Řekli, že to bude holka, narodil se kluk. Jak často se lékaři spletou v určení pohlaví dítěte?

Na druhém screeningu se ozve věta, na kterou mnoho rodičů čeká s napětím celé týdny: „Bude to holčička.“ Nebo chlapeček. V tu chvíli se v hlavě rodičů rozběhne celý film. Jména, barvy oblečení, pokojíček, představy o budoucnosti. Jenže někdy se stane, že realita u porodu ukáže něco jiného. Místo holčičky přijde na svět chlapec. A rodiče zůstanou pár vteřin v tichu, překvapení, někdy i v šoku. Ne proto, že by jim na pohlaví záleželo víc než na zdraví dítěte, ale proto, že lidský mozek se umí silně upnout na představu. A tahle je najednou jiná.

Kdy se vlastně určuje pohlaví dítěte

Pohlaví dítěte se nejčastěji zjišťuje mezi 15. a 22. týdnem těhotenství během druhého ultrazvukového vyšetření, kterému se běžně říká těhotenský screening. Tehdy jsou už pohlavní orgány většinou dostatečně vyvinuté, aby je bylo možné na obrazovce rozpoznat. Přesto nejde o jistotu stoprocentní. Poloha plodu, množství plodové vody, kvalita přístroje i zkušenost lékaře hrají roli. A někdy se prostě dítě „neukáže“ tak, jak by bylo potřeba.

Pro mnoho rodičů je určení pohlaví emocionální okamžik, který si pamatují celý život. Sdílejí ho s prarodiči, kamarády, někdy i na sociálních sítích. Přesto lékaři opakují, že pohlaví není hlavním cílem screeningu. Ten slouží především k posouzení vývoje orgánů a zdraví plodu. Pohlaví je spíš „bonus“, který si veřejnost velmi oblíbila.

Jak často se lékaři v pohlaví spletou

Podle dostupných statistik se omyl v určení pohlaví dítěte pohybuje přibližně mezi 0,5 až 1 procentem případů. V absolutních číslech to znamená, že v Česku se ročně jedná o desítky až stovky rodičů, kteří se na porodním sále dozví jinou zprávu, než na jakou se připravovali. Není to tedy úplná rarita, ale ani běžná záležitost.

Nejčastěji dochází k záměně mezi chlapcem a dívkou v období, kdy ještě nejsou pohlavní znaky plně zřetelné. Někdy se také stává, že pupeční šňůra nebo nepříznivá poloha plodu zakryje detaily, které jsou pro rozlišení zásadní. U některých typů vývojových odchylek navíc může vzhled pohlaví působit nejednoznačně.

Co říkají porodní asistentky a lékaři z praxe

Porodní asistentky, které mají za sebou stovky porodů, mluví o těchto situacích klidně. Podle nich nejde o selhání systému, ale o pochopitelný lidský faktor. Ultrazvuk není fotografie, ale obraz v pohybu. Lékař pracuje s tím, co právě v dané vteřině vidí. Navíc každé tělo je jiné a každé těhotenství se vyvíjí vlastním tempem.

Jedna zkušená porodní asistentka popisuje, že největší překvapení bývají u rodičů, kteří se na pohlaví silně fixovali. Když ale rodiče berou výsledek screeningu spíše jako orientační informaci, zvládají překvapení s větším klidem. Většina z nich se prý po prvním šoku začne smát a říká, že jsou rádi, že je miminko zdravé. Barva oblečení se vždycky dá změnit.

Příběh jedné rodiny, která se připravovala na holčičku

Veronika a Petr z jižních Čech se celý druhý půlrok těhotenství připravovali na dceru. Vybrali jméno, vymalovali pokojíček do jemných barev a kočárek objednali přesně podle představ. Když přišel den porodu, personál jim oznámil: „Máte syna.“ Veronika popisuje, že se jí v první vteřině zastavil dech. Ne ze zklamání, ale z čistého překvapení.

Dnes se tomu smějí. Syn má tři roky a nikdo už neřeší, že měl kdysi růžovou barvu na stěnách. Pro ně se tahle příhoda stala rodinným příběhem, který vyprávějí s nadhledem. Prý je naučila jednu důležitou věc: že skutečný život se někdy od plánů liší víc, než bychom čekali. A že to vůbec nemusí být špatně.

Je to chyba, nebo přirozená nejistota medicíny

Je důležité říct, že záměna pohlaví není lékařskou chybou v pravém slova smyslu. Screening není garantovaný certifikát pohlaví, ale diagnostická metoda, která pracuje s určitým stupněm nejistoty. Medicína není exaktní matematika. Je to práce s tělem, které se vyvíjí, hýbe, mění a někdy skrývá své detaily až do poslední chvíle.

Racionální pohled je tedy jednoduchý: ultrazvuk dává velmi vysokou pravděpodobnost správného určení, ale nikdy nebude stoprocentní. A tam, kde pracuje pravděpodobnost, existuje vždy i malé procento omylu. Většina lékařů na to rodiče upozorňuje slovy „s velkou pravděpodobností“.

Emocionální stránka překvapení u porodu

Z psychologického hlediska je zajímavé sledovat, jak silně si rodiče dokážou vytvořit vztah k představě dítěte ještě před jeho narozením. Pohlaví se stane součástí identity miminka dávno před tím, než ho rodiče uvidí. Když se pak realita liší, mozek potřebuje chvíli na přenastavení.

Ve většině případů však překvapení rychle ustoupí radosti z prvního pláče, doteku a vědomí, že miminko dýchá. Emoce se přirozeně přeskupí a původní představa se během několika minut promění v novou realitu, která je stejně silná a skutečná.

Mění technologie tuhle nejistotu do budoucna

Moderní přístroje jsou dnes mnohem přesnější než před deseti nebo dvaceti lety. Přesto stále platí, že ani sebelepší technika nedokáže stoprocentně nahradit přirozený okamžik porodu. Genetické testy z krve matky už dnes dokážou pohlaví potvrdit téměř jistě, ale ne každý rodič je chce absolvovat a ne všechny jsou dostupné rutinně.

Screening zůstává hlavní cestou, jak se rodiče o pohlaví dozvídají. A s ním zůstává i malý prostor pro omyl. Ten je daň za to, že se snažíme nahlédnout do budoucnosti ještě dřív, než nastane.

Co si z toho odnést jako rodič

Možná právě tyto příběhy připomínají jednu důležitou věc. Že pohlaví dítěte je krásná informace, ale ne podstata rodičovství. Podstatné je zdraví, blízkost, bezpečí a vztah, který se teprve bude utvářet. Překvapení u porodu může být silné, ale málokdy zanechá dlouhodobou stopu v negativním smyslu.

Mnoho rodičů se shoduje, že právě tato nečekaná chvíle jim dala pocit, že život nelze plně naplánovat. A že možná právě v tom je jeho kouzlo.

Těhotenství, porod i rodičovství patří k největším okamžikům v životě. A všechny tyto události v sobě nesou kus nejistoty. Ne proto, že by medicína byla špatná, ale proto, že člověk nikdy neovládne všechno. Lidský faktor není slabina. Je to přirozená součást každého setkání s tím, co se teprve rodí.

A právě proto si tolik lidí pamatuje okamžik, kdy se dozvěděli, že „to bude jinak“. Ne jako chybu. Ale jako příběh, který k jejich rodině navždy patří.

Zdroje: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Česká gynekologická a porodnická společnost, Světová zdravotnická organizace