Výměna traktorů za kakaové boby aneb Československé ekonomické zájmy v zemích třetího světa během studené války

Jaké byly ekonomické, politické a vzdělávací zájmy Československa v zemích třetího světa během studené války? Československo se snažilo nejen přinést socialismus do Afriky a Latinské Ameriky, ale také navázat silné ekonomické vazby, které by prospěly jeho vlastnímu průmyslu.

Národní zájmy Československa ve třetím světě

Podle historiků se v československých zpravodajských službách ozývaly hlasy, že by se měl klást větší důraz na národní zájmy. Československá zpravodajská služba chtěla být aktivnější a pracovat pro československé zájmy, například obchodní zájmy, ve třetím světě. Avšak Pražské jaro situaci změnilo. Za prvé, došlo k obecnému obratu v politice východního bloku vůči třetímu světu. Všechny státy s nadšením vstoupily do arény třetího světa v 50. a na začátku 60. let 20. století. Myslely si, že tyto země velmi rychle obrátí směrem k socialistickému táboru.

To se však nestalo, protože východní blok si uvědomil, že latinskoameričtí a afričtí politici velmi často zneužívali socialistické pomoci, brali si půjčky, ale nespláceli je. V dokumentech z poloviny 60. let vidíme, že jak Čechoslováci, tak Sověti byli situací ve třetím světě skutečně rozrušeni. Změnili svou politiku a zdůraznili, že státy východního bloku se musí zaměřit na státy, které měly potenciál stát se socialistickými.

Které země to byly?

Na konci 60. let to byla například Ghana Kwameho Nkrumaha. V roce 1966 však došlo k převratu, po kterém Ghana přestala být prosocialistickou zemí. Egypt do této skupiny zemí nějakou dobu patřil, ale i toto spojenectví se měnilo. Prezident Násir byl příkladem jednoho z těch vůdců, kteří hráli na obě strany – na Západ i Východ.

V 80. letech byla po prokomunistickém převratu v zemi vybrána i Etiopie. Z východního bloku se jí dostalo poměrně velké podpory. V 80. letech byla v Etiopii aktivní i československá rozvědka. Měla rezidenturu v Addis Abebě.

Vzdělávací a kulturní výměny

Mnoho lidí z těchto zemí se během studené války vzdělávalo v Československu. Východní blok měl během studené války silné vazby na třetí svět. Ty ale velmi rychle skončily po roce 1989, kdy do střední a východní Evropy přišly revoluce. Bývalé země východního bloku začaly rozvíjet své vztahy se západními státy, EU. A později se mnohé z nich staly členy NATO. Jejich vazby na třetí svět velmi rychle skončily.

Podle historiků je samozřejmě otázkou, zda to bylo správné rozhodnutí, či nikoli. Je jasné, že po 40 letech komunismu se Československo/Česká republika chtěla více přiblížit Západu. Není zcela jisté, zda zpřetrhání vazeb s Afrikou bylo prospěšné či nikoliv, ale je pravda, že některé vazby stále, do jisté míry, trvají.

Studenti ze třetího světa

V několika českých projektech byly realizovány rozhovory s Etiopany, kteří studovali v Československu. Někteří z nich mluví stále plynně česky. Velice často uváděli, že je škoda, že mezi Českou republikou a Etiopií neexistují silnější ekonomické a politické vazby. Stále existuje celá řada lidí, kteří se vzdělávali v Československu nebo v širším východním bloku. Znají zemi, kde studovali, a i její jazyk. Někteří z nich, i když ne všichni, si stále uchovávají dobré vzpomínky na dobu, kdy tam studovali. Někteří měli zkušenosti s rasismem.

Cílem těchto kulturních a vzdělávacích výměn bylo vzdělávat lidi ze zemí třetího světa a existovala naděje, že přinesou socialismus do svých domovských zemí. Nesměli však v Československu zůstat, pokud se zde například neoženili či neprovdaly. Cílem bylo poslat je zpět a šířit socialismus. Tato taktika východního bloku však nebyla úspěšná, protože ne všichni tito lidé měli o socialismus velký zájem. Někteří z nich dokonce po konfrontaci se socialismem během studií vystřízlivěli. Uvědomili si jeho omezení a to, že život v socialistické zemi je obtížnější, než si dříve mysleli.

Nějaké přínosy výměnného studia

Je logické tvrdit, že tito lidé se často zajímali spíše o své studium, kdy mezi oblíbenými bylo inženýrství a medicína, než o socialismus. Samozřejmě se na všechno nemůžeme dívat z perspektivy studené války a politiky. Tisíce inženýrů, lékařů, učitelů a techniků se vzdělávaly ve východním bloku a poté pomáhaly transformovat své domovské země. To byl jejich hlavní cíl.
V tomto ohledu můžeme říci, že východní blok skutečně pomohl změnit situaci v těchto zemích prostřednictvím sdílení technologií a znalostí. Dodává to další úroveň vzdělávacím výměnám studené války.

Na druhé straně existovaly také mezi zahraničními studenty konflikty. Například mezi konžskými studenty, kteří podporovali různé politické strany. Někteří zahraniční studenti sympatizovali i s čínskou verzí komunismu, což československé úřady během čínsko-sovětského rozkolu neakceptovaly. Mezi arabskými studenty docházelo ke konfliktům, protože Egypťané měli mnohdy odlišné názory než studenti ze Sýrie.

Od půjček k barteru

Když se hovoří o relativním úspěchu Československa ve třetím světě v 60. letech 20. století, o co přesně šlo? Již před druhou světovou válkou mělo Československo poměrně rozvinuté ekonomické vztahy se zeměmi třetího světa. Bylo exportně orientovanou zemí a jedním z hlavních vývozců zbraní do této části světa. Československo z tohoto exportu ekonomicky profitovalo. Nejen ze zbraní, ale také z aut nebo bot. Část tohoto know-how Československo využilo během studené války. Například postavilo továrnu na boty v Etiopii. Tento systém byl organizován tak, že českoslovenští experti nejprve pomáhali s výstavbou továrny a poté s jejím zaváděním.

Za toto know-how byli placeni, ale také to znamenalo, že některé zdroje mohlo dodat Československo. Režim tak chtěl, aby tyto země třetího světa fungovaly jako jeho dodavatelé nebo polokolonie. Tím nemají historici na mysli přesně starý kolonialismus z minulosti, ale existují určité důkazy o tom, že Československo chtělo tyto země svým způsobem vykořisťovat a ekonomicky je k sobě připoutat.

Hledání tvrdé měny

Československo mělo zvláštní zájem o cizí měnu. Důvodem bylo, že v rámci východního bloku neexistoval žádný obchod s cizí měnou. Když Československo jako exportně orientovaná země potřebovalo na západních trzích koupit nějaké vzácné materiály nebo produkty, potřebovalo tyto tvrdé měny, kterých mělo nedostatek. Zdrojem tvrdé měny mohl být i obchod se zeměmi, jako je Ghana nebo Etiopie, které byly stále propojeny se západními ekonomikami.

Jinými slovy, tyto země měly prodávat československé výrobky za americké dolary, ale nefungovalo to. Existovaly nápady, jako například vývoz československých traktorů do Ghany za britské libry nebo americké dolary. Tyto nově nezávislé státy však měly často své vlastní ekonomické problémy. Vývoz se velmi často uskutečňoval formou půjček. Socialistické státy doufaly, že tyto země peníze rychle vrátí, ale to se nestalo. Východní blok poté změnil taktiku a přešel na barterový systém (tj. produkt za produkt), kdy požadoval produkty místo peněz.

Ghana je v tomto ohledu velmi zajímavým příkladem. Československo se snažilo vyměnit své traktory za ghanské kakaové boby. Produkce čokolády v Československu rostla, spotřeba se také zintenzivňovala, ale kakaové boby byly velmi drahé na nákup, zejména na Londýnské burze. Proto se je režim snažil získat výměnou za traktory. Ghana to však odmítla. Protože když prodala kokosové boby na západních trzích, získala více peněz a za tvrdou měnu si pak mohla koupit lepší traktory. Překvapivé? Ani ne. Všeobecně lze konstatovat, že komunistický režim Afriku velice podcenil.

Zdroje:

JURAČKA, V. Československé obchodní a politické vazby na africké země.

VRŠINA, I. Jak Československo obchodovalo s Afrikou?

TOMÍK, K. Obchodovatelné komodity se zeměmi třetího světa.