Reakce veřejnosti na podanou žádost o propuštění dvojnásobného vraha Zdeňka Vocáska: Veřejnost pochybuje, že se změnil

Žádost Zdeňka Vocáska o podmíněné propuštění rozpoutala bouřlivé reakce. Diskuze na internetu ukazují jednoznačný trend. Lidé nevěří, že se napravil. Má mít někdo s tak násilnou minulostí nárok na druhou šanci?

Kriminální minulost, na níž se nedá zapomenout

Zdeněk Vocásek je v odraze nedávných událostí jednou z nejkontroverznějších postav české historie kriminalistiky. V roce 1987 dvakrát vraždil – poprvé nevidomého invalidního důchodce, kterého utloukl kladivem a následně ubodal šroubovákem, podruhé dvanáctkrát bodl nožem staršího muže po hádce. Ještě před tím se už jednou pokusil o vraždu – oběť útok přežila.
Za svoje neuvěřitelně brutální činy byl odsouzen k trestu smrti. Popravě unikl jen díky tomu, že se krátce před výkonem rozsudku změnil politický režim. Po sametové revoluci byl jeho trest smrti změněn na doživotní odnětí svobody.

Ve vězení se Vocásek podle dostupných informací stal věřícím, účastní se bohoslužeb a je v kontaktu s vězeňskými kaplany. Opakovaně žádal o podmíněné propuštění. Soudy ale dosud vyjadřovaly vážné pochybnosti – obávají se hlavně toho, zda Vocásek skutečně pochopil rozsah svých činů a lituje jich. Velký otazník se také vznáší nad tím, zda existuje reálná naděje, že by se dokázal začlenit do společnosti.

Co na to veřejnost? Převládá nedůvěra a obavy

Veřejné diskuse i komentáře v médiích ukazují, že výrazná část lidí propuštění Vocáska neschvaluje. Mezi jejich hlavní výhrady patří:

Nejistota ohledně nápravy

I přes informace o změně chování, víře či účasti na náboženských aktivitách se objevují pochybnosti, zda je jeho údajná transformace trvalá.

Diskuze pod články, které obratem zaplavily internet, jsou velmi výmluvné, dočtete se například:

„Znalec předpokládá, že někdo, kdo se narodil bez svědomí, to svědomí našel v base?“

„Žádný sebelepší znalec nemůže říci s jistotou, zda to ten pachatel udělá znovu, nebo ne.“

„Takový člověk by neměl být na svobodě. Kdo pak ponese zodpovědnost?“

„Měl by znalec stejný názor, pokud by za něj musel nést zodpovědnost v případě, že se mýlil?“

„Až ten propuštěný vrah někdo někoho zamorduje, půjde si sednout i ten znalec?“

„Zajímalo by mě, jak pevně by si znalec stál za svým hodnocením, kdyby měl jistotu, že pokud delikvent cokoliv provede, čeká je oba stejný trest.“

Strach o bezpečnost

Lidé se bojí, že by mohl představovat riziko, pokud se prokáže, že nebyl dostatečně resocializován. Jeden ze soudů v minulosti výslovně konstatoval, že Vocásek nemá předpoklady, aby se v normálním životě bezpečně začlenil.

Dnes soudní znalec argumentuje tím, že se pachatel vyhýbá alkoholu a drogám. Není divu, že v diskuzích pak lidé reagují třeba takto:

„Nepije alkohol a nebere drogy…a není to třeba tím, že sedí v base?“

Symbolická hodnota trestu

Vocásek je poslední Čech odsouzený k trestu smrti (následně změněn na trest doživotní) a pro mnoho lidí představuje případ, který by měl zůstat výstrahou. Veřejnost se nijak netají s názorem, že doživotní odsouzení by nemělo být bráno na lehkou váhu, a to ani po takto dlouhém odnětí svobody.

Vocásek má za sebou desítky let ve výkonu trestu, jeho žádost o podmíněné propuštění stále naráží na silnou nedůvěru veřejnosti i soudů. Kriminální činy, které spáchal, jsou považovány za mimořádně brutální, a mnozí lidé nevěří, že se za zdmi vězení opravdu změnil, natož aby existovala dostatečná záruka, že nebude hrozbou společnosti.

Poměrně trefně to ve svém komentáři shrnuje další přispěvatel:

„Zeptal bych se pana znalce, jestli by chtěl mít Vocáska za souseda. Jestli by se on i jeho rodina cítili bezpečně.“

Otázka jeho propuštění se tak stává symbolem širší debaty: kde leží hranice mezi právem na druhou šanci a ochranou společnosti či obětí.

Zdroje: Reakce veřejnosti na sociálních sítích, České noviny, Novinky, Česká televize