Tabák v konečníku a kamenec v pochvě: 5 nejšílenějších léčebných metod historie

Stěžujete si na čekárny u lékaře? Buďte rádi, že vás v ordinaci nečeká klystýr z tabákového kouře nebo vkládání minerálů do intimních partií. Historie medicíny totiž zdaleka není jen o základech pro dnešní lékařství, ale i o šarlatánech a experimentálních procedurách, ze kterých se v současnosti doktorům protáčí panenky.

Falešné panenství: Vaginální tuning pomocí nerostů

Ve středověku a raném novověku se na morálku nehrálo jen v kostele, ale především v ložnici. Panenství bylo komoditou, o kterou se rodiny bály kolikrát víc než o úrodu. Pokud nevěsta o svou „vstupenku do společnosti“ přišla předčasně, sáhla tato nešťastnice po kamenci – minerálu, který má výrazně stahující vlastnosti.

Z nerostu se vyřezal hladký čípek nebo se rozdrtil na prach, smíchal s vodou a aplikoval jako provizorní tmel přímo na místo určení.

Kamenec sliznici v pochvě tak agresivně vysušil a smrštil, že se z ženského rozkroku stalo takřka nedobytné území. Při svatební noci to pak sice bolelo jako čert a krev tekla proudem, ale novomanžel byl v sedmém nebi a rodinný erb byl zachráněn.

Antikoncepce trochu jinak: Krokodýlí trus v akci

Do pochvy si ženy v dávných dobách nevkládaly jen kameny. Když totiž v čase faraonů přišlo na ochranu před otěhotněním, nešli jste do lékárny, ale k řece pro čerstvé exkrementy.

Ty se následně smíchaly s medem nebo fermentovanou kaší z oblí a vody do podoby lepkavého těsta, ze kterého si dámy vytvarovaly provizorní zátku a zavedly ji co nejhlouběji do útrob svého těla.

Kyselost trusu spermie poměrně spolehlivě likvidovala. Lidé však věřili, že je to zásluhou boha Setha – patrona násilí, který byl spojován právě s krokodýli a dokázal prý zamezit oplodnění svou magickou silou dřív, než řeknete „potomek“.

Záchranné vykuřování: Tonoucím se vykuřovaly zadky tabákem

Pokud byste se v 18. století začali topit v Temži, první pomoc by nepřipomínala masáž srdce ani dýchání z úst do úst, ale návštěvu kuřáckého salónu – a ne jen tak ledajakého.

U vody dokonce bývaly rozmístěny sady měchů určené k pumpování horkého tabákového kouře přímo do lidského konečníku.

Tehdejší kapacity totiž žily v přesvědčení, že nikotin aplikovaný touto tělesnou částí znovu nakopne dýchání a teplo kouře člověku zázračně vyléčí vnitřní orgány.

Krása nad zlato: Na bělení zubů se používala lidská moč

Chcete mít zářivý úsměv? Římané na to měli recept, ze kterého by se vám dnes zvedl kufr. Žádná máta, žádný fluor, prostě jste si vykloktali lidskou močí.

Amoniak v ní obsažený totiž funguje jako bělidlo. V ústech pak probíhala regulérní chemická válka – rozpouštěly se organické nánosy, likvidovaly bakterie a odstraňovaly skvrny od červeného vína nebo fíků ze zubní skloviny.

A protože Římané byli fajnšmekři, nespokojili se s lokální produkcí. V kurzu byla moč z Portugalska. Dovážela se v amforách jako luxusní zboží, protože se věřilo, že je koncentrovanější a má lepší bělicí účinky.

Kanibalismus na recept: Proč lidé pojídali mumie?

Vrcholem lékařského bizáru byl kanibalismus na recept, který v Evropě frčel až do 18. století. Na balzamovaná těla se nehledělo jako na památky, ale jako na exkluzivní materiál do domácí lékárničky.

Když vás trápila únava, lékárník vám nenabídl vitamíny, ale prášek z rozdrcených egyptských mumií, který si lidé míchali s vodou či jinou tekutinou. Věřili, že pozřením tisíce let staré mrtvoly získají její životní sílu. Prostě takové historické smoothie s příchutí faraona.

Když pak došli praví faraoni, nezřídka se stávalo, že podvodníci narychlo sušili těla nedávno popravených zločinců a prodávali je jako „pravou egyptskou kvalitu“.

Zdroje: NationalGeographic, Aktuálně, ŽENA-IN