Pomáhá, protože to tak cítí aneb Inteligence delfína nepřestává fascinovat

Po tisíce let delfíni komunikují s lidmi různými způsoby. Například, jaké další zvíře pomáhá rybářům vykonávat jejich práci? Inteligence těchto kytovců, vysoce vyvinutá a v některých aspektech podobná lidské, je staví do pozice, kterou žádný jiný druh nemá…

Pohled do vzdálené i nedávné historie ukazuje značné množství lidí, kteří tvrdí, že prožili neuvěřitelný zážitek. A to, kdy je delfín nebo skupina delfínů zachránila před nebezpečím, které moře a oceány představují. Chcete se dozvědět nějaké?

Některé známé případy

V roce 2004 skupina šesti plavců trénovala ve vodách Nového Zélandu, když se před nimi náhle objevil zřalok bílý, dlouhý asi 3 metry. Naštěstí se ale brzy objevilo hejno delfínů, které plavce obklopilo. Delfíni mávali dlouho svými ocasními ploutvemi a vytvářeli velký hluk, aby žraloka odradili od útoku. Ten nakonec, bez jakéhokoliv pokusu o útok, odplul.

Todd Endris, 24letý australský surfař, dne 28. srpna 2007, surfoval poblíž svého domova v Queenslandu. Nikdy by ho nenapadlo, že ho o chvíli později srazí žralok bílý a dvakrát ho kousne. Vyděšený mladík byl na pokraji smrti, když se náhle objevilo asi 15 delfínů, kteří vytvořili mezi ním a žralokem bariéru. Tato bariéra umožnila Toddovi se bezpečně dostat na břeh, i když s těžkými zraněními, z nichž se později zotavil. Díky delfínům tento útok obnášel “pouze” 50 stehů na levé paži a asi 80 stehů na pravé noze.

Dále například Brit Martin Richardson plaval roku 2017 v Rudém moři u egyptského Sinajského poloostrova, když na něj zaútočil žralok. Jeho společníci na palubě potápěčského člunu ho slyšeli křičet. Žralok ho kousl do pravého boku. Jak volal o pomoc, připlulo asi 6 delfínů, a opět zraněného Martina obklopili tak, že zůstal ve středu kruhu, co vytvořili. Mezitím doplul člun s jeho kolegy a zřalok to, po nezdařeném dalším pokusu o útok na Martina, vzdal. Poté delfíni také odpluli.

Proč to delfíni dělají?

Delfíni se někdy chovají podobně jako lidé. Ve volné přírodě obvykle pomáhají nemocným druhům v hejnu a podporují je, aby se dostali nad hladinu a mohli se nadechnout. Samice jsou milující matky oddané svým potomkům, které je krmí mateřským mlékem dlouho i po odstavu.
Proč ale delfíni zachraňují lidi, když jsou jiným druhem? Existuje mnoho teorií, které se snaží vysvětlit důvod, ale dosud žádná z nich není jednoznačná.

Vědci se domnívají, že vztah mezi lidmi a delfíny nemá nic společného s empatií, ale spíše se jedná o symbiotický vztah pomoci a odměny. Příkladem toho je případ delfínů, kteří pomáhají rybářům najít ryby nebo jinou kořist, protože tito kytovci “počítají” s tím, že budou odměněni. Otázkou je, proč tuto pomoc začali iniciovat, když je to nikdo neučil?

Obrana lidí před vodními predátory, jako jsou žraloci, je podobná chování matek chránících své potomstvo. Mnoho postižených plavců nebo potápěčů tvrdí, že je delfíni směřovali a přidržovali u hladiny,, což je činnost používaná u jiných kytovců.

Další vysvětlení může souviset se srovnáním tělesných charakteristik delfínů a lidí, protože jde o savce, kteří vykazují vysoký stupeň inteligence (to se však mnohdy o člověku nedá říci). Díky svému smyslu pro echolokaci dokáže delfín slyšet tlukot srdce a rozpoznat, když je člověk bezmocný. Dokáže vycítit negativní energii paniky, strachu a stresu. V tomto okamžiku se chová tak, jak by se choval k partnerovi. Připlouvá na pomoc, a to z nezištných důvodů. Do situace, kde může být sám zraněn nebo zabit.

Existují pouze dva zaznamenané útoky kytovců na lidi, jeden od kosatky, která si spletla surfovací prkno s tuleněm, a druhý od delfíní matky, která právě porodila mládě, které se jí člověk pokoušel násilím odebrat (zde se bohužel projevuje ona lidská “inteligence”….).

Delfíní hrdinové

V řeckých a starých námořních příbězích existují desítky tvrzení o delfínech, kteří pomáhali topícím se námořníkům, zachraňovali lidi před žraloky a sloužili jako průvodci v zrádných vodách. Delfíni a další kytovci také pomáhají zraněným členům svých rodin a novorozeným mláďatům dostat se na hladinu tím, že plavou pod nimi a postrkují je vzhůru, aby se nadechli.

Existují také případy, kdy delfíni pomáhají i jiným kytovcům. V roce 1983 na pláži Tokerau v Northlandu na Novém Zélandu uvízlo během odlivu hejno 9 běluh. Zélanďané, kteří tam žili, vyběhli ven a ze všech sil se snažili kytovce udržet naživu, otírali jim kůži a uklidňovali je, dokud se nevrátil příliv. Ale i tehdy měli kytovci potíže s orientací.

Hejno delfínů, které bylo poblíž, nějakým způsobem zjistilo, co se děje. Plavali do mělčiny, čímž se vystavili riziku, ale nahnali běluhy na hluboké moře, a tak je zachránili. O pět let dříve se podobná událost stala v přístavu Whangarei (Severní ostrov Nového Zélandu).

Co na to člověk?

Jelikož s delfíny nemůžeme mluvit, nemůžeme pochopit, jaké jsou jejich motivy v těchto situacích. Je však jisté, že se skutečně snaží pomáhat a chránit ostatní savce v oceánu. Mezi savce patří i člověk, a oni to vědí.

V této souvislosti je bohužel pouze na lidském pokolení, aby se zamyslelo samo nad sebou. Zaslouží si člověk vůbec tyto statečné počiny na záchranu jeho života ze strany delfínu? Stále existují nepochopitelné tradice odchytu nejen delfínů (ale i ostatních kytovců), kdy je při jednom lovu zmasakrováno až na 1500 kusů. Jde převážně o Japonsko a Faerské ostrovy, kde se tyto odchyty dějí každým rokem. Voda se doslova zbarví jejich krví. Zde tedy vyvstává otázka, kdo je inteligentnější? A proč všichni savci nepomáhají jeden druhému tak, jak je to vidět ve vodním světě?

Zdroje:

www.nationalgeographics.com

www.dolphins-world.com

STUART, A. When dolphins saved my life.