladí turisté touží.

Pracují také jako průvodci a nabízejí stejné, ale levnější výlety jako velké hotely a cestovní kanceláře. Tyto výlety většinou organizují přes síť známých a kamarádů. Peníze dostávají přímo od turistů a zároveň dostávají provize od hotelů, kam přivedou zákazníky. Hlavním cílem BB je zbohatnout a navázat kontakty v zahraničí. Snem mnoha z nich je oženit se s Evropankou, není proto překvapující, že se na Zanzibaru rozmáhá sexuální turistika. Některé západní turistky si vydržují svého místního „přítele“ za kterého pak platí veškeré útraty.

Dotyčný pak doufá, že vztah přetrvá a ona si ho odveze domů. Pro turistku se však vetšinou jedná jen o prázdninový románek. Sociální kontakt s turisty je pro BB stejně důležitý jako vydělané peníze. Vidí v něm možnost migrace v podobě vytouženého zvacího dopisu. Povolání BB má velmi špatnou pověst a velmi nízký sociální statut. Většina těchto mladíků se tak chce posunout dál. Na základě svých zkušeností někteří dostanou práci v hotelu, či oficiální průvodcovskou licenci (která se dá také pořídit okamžitě za úplatek kolem 20 $).

Snaha ochrany

Provozovatelé hotelů začali své návštěvníky před beach boys chránit tím, že své pozemky obehnali zdmi, na jejichž vrcholu je často nalepeno rozbité sklo. Otevřené úseky pláže u luxusnějších hotelů hlídají soukromé bezpečnostní agentury. Tito strážci filtrují procházející na základě barvy kůže jakýmsi černo-bílým filtrem – bílá dovnitř, černá ven.

V některých úsecích pláže mezi Nungwi a vedlejší vesnicí Kendwa dokonce dochází k velmi absurdním a ponižujícím situacím. Příliv zde omílá dřevěné kůly, které ohraničují břeh, jakákoli pláž chybí a začíná rovnou pozemek hotelu. Beach boys, kteří tudy chtějí projít, jsou nuceni jít po kolena vodou, protože na břeh je bezpečnostní strážci nepustí.

Tropický ráj se svým „ale“

Zanzibar je prezentován a následně i konzumován právě jako ideální tropický ráj. Tento model azurových pláží a palem je primární motivací všech turistů, kteří sem jedou. Turisté se nezajímají o nic jiného než o exotickou dovolenou, kterou chtějí zažít přesně tak, jak si ji vysnili. Tuto vysněnou představu jim narušuje část místních obyvatel známá jako beach boys. Ti se na turistech snaží různými způsoby vydělat a narušují jim tak jejich představu klidné dovolené.

BB totiž nejsou součástí sociálně ustavených představ turistů. Dochází k paradoxní situaci, kdy se místní obyvatelé mění v nežádoucí osoby a provozovatelé turistického průmyslu turisty uzavírají do umělých „bublin“ hotelových komplexů, aby je chránili před vším, co není součástí oné idealizované představy. Tím vytvářejí iluzorní svět klidné tropické dovolené, který je v souladu s představami turistů. Tento vývoj k masovosti a uzavřenosti vede k výstavbě hotelových komplexů, které jsou do značné míry všechny stejné.

Zdroje: Průvodce Zanzibarem, Zkušenosti – cestovatelské blogy, Ministerstvo zahraničních věcí