Nejdelší a nejživotodárnější aneb Nil není jen obyčejná řeka v Africe

Nil je jednou z nejznámějších řek na naší planetě. Jako pravděpodobně nejdelší řeka na světě je po tisíciletí životodárnou silou civilizací. Její vody podporovaly a podporují zemědělství, obchod a inspirovaly nespočet mýtů a příběhů v průběhu dějin. Její význam souvisí také s budoucími výzkumy…

Zde je několik důvodů, proč je tato řeka bezesporu zajímavá:

Je to nejdelší řeka na Zemi

Nil teče na sever asi 6 650 kilometrů od afrických Velkých jezer přes Saharu a vlévá se do Středozemního moře. Protéká 11 zeměmi: Tanzanií, Ugandou, Rwandou, Burundi, Demokratickou republikou Kongo, Keňou, Etiopií, Eritreou, Jižním Súdánem, Súdánem a Egyptem. Odvodňuje 3,3 milionu kilometrů čtverečních, což je asi 10 % afrického kontinentu. Nil je všeobecně považován za nejdelší řeku Země, není to však tak jednoznačné. Kromě samotného měření záleží také na tom, kde každá řeka začíná a končí, což může být u velkých a složitých říčních systémů složité.

Vědci se obvykle řídí nejdelším souvislým korytem v systému, ale to stále může ponechávat prostor pro nejednoznačnost. Nil je například jen o málo delší než řeka Amazonka. V roce 2007 tým brazilských vědců oznámil, že Amazonku znovu změřili a zjistili, že je dlouhá 6 800 km, čímž Nil sesadili z trůnu. Jejich studie však nebyla publikována a mnoho vědců bylo ohledně jejich metod skeptických. Nil je stále obecně považován za nejdelší řeku světa zdroji ze strany OSN až po Guinnessovu knihu rekordů. Amazonka se také pyšní spoustou superlativů, včetně největší řeky světa co do objemu, protože pojme asi 20 % sladké vody naší planety.

Přítoky a proudy

Nil má tři hlavní přítoky: Bílý Nil, Modrý Nil a přítok Atbara. Poté, co se Nil po většinu svého toku tlačí na sever, se uprostřed pouštní Sahary překvapivě stáčí. Když se jeho hlavní přítoky konečně sjednotí, pokračuje chvíli na sever přes Súdán, poté se prudce stočí na jihozápad a začne odtékat od moře. Takto pokračuje asi 300 km, jako by se vracel do střední Afriky, místo do Egypta. Nakonec se vrací na správnou cestu a protíná Egypt. Ale proč nejprve tak velkou odbočku udělá?

Jde o útvar známý jako „Velký ohyb“. Je to jeden z několika jevů způsobených obrovským podzemním skalním útvarem zvaným “Núbijské vlnobití”. Vznikal tektonickým zdvihem po miliony let, vynutil si toto dramatické zakřivení a vytvořil tak katarakty Nilu. Jak se Nil vine do Egypta, proměňuje pás saharské pouště podél svých břehů. Tento kontrast je viditelný z vesmíru, kde je možné vidět dlouhou, zelenou oázu objímající řeku uprostřed ponuré hnědé krajiny kolem ní.

Lidská historie 

Trvalá lidská sídla se na březích Nilu poprvé objevila kolem roku 6000 př. n. l. a do roku 3150 př. n. l. se tato sídla stala „prvním rozpoznatelným národním státem na světě“. Egypt nakonec dobyly a zastínily jiné říše, ale i přes svůj úpadek stále vzkvétal, a to s pomocí Nilu. Nyní je domovem téměř 100 milionů lidí – z nichž 95 % žije jen pár kilometrů od řeky– což z něj činí třetí nejlidnatější zemi v Africe.

A protože se také hemží pozůstatky svého rozkvětu, jako jsou uchvacující pyramidy a dobře zachovalé mumie, nadále odhaluje starověká tajemství a uchvacuje moderní představivost. To vše by bylo v této poušti bez Nilu téměř nemožné. Vzhledem k roli, kterou Egypt sehrál ve vzestupu civilizace, ovlivnil lidské dějiny způsobem, jakým to jen málokterá řeka dokázala.

Nilská flóra a fauna

Lidé jsou jen jedním z mnoha druhů, které jsou závislé na Nilu. Blíže k pramenům Bílého Nilu řeka protíná biodiverzní tropické deštné pralesy s rostlinami, jako jsou banánovníky, bambus, kávovníky, eben a jiné. Severněji se zde nachází smíšený les a savana s řidšími porosty stromů a větším množstvím trav a keřů.

Jednou z nejpozoruhodnějších nilských rostlin je papyrus. Vodní kvetoucí ostřice, která roste jako vysoký rákos v mělké vodě. Jsou to rostliny, které starověcí Egypťané využívali pro výrobu papíru, stejně jako látek, šňůr, rohoží, plachet a dalších materiálů. Kdysi byl běžnou součástí původní vegetace řeky. Ačkoli v Egyptě stále přirozeně roste, dnes je ve volné přírodě méně běžný.

Stejně jako rostliny, i živočichové žijící v Nilu a jeho okolí jsou příliš početní na to, aby se dali dostatečně vyjmenovat. Existuje zde například mnoho ryb, včetně okouna nilského, ale také parmy, sumci, úhoři, ryby sloní, plicníci, tilapie a tygří ryby. Podél řeky žijí také hejna ptáků a její vody jsou rovněž důležitým zdrojem pro mnoho migrujících hejn.

Nil také podporuje život několika velkých druhů zvířat, jako jsou hroši, kteří byli kdysi běžní podél velké části řeky. Nyní většinou obývají Sudd a další bažinaté oblasti v Jižním Súdánu. Vyskytují se zde také měkkosturné želvy, kobry, černé mamby, vodní hadi a tři druhy varanů, kteří dosahují průměrné délky až 1,8 metrů. Snad nejznámější faunou řeky je však krokodýl nilský. Ti obývají většinu řeky a patří k největším druhům krokodýlů na Zemi. Dorůstají až 6 metrů na délku.

Mýty a božstvo spojené s Nilem

Nil hraje klíčovou roli v mnoha významných egyptských mýtech. Například Mléčnou dráhu tamní civilizace  vnímaly jako nebeské zrcadlo Nilu a věřily, že bůh slunce Rá po ní řídí svou loď. Předpokládalo se, že ztělesňuje boha Hapiho, který požehnal zemi životem. A také bohyni Ma’at, která představovala pojmy pravdy, harmonie a rovnováhy. Byl také spojován s Hathor, bohyní nebe, žen, plodnosti a lásky.

V jednom populárním mýtu je bůh Osiris zrazen svým žárlivým bratrem Setem, který ho lstí přiměje, aby si lehl do sarkofágu, předstíraje, že je to dar. Set pak Osirise uvnitř uvězní a hodí ho do Nilu, který ho odnese do Byblu. Osirisovo tělo nakonec najde jeho žena Isis, která ho vyzvedne a pokusí se ho přivést zpět k životu. Set však zasáhne, ukradne Osirisovo tělo, rozseká ho na kusy a rozptýlí je po celém Egyptě.

Isis však vystopuje každý kousek Osirise – kromě jeho penisu, který již snědl nilský krokodýl. Z tohoto důvodu byli krokodýli spojováni s bohem plodnosti Sobekem. Tuto událost civilizace považovaly za katalyzátor, který učinil Nil tak úrodným. Díky tomuto příběhu považovali každého, koho ve starověkém Egyptě sežral krokodýl, za šťastlivce, který dosáhl šťastné smrti.

Na druhou stranu se bůh Osiris nemohl vrátit k životu bez chybějící části těla, a tak se místo toho stal bohem mrtvých a pánem podsvětí. Nil tak lidé považovali a považují za bránu do posmrtného života. Přičemž východní strana představovala život a západní strana