Sir Arthur Conan Doyle: Vzestupy a pády autora věhlasného Sherlocka Holmese, který vedl neméně zajímavý život

Sir Arthur Conan Doyle je dnes připomínán jako autor a tvůrce Sherlocka Holmese, jedné z nejlegendárnějších fiktivních postav všech dob. To však byla jen jedna z rolí, kterou Doyle během svého dlouhého a rušného života přijal – a kterou s postupem času začal nenávidět. Kromě toho, že byl spisovatelem, byl mimo jiné také lékařem, vášnivým sportovcem a potenciálním politikem. V tomto článku se podíváme na příběh samotného sira Arthura Conana Doyla a budeme sledovat vzestupy a pády jeho mimořádného života.

Doylův raný život

Arthur Ignatius Conan Doyle se narodil v Edinburghu ve Skotsku 22. května 1859 Mary Doyleové (rozené Foleyové), irské katoličce. A Charlesi Altamontovi Doylovi, který se narodil v Anglii, ale měl irský katolický původ. Jeho otec pocházel z umělecké rodiny a navazoval na rodinnou tradici. Pracoval jako umělec a státní úředník, ačkoli jeho slávu později zastínila sláva jeho syna.

V roce 1864 se však rodinné štěstí rozpadalo, a to kvůli otcově závislosti na alkoholu. Během této doby malý Arthur Conan Doyle bydlel u tety svého spolužáka ze školy. O tři roky později rodina opět žila společně pod jednou střechou, i když v mnohem omezenějších poměrech. Usadila se v edinburském činžovním bytě. Vzhledem k otcově špatné situaci a zhoršujícímu se fyzickému i duševnímu zdraví bylo vzdělání Arthura Conana Doyla hrazeno jeho poměrně bohatými příbuznými. Navštěvoval soukromé římskokatolické školy v Anglii.

První z nich byla jezuitská přípravná škola ve Stonyhurstu v Lancashire v letech 1868 až 1870. Odtud pokračoval na Stonyhurst College (na kterou měl jen málo šťastných vzpomínek), než v roce 1875 odešel. Dále rok strávil studiem na Stella Matutina ve Fedlkirchu v Rakousku, kde si zlepšil své znalosti němčiny. Ačkoli byla Stella Matutina také jezuitskou školou, byla podstatně méně přísná než předchozí školy v Lancashire. Právě zde ztratil víru a stal se agnostikem (tj. začal zpochybňovat existenci Boha).

Doylova lékařská kariéra a první pokusy o psaní

Poté, co opustil Stella Matutina, se Doyle zapsal na lékařskou fakultu Univerzity v Edinburghu, kde vedle svého lékařského titulu studoval také botaniku. Kromě toho psal jako student medicíny beletrii a jeho první publikovaná povídka „Záhada údolí Sasassa“ se objevila v Edinburgh Journal v roce 1879. Ve stejném roce také publikoval svůj první akademický článek „Gelsemium jako jed“ v British Medical Journal.

Můžeme tedy vidět, jak Doyle později využil svého lékařského vzdělání k vytváření detektivek, které měli Holmes a Watson vyřešit. Proslul také tím, že v Sherlocku Holmesovi zosobnil svého lektora z Edinburghské univerzity Josephuá Bella. Podobnost mezi nimi byla okamžitě zřejmá i pro známého edinburgského literáta Roberta Louise Stevensona, který byl Bellovým přítelem.

Rok po vydání těchto publikací pracoval Doyle v roce 1880 jako lékař na grónské velrybářské lodi Hope of Peterhead. Následující rok promoval s bakalářským titulem medicíny a magisterským titulem chirurgie na Edinburské univerzitě. Čas strávený na palubě Hope of Peterhead mu však pravděpodobně dal chuť do života na otevřeném moři. Svůj magisterský titul brzy dobře využil, když se stal lodním chirurgem na lodi SS Mayumba na plavbě k pobřeží západní Afriky.

Lékařská praxe

Po návratu do Anglie v roce 1882 se dvakrát neúspěšně pokusil založit lékařskou praxi v Plymouthu a Portsmouthu. O deset let později se setkal s podobnou smůlou, když se pokusil založit praxi v Londýně. Vrátil se proto na Edinburskou univerzitu, kde v roce 1885 získal titul MD. Ačkoli se Doyle neúspěšně snažil uživit jako profesionální lékař, je zřejmé, že byl vysoce inteligentním vědcem. Plně se angažoval v lékařských debatách své doby a v těchto debatách byl uznávaný. Byl také horlivým zastáncem povinného očkování a hluboce se zajímal o oftalmologii (oční lékařství).

Podobně obtížné bylo i vydělávat si na psaní. Poté, co za pouhé tři týdny napsal Studii v šarlatové – první dílo s Holmesem a Watsonem – se mu podařilo získat publikační smlouvu s nakladatelstvím Ward, Lock & Co. Avšak jako mladý a relativně neznámý spisovatel dostal za příběh a všechna práva k němu pouhých 25 liber. V roce 1887 byl román vydán v Beetonově vánočním ročníku. Poté, co kniha obdržela pozitivní recenze, si nakladatelství Ward, Lock & Co. objednalo pokračování. To následně vedlo k sériovému vydání knihy Znamení čtyř v časopise Lippincott’s Magazine v roce 1890. V této době si však Doyle stále více uvědomoval zneužívání své práce ve společnosti Ward, Lock & Co., s níž přerušil vazby.

