Pražská jeptiška Marie Elekta zemřela v roce 1663. Její tělo se od té doby nerozložilo

Těla církevních představitelů nebo jeptišek, která se ani po desítkách či stovkách let nerozloží, jsou věřícími pokládána za důkaz svatosti. Také Praha jedno takové tělo má. Patří matce představené Marii Elektě od Ježíše, která zemřela v polovině 17. století. 

Matka Marie Elekta od Ježíše

Marie Elekta se narodila v roce 1605 jako Kateřina Tramazzolová v italském městě Tereni. Vyrůstala v prostředí chudé šlechtické rodiny a ve svých 21 letech vstoupila do kláštera. Od té doby používala řeholní jméno Marie Elekta. Byla podle všeho nesmírně schopná, a proto byla vybrána do skupiny sester s úkolem založit ve Vídni nový klášter bosých karmelitek. Tento klášter potom několik let vedla. 

V roce 1643 plnila tentýž úkol ve Štýrském Hradci. Měla nejen pověst skvělé organizátorky, ale také nesmírně zbožné ženy, která se těšila velké úctě. Když proto v roce 1656 přijela do Prahy, předcházela ji pověst světice. Její náboženské zanícení šlo tak daleko, že se schválně trýznila hlady a když už jedla, tak jen extrémně přesolené jídlo, které zmrtvilo její chuťové buňky. Sama sebe trestala nošením oblečení z drsné látky, která jí drásala kůži a na ruce i nohy si upevňovala pásy s ostny. 

Její tělo bylo neustále pokryto nejrůznějšími ranami a puchýři. Do toho trpěla jaterním onemocněním a jasně viditelný byl i tzv ascites neboli tekutina nahromaděná v břišní dutině. Ten v pozdějších letech narostl do skutečně extrémních rozměrů. Když proto 11. ledna 1663 Marie Elekta zemřela, její tělo se ani nevešlo do rakve. 

Mumifikace těla Marie Elekty

Tři roky po pohřbu Marie Elekty došlo k otevření jejího hrobu a ostatní sestry s úžasem pozorovaly, že její tělo nevykazuje obvyklé známky rozkladu. Zvláště zajímavý byl fakt, že chyběla obvyklá posmrtná ztuhlost. Sestry proto její tělo vyjmuly z rakve, potřely nejrůznějšími mastmi, usadily ji na židli do polohy, v níž vydržela následujících stovky let. 

V roce 1677 zkoumala tělo komise složená z lékařů, která konstatovala, že jde jednoznačně o zázrak. V kontextu doby šlo o poměrně logický závěr, neboť lékařská věda byla přece jen značně omezená. Je ale třeba vzít v potaz také fakt, že přesně takovýto závěr se hodil i z politického hlediska. Šlo o dobu po třicetileté válce, kdy probíhala nekompromisní rekatolizace českých zemí. Není tak vyloučeno, že komise prostě prezentovala závěry, které po ní úřady požadovaly. 

Další osud těla

V roce 2003 zkoumal tělo přední český antropolog a lékař, profesor Emanuel Vleček. Ten došel k názoru, že za mimořádnou zachovalost těla může soubor faktorů. Vše začalo již při pohřbu Marie Elekty. Jak bylo zmíněno, její rakev nemohla být zcela uzavřena. Současně se její pohřeb konal v lednu, což znamenalo, že teploty klesly pod bod mrazu. Zedníci proto museli při zazdívání její pohřební komory používat na přípravu malty horkou vodu. Ta pronikala do rakve a tělo kompletně promočila. Následně došlo k dlouhodobému vysoušení za přístupu vzduchu, což zastavilo přirozený rozklad tkání. Masti a oleje, kterými bylo tělo potřeno po prvním vyjmutí z rakve, tomu také napomohly. 

Co se pohyblivosti klubů týká, Emanuel Vlček zjistil, že se týká ramenních, loketních a kolenních kloubů, nikoliv kyčlí a kloubů na rukou a na nohou. To odpovídá tomu, že tělo bylo v počátcích často přetíráno mastmi a oleji při kterém bylo s některými klouby manipulováno. 

Až do roku 1948 bylo tělo Marie Elekty vystaveno na Hradčanech, konkrétně v kostele svatého Benedikta. Celý klášterní komplex, jehož byl kostel součástí, byl ale v roce 1948 přestavěn na hotel. Zajímavé je, že ani komunisté tělo Marie Elekty neodstranili, ale pouze jej zazdili. V roce 1992 byl klášter navrácen církevnímu řádu a tělo opět spatřilo světlo světa, protože se v roce 2003 klášter stěhoval do Drazd u Vodochod, Marie Elekta se tam odstěhovala také.

Zdroje: Vesmír, Česká televize, Novinky