Vojtěch Preissig: Návrhář, malíř a odbojář, který zahynul v Dachau, je inspirací pro kolekci českých sportovců na ZOH 2026

Vojtěch Preissig byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor a učitel. Studoval v Praze na Škole užitého průmyslu (v dílně Dekorativní architektury Friedricha Ohmanna) v letech 1892 až 1896 a na Škole dekorativní architektury v letech 1897 až 1898. Byl také účastníkem protirakouského a protinacistického odboje. Připomenutí jeho tvorby, života a odvahy je aktuálně “převtělena” do oděvní kolekce našich sportovců pro Zimní olympijské hry 2026.

Léta po studiu

Po dokončení studia odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže. Tady se (mimo jiné) vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903, a to již jako renomovaný grafik. Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 přímo v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení. Dodnes se v tomto institutu konají pravidelně výstavy jeho tvorby a všeobecně je v povědomí Američanů známější, než v ČR.

Další aktivity

Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň (soubory plakátů a pohlednic). Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii.

Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig (v roce 1919) soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován.

Odboj

Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa (1931) pracoval ve třicátých letech jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti.

Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost, která spočívala v grafické práci pro jeden z nejdůležitějších časopisů odboje s názvem V boj, který byl německými úřady postaven mimo zákon. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau v polovině roku 1944. Jeho dcera byla popravena roku 1942 v Berlíně.

Dílo

Preissigova potřeba vidět svět v celku, zkoumat souvislosti mezi člověkem a přírodou, kosmickými zákonitostmi zásadním způsobem motivovala jak jeho tvorbu, tak osobní postoj k životu. Zkoumal vzájemné vztahy barev a tvarových konstrukcí, čímž přivedl secesní ornamentiku k novému geometrickému významu. Objevoval nové možnosti tisku z výšky při otisku struktur koláží. V nich poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě. Některé koláže – matrice pro tisk – se zachovaly. Název jim byl dán až dodatečně po Preissigově smrti.

Knižní ilustrace – nejslavnější je jeho výtvarný doprovod ke Karafiátovým Broučkům (1903) a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky ve prospěch vzniku Československa jako nového poválečného státu. Grafika – mistrným způsobem použitá technika barevné mědirytiny a akvatinty. Krajiny – Krajina se stromy (1899), Vesnice pod stromy (1908).

Další tvorba a zásady

Malíř a výtvarný kritik Miloš Jiránek se o Preissigových pražských motivech vyjádřil ve znění: „Jsou to motivy často tak prosté, že jsme v denním životě chodili kolem nich nevšímavě, až umělec k našemu překvapení odhalil nám jejich intimní, netušenou krásu.“

Technikami grafiky se zabýval i teoreticky – publikace Barevný lept a barevná rytina (1909). K malířské abstrakci se dobíral postupně. Začínal jednoduchými kompozicemi se základními prvky, např. Strom (1936).

Dodržoval tyto zásady: Dílo musí být interpretací, ne pokusem vypravovat svůj motiv, a selekcí hlavních fakt s náležitým zdůrazněním některého z motivů, jeho podřízenosti či nadřízenosti vůči jiným, úplným vynecháním nedůležitých a zřejmě nepodstatných nebo překážejících prvků.
Dílo nesmí nesmí vykročit z mezí svého prostředku vyjadřovacího.

Cestou malby uvažoval o obecnějších rovinách tvorby a života, o jejich podstatě. Sledoval vztahy světla, barvy, linie a prostoru, rytmy zrodu a zániku. A znovu experimentoval. Barvy na plátno stříkal, nanášel v silných vrstvách, vymýšlel postupy vytváření rozpraskaných a plasticky modelovaných linií.

Preissigova antikva 

Po návratu do Prahy (1903) pracoval v České slévárně písma. Pro potřeby svého ateliéru zakoupil písma Arlington, Cheltenham, Pabst, Post a Roycroft, ke kterým přikresloval česká diakritická znaménka. Během amerického pobytu navrhl první verzi své antikvy (tj. Latinkové tiskací písmo).

Preissigova antikva byla realizována v roce 1925 v písmolijně Státní tiskárny v Praze a byla prvně použita k tisku přednášky prezidenta republiky T. G. Masaryka při otevření Ústavu slovanských studií v Paříži. V roce 1999 písmo digitalizovali František Štorm a Otakar Karlas.

Odkaz v současnosti

Vojtěch Preissig zanechal výraznou stopu v české kultuře. Jeho grafické listy, plakáty, knižní obálky i typografické návrhy jsou dodnes inspirací pro grafiky a designéry. Nově i česká kolekce pro Zimní olympijské hry 2026 je inspirovaná právě pěti ornamenty Vojtěcha Preissiga. Dřívější kolekce byly inspirované díly Františka Kupky, Alfonse Muchy či Vladimíra Boudníka.

Tentokrát na to navazuje pět ornamentů, které jsou součástí písem navržených Vojtěchem Preissigem. Pět ornamentů inspirovaných Preissigovým písmem, které se staly motivem olympijské kolekce, symbolizuje nejen krásu detailu, ale i samotnou podstatu sportovního výkonu. Souhru drobných, často neviditelných prvků, které dohromady vytvářejí celek. Tato olympijská kolekce byla dnes – 12. listopadu – zveřejněna.

KOUTNÁ, A. Život a dílo Vojtěcha Preissiga.

Český olympijský výbor.