Sportovní život

Jedním z méně známých aspektů Doylova života byl jeho vášnivý zájem o sport. Jeho hlavní sportovní vášní byl kriket. V letech 1899 až 1907 odehrál deset prvotřídních zápasů za kriketový klub Marylebone. Hrál také za amatérské kriketové týmy. Možná ještě překvapivější je, že Doyle založil střelecký klub Undershaw poté, co si ve svém domě zřídil střelnici na 100 yardů.

Střelnice byla otevřena mužům z okolí, protože Doyle věřil, že nedávná búrská válka (tj. konflikt mezi jižní Afrikou a Britským impériem) ukázala, že britská střelecká zdatnost nechává mnoho prostoru pro zlepšení. V roce 1900 byl Doyle během druhé búrské války dobrovolným lékařem v Langmanově polní nemocnici v Bloemfonteinu. Ve stejném roce napsal knihy Velká búrská válka a Válka v Jižní Africe: její příčina a vedení. Doyle věřil, že právě za to byl v roce 1902 pasován na rytíře. Později se stal členem výboru střeleckých klubů Národní střelecké asociace.

Kromě toho se Doyle zajímal také o box a kulturistiku. Ačkoli byl amatérským boxerem, jeho zájem o kulturistiku byl spíše zájmem outsidera než aktivního účastníka. V roce 1901 byl dokonce mezi třemi porotci vůbec první velké soutěže v kulturistice, která se konala v Royal Albert Hall v Londýně.

A stejně jako mnoho dalších, na konci devatenáctého a začátku dvacátého století, se Doyle zajímal také o Alpy a alpské sporty. Zejména o lyžování. V prosinci 1894 byl v časopise The Strand Magazine otisknut jeho článek „An Alpine Pass on ‚Ski’“ (Alpský průkaz na lyžích). Zde nastínil svou vlastní vášeň pro lyžování a popsal nádheru alpské krajiny, kterou bylo možné obdivovat ze svahů.

Politika

Ačkoli se Doyle narodil v Edinburghu, byl irského katolického původu a později se obrátil k mysticismu, byl vychován v římskokatolické víře. Otázka irské nezávislosti byla klíčovým politickým tématem té doby. Doyle (liberální unionista) upřednostňoval britskou vládu v Irsku.
 Na druhou stranu však podporoval kampaň za reformu Svobodného státu Kongo, v jejímž čele stál novinář E. D. Morel a diplomat a irský nacionalista Roger Casement. Díky své podpoře této kauzy se seznámil s Morelem i Casementem.

Po své práci v Africe se Casement v roce 1904 vrátil do Irska a vstoupil do Gaelské ligy (tj. organizace mající za cíl oživit a uchovat irský jazyk, kultura, tradice). O rok později se připojil k nově založené skupině Sinn Féin Arthura Griffitha. Na podporu Velikonočního povstání (povstání irských republikánů proti britské nadvládě) v roce 1916, Casement pašoval do Irska německé zbraně a střelivo. Následně jej Angličané odhalili a shledali vinným ze zrady. Byl odsouzen k smrti. Ačkoli byl Doyle unionista, postavil se na Casementovu stranu. Doylovy prosby však byly marné a Casement byl oběšen.

V období před první světovou válkou Doyle daroval deset šilinků Lize britských bratrů. Protiimigrační, protofašistické nátlakové skupině, jejíž názory si získaly oblibu u britské veřejnosti zasažené germanofobií. Doyle se však také podílel na případu Oscara Slatera, německého Žida, který byl v roce 1908 v Glasgowě neprávem obviněn z vraždy 82leté ženy. Roku 1912 Doyle, který v roce 1903 založil Crimes Club, v němž členové diskutovali o zločinech, zločincích a odhalování zločinu, publikoval knihu Případ Oscara Slatera. V té shromáždil dostupné důkazy, aby argumentoval, že Slater je nevinný.

Smrt a odkaz sira Arthura Conana Doyla

Sir Arthur Conan Doyle zemřel náhle na infarkt ve věku 71 let ve svém domě v Sussexu. Jeho život byl v mnoha ohledech řadou zjevných rozporů. Vzdělával se na soukromých školách, které vyžadovaly školné. Jeho dětství však bylo poznamenáno finanční nestabilitou kvůli neustálým bojům jeho otce s alkoholismem. Jakožto zkušenému a vyškolenému lékaři se nepodařilo vybudovat si kariéru v medicíně.

Poté, co se proslavil jako spisovatel, začal svůj největší “výtvor” (Sherlocka Holmese) nenávidět, jelikož nechtěl, aby byl jeho osudem. Snažil se rozhodnout, jaký má postoj k otázce zednářství, a několikrát se k řádu připojil a znovu ho opustil. Ačkoliv při jedné příležitosti veřejně podpořil krajně pravicovou a hluboce xenofobní Ligu britských bratrů, byl zároveň zděšen justičním omylem v případu Oscara Slatera.

Sir Arthur Conan Doyle tedy nebyl nekomplikovanou postavou. Jeho život byl příběhem extrémních vzestupů a pádů, které by mohly konkurovat narativnímu směru jeho beletristických děl. Můj názor je však takový, že osud tomu opravdu chtěl, aby své znalosti z medicíny a dalších oborů „vtělil“ do věhlasného detektiva Sherlocka Holmese a jeho přítele dr. Watsona. Nebýt toho, literární svět by tak zůstal ochuzen. Jistě se mnou souhlasí každý, kdo má rád detektivky?

Zdroje:

KIRBY, D. Fallen and Risen of Arthur Conan Doyle.

www.bbc.com