Záchvaty, které nedávají smysl, ale přesto tě zaskočí. Třeba kvůli starému spotřebiči

Panické záchvaty si obvykle spojujeme s velkými životními změnami nebo stresovými situacemi. Ale co když tě přepadnou kvůli něčemu, co se na první pohled zdá úplně absurdní? Tento příběh ukazuje, jak i ztráta lednice může roztočit lavinu emocí a proměnit běžný den v chaos.

Stalo se to před čtyřmi lety, jedno zimní odpoledne. Žehlila jsem, televize běžela na pozadí – nějaký náhodný film nebo trapný seriál, už ani nevím. Ale pamatuju si, že tam někdo brečel kvůli tomu, že ztratil starou věc. Hrníček? Košili? Detaily jsou nepodstatné.

V ten moment se mi v hlavě rozsvítila vzpomínka na moji věc. Starou lednici. A rozbrečela jsem se. Nešlo o obyčejný smutek ve stylu „jé, lednice je pryč“. Ten pocit mě zasáhl hluboko. Okolnosti změnily můj život, ale já jsem ještě nebyla připravená otočit stránku. Starou lednici, která mi bez otázek a s chladnou hlavou podávala pití, nahradila nová – bez minulosti, bez emocí. Žehlicí terapie skončila. A se mnou to šlo z kopce.

Seděla jsem na zemi mezi prádlem, televize běžela dál a já nevěděla, jestli se mám smát, nebo zavolat exorcistu. Ne kvůli lednici. Kvůli sobě.

Kdyby mi někdo řekl, že dostanu panický záchvat kvůli bílému domácímu spotřebiči, smála bych se a poslala ho do Alzy pro novou. A ještě bych si s chutí užila sloupávání ochranné fólie. Ještě dnes žasnu nad absurditou těch emocí, které mě tehdy pohltily jako rozbouřený oceán. Nad bílou, obyčejnou lednicí jsem brečela jako malá holka, která právě přišla o svou oblíbenou Barbie. Co když noví majitelé nebudou pečovat o lednici tak, jak jsem to dělala já? Co když budou klidně klást sýry a uzeniny na stejnou polici? A co když ji přestanou odmrazovat, takže si bude připadat jako uprostřed Sibiře? Myšlenky mi běžely hlavou jako na kolotoči.

Citová vazba k věcem není absurdita. Domov netvoří jen lidé a emoce. Jsou to i předměty, které nám slouží, poskytují pocit stability a důvěrně známého prostředí. A i když je někdy sami vyměníme, máme stále právo je oplakat. Díváme se na ně denně, čerpáme z nich sílu, když sami žádnou nemáme, a dotvářejí atmosféru, která dělá domov domovem.

Když se vám mění celý život, když se stěhujete do nového prostředí, potřebujete kolem sebe něco známého. Něco, co vám připomene, kdo jste. A někdy to může být právě ta bílá lednice, která sice nevypadá jako interiérový zázrak, ale ve vašem světě byla jistotou.

Dnes mám nový dům, novou lednici a starou hlavu, která se citově váže ke spotřebičům. A už jsem se smířila s tím, že někdy mi může zlomit srdce i spotřebič třídy A+.

Zdroje: Redakce