Poslední slova před smrtí aneb Trocha černého humoru nemůže uškodit

www.pixabay.com

Černý humor a jeho konkrétní projevy se často pohybují na hraně společenského vkusu. Černý humor zdůrazňuje absurditu světa a současně proti ní tvoří jistou formu intelektuální obrany. Tímto obratem k absurdnímu se černý humor odlišuje od cynismu. Pokud černý humor pochází právě od lidí postižených neštěstím (které se touto cestou snaží překonat), pak se někdy označuje jako šibeniční humor...

Černý humor lze občas spojovat s groteskním žánrem. Literární kritici spojovali černou komedii a černý humor s autory již od starověkých Řeků, a to například s komediálním tvůrcem Aristofánem.

Etymologie

Termín černý humor (z francouzského humor noir) zavedl francouzský surrealistický teoretik André Breton v roce 1935 při interpretaci spisů anglického spisovatele Jonathana Swifta. Bretonova preference spočívala v tom, že některé Swiftovy spisy byly označeny za podžánr komedie a satiry, v nichž smích pramení z cynismu a skepticismu a často se opírá o témata, jako je smrt.

Breton tento termín zavedl pro svou knihu Antologie černého humoru z roku 1940, v níž Jonathana Swifta označil za původce černého humoru a šibeničního humoru (zejména v jeho dílech Pokyny pro služebníky (1731), Skromný návrh (1729), Meditace na koštěti (1710) a v několika aforismech).

Breton ve své knize zahrnul také úryvky od 45 dalších autorů, včetně příkladů, kdy vtip vychází z oběti, se kterou publikum cítí, jak je typičtější v tradici šibeničního humoru. Dále příkladů, kdy je komedie použita k zesměšnění oběti. V posledních případech je utrpení oběti trivializováno, což vede k sympatiím s pachatelem, jak je analogicky patrné v sociálním komentáři a sociální kritice spisů, například u markýze De Sadeho.

Mezi první americké spisovatele, kteří ve svých dílech použili černý humor, patřili Nathanael West a Vladimir Nabokov (původem Rus). Koncept černého humoru se poprvé dostal do celostátní pozornosti po vydání brožované knihy s názvem Černý humor v roce 1965.

Povaha a funkce

Sigmund Freud ve své eseji Humor (Der Humor) z roku 1927, ačkoli se o „černém humoru“ konkrétně nezmiňuje, cituje doslovný příklad šibeničního humoru. „Ego se odmítá nechat trápit provokacemi reality, nechat se nutit trpět. Trvá na tom, že ho nemohou ovlivnit traumata vnějšího světa. Ve skutečnosti ukazuje, že taková traumata nejsou nic jiného než příležitosti k získání potěšení.”

Někteří další sociologové tento koncept dále rozvedli. Zároveň ale upozorňují, že tento „úlevný“ aspekt šibeničních vtipů závisí na kontextu vtipu, tj., zda vtip vypráví samotná ohrožená osoba nebo někdo jiný.

Účinky 

Černá komedie má společenský účinek posilování morálky utlačovaných a podkopává morálku utlačovatelů. Podle amerického spisovatele komedií Wylieho Syphera „schopnost smát se zlu a chybám znamená, že jsme je překonali.“

Černý humor je běžný v profesích a prostředích, kde se pracovníci běžně musí potýkat s temnými tématy. Patří sem policisté, hasiči, záchranné posádky, vojenský personál, novináři, právníci a pohřební ústavy, kde je uznávaným mechanismem zvládání náplně práce.

Studie z roku 2017 publikovaná ve švédském časopise Cognitive Processing dochází k zajímavému závěru. Konkrétně, že lidé, kteří oceňují černý humor, „mohou mít vyšší IQ, projevovat nižší agresivitu a účinněji odolávat negativním pocitům než lidé, kteří nad ním ohrnou nos.“

Ať je to tak, či onak, věřím, že výběr některých pasáží, tzv. “posledních slov před smrtí”, vezmete s humorem. Netřeba se nad nimi dlouze zamýšlet…… 🙂

Poslední slova před smrtí

„Hele, tamhle je malý medvíďátko.“
„Miláčku, cítím plyn, rozsviť.“
„Tak, brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.“
„Hoď po mě to kladivo.“
„V téhle části Afriky kanibalové nežijou.“
„Tak takhle se drží škorpión!“

„Jé, hele, užovka.“
„To je ale dobrá houbovka.“
„Tahle roztomilá zvířátka přece nejsou lidožravá!“
„Neboj, není nabitá.“
„Pusť mě k tomu, já tomu rozumím.“
„V klidu chlapi, to je nulák.“

„Miláčku, chceš řídit?“
„Ty, že jsi mafián? Nevěřím.“
„Co to tady tiká?“
„Stoprocentně to je ten modrej drát.“
„Tady máš stopky a počítej, jak dlouho vydržím pod vodou.“
„Tento druh znám! Ten určitě není jedovatej.“

„Pojďme na něj, vždyť je sám.“
„Tady brzdit nemusíš, znám to tady, žádné zatáčky tu nejsou.“
„Tady je led dost tlustej, tady tu řeku přejdeme.“
„Ne, ten žebřík nemusíš držet.“
„Ti chlapi z rozvědky nestojí za nic. Žádné miny tu nejsou.“
„Ten granát je starej šedesát let, ten už bouchnout nemůže.“

„A teď mě vyfoť na té skále.“
„Neboj, pojistky jsem vypínal.“
„To auto proti nám jede po špatný straně.“
„Neboj, včera tady bruslili.“
„Věř mi, tohle jsem už dělal milionkrát.“
„Byl jsem pyrotechnik, nevěříš?“

„Klid, udrží nás to oba.“
„Dnes jsem si padák složil sám.“
„Klidne se opři! To zábradlí už opravili.“
„Ta lanovka se takhle houpe pokaždé?“
„Ty staré, dřevěné mosty vydrží věčně.“
Poslední slova spolujezdce: „Zprava dobrý.“

„Musím k tomu krokodýlovi blíž, abych měl detailní záběr.“
„Miláčku, právě jsem tě prohrál v kartách.“
„Asi jsem zformátoval harddisk, šéfe.“
„Ty borůvky chutnaj nějak jinak.“
„Klídek, na takovou vzdálenost netrefí ani slona.“
„Vlci se lidí bojí.“
„Vytáhni na policajty tu stříkací pistoli, bude sranda.“

Pokud jste se zasmáli, tak tento článek splnil svůj účel 🙂

Zdroje: 

Redakce

ČERMÁK, K. Černý humor a ostatní.

TRNKY-BRNKY.