Záhadné vraždy u Bodomského jezera představují nevyřešený pomníček finské kriminalistiky

Vražda u Bodomského jezera představuje nevyřešený případ vraždy, při kterém byli ve Finsku zabiti tři dospívající táborníci a jeden vážně zraněn. Tento případ je jedním z nejznámějších nevyřešených zločinů v moderní finské historii.

Okolnosti

Někdy mezi 4:00 a 6:00 hodinou ranní dne 5. června 1960 byli u jezera Bodom v Espoo ve Finsku, zabiti Maila Irmeli Björklund (15), Anja Tuulikki Mäki (15) a Seppo Boisman (18). Došlo k bodnutím a tupým poraněním hlav, když spali ve stanu. Čtvrtý mladík, tehdy také osmnáctiletý, Nils Gustafsson, byl nalezen před stanem se zlomenými obličejovými kostmi a bodnými ranami.

Navzdory rozsáhlému vyšetřování nebyl pachatel nikdy identifikován a v průběhu let se objevily různé teorie o totožnosti vraha. Gustafsson byl v roce 2004 nečekaně zatčen pro podezření ze spáchání vražd, ale následující rok jej úřady shledaly nevinným.

Vraždy

Gustafsson, jediný, kdo masakr přežil, měl zlomeniny obličejových kostí, které zřejmě potvrzovaly jeho verzi o tom, že se měl stát také obětí. Později uvedl, že zahlédl útočníka oblečeného v černém s krvavýma očima a blonďatými vlasy, s výraznými čelistmi a rty. Okolo 6:00 ráno skupina tří chlapců, kteří u jezera pozorovali ptáky, si všimla, že se celtovina stanu zbořila a viděla blonďatého muže, jak odchází z místa činu. Těla obětí objevil kolem 11:00 hodiny tesař jménem Johansson. Upozornil policii, která na místo dorazila v poledne.

Počáteční vyšetřování 

Vrah nezranil oběti uvnitř stanu, ale místo toho zaútočil na táborníky zvenčí nožem a neidentifikovaným tupým nástrojem (možná kamenem) skrz boky stanu. Také mohlo dojít k použití sekery, jelikož jedno dívčí mrtvé tělo mělo hluboké sečné rány. Vražedné zbraně kriminalisté nikdy nenalezly.Vrah si vzal několik předmětů, což detektivové považovali za matoucí, včetně klíčů od motocyklů obětí, které samy o sobě zůstaly u nich doma. K jezeru totiž táborníci došli pěšky.

Některé z chybějících oděvů, včetně Gustafssonových bot, byly nalezeny částečně skryté přibližně 500 metrů od místa vraždy. Policie místo tehdy neohraničila, ani nezaznamenala podrobnosti o místě činu. Později to bylo považováno za závažnou chybu, jelikož další stopy a pravděpodobné důkazy byly zničeny kvůli zvědavcům, kteří se k jezeru hrnuli.

Maila, Gustafssonova přítelkyně, byla nalezena svlečená od pasu dolů. Ke znásilnění však nedošlo. Utrpěla nejvíce zranění ze všech obětí. Byla několikrát pobodána a posekána, zatímco další dvě oběti byly zabity s menší brutalitou.

Podezřelí

Během vyšetřování vražd u Bodomského jezera se objevila řada podezřelých, ale ti nejvíce jsou následující:

Valdemar Gyllström

Mnoho místních obyvatel podezřívalo Karla Valdemara Gyllströma, majitele stánku, o kterém bylo známo, že byl nepřátelský vůči táborníkům. Policie nenašla žádné pádné důkazy, které by ho spojovaly s vraždami. Byli skeptičtí k údajným doznáním, která měl učinit, protože ho považovali za duševně chorého. V roce 1969 se utopil v Bodomském jezeře, s největší pravděpodobností spáchal sebevraždu.

Lidé ve městě věděli, že Gyllström je násilný, bořil stany, házel kameny po lidech, kteří přišli do jeho ulice, a někteří později uvedli, že to byl právě Gyllström, kterého viděli vracet se z místa činu, ale báli se kvůli němu zavolat policii. Kniha vydaná v roce 2006 tuto teorii podrobněji rozvádí. Kniha také tvrdí, že policie téměř okamžitě ignorovala mnohem více důkazů, než přiznala.

Hans Assmann

Většina veřejného podezření se dále soustředila na Hanse Assmanna, německého naturalizovaného finského občana, který žil několik kilometrů od břehu jezera. Série populárních knih šířila teorii o Assmannovi, který spáchal vraždy v Bodomu a další vraždy. Policie ji nebrala vážně, protože Assmann měl alibi na noc těchto vražd. Byl na návštěvě v Německu. Ráno 6. června 1960 se však objevil v nemocnici v Helsinkách v zakrváceném oblečení, kde tvrdil, že ho napadnul opilec. Pod vlivem veřejného lynčování se přestěhoval z Finska do Švédska, kde také koncem 90. let zemřel.

Pentti Soininen

V polovině 60. let 20. století Pentti Soininen, známý svými násilnými sklony, prohlásil spoluvězni, že je zodpovědný za vraždy, k nimž došlo u Bodomského jezera. V době vražd mu však bylo přibližně 14 let. Vyvstaly otázky, zda by dokázal sám přemoci čtyři starší teenagery, což vrhá pochybnosti na jeho zapojení.

Zatčení a soud s Nilsem Gustafssonem

Koncem března 2004, téměř 44 let po události, byl Gustafsson, který útok přežil, zatčen. Začátkem roku 2005 Finský národní úřad pro vyšetřování prohlásil případ za vyřešený na základě nové forenzní analýzy. Podle interpretace krvavých skvrn ze strany obžaloby byl Gustafsson opilý a vykázán ze stanu, když napadl druhého chlapce (měl údajně i žárlit na svoji přítelkyni Mailu). Přičemž mu ve rvačce, která vyústila v to, že spáchal tři vraždy, byla zlomena čelist.

Soudní proces začal 4. srpna 2005. Gustafssonův obhájce argumentoval, že vraždy byly dílem jednoho nebo více cizích lidí a že Gustafsson by vzhledem k rozsahu svých zranění nebyl schopen zabít tři lidi. Přitom se vědělo, že boty, které měl mít vrah na sobě a které schoval 450 metrů od stanu, patřily Gustafssonovi, který byl nalezen bosý. Moderní analýza DNA byla pro obžalobu významná, protože ukázala, že na Gustafssonových botách byla krev tří zavražděných obětí, ale Gustafssonova chyběla.

Obžaloba 

Obžaloba uvedla, že z absence Gustafssonovy krve na botách vyplývá, že k jeho zraněním došlo v jinou dobu než k útoku na zavražděné oběti, a že jediným vysvětlením by bylo, že Gustafsson prvně spáchal vraždy. Poté nahrál krádež věcí tím, že je schoval, dále se zranil a vrátil se do stanu, kde (nyní bosý) předstíral, že je v bezvědomí. Obžaloba se pokusila podpořit svou argumentaci tvrzením, že dva chlapci (co tehdy pozorovali ptáky) identifikovali Gustafssona jako možného vysokého blonďatého muže na místě činu, kterého viděli, jak odchází.

Dne 7. října 2005 byl Gustafsson zproštěn všech obvinění. Soud vysvětlil verdikt tím, že důkazy obžaloby byly neprůkazné. Neprokázalo se, že Gustafsson měl motiv odpovídající trestnému činu tak extrémní závažnosti, a že jistota ohledně faktů je nyní vzhledem k uplynulé době nemožná. Finský stát mu zaplatil 44 900 eur za duševní utrpení způsobené dlouhou dobou ve vazbě. Gustafsson nevyužil svého práva podat proti médiím žalobu, která ho označovala za jednoznačně vinného. Byl to tedy on nebo ne? Vypadá to, že se pravdu už asi nikdy nedozvíme…

Zdroje:

SERENA, K. The Lake Bodom Murders.

MIKA, J. Who is the Bodom murderer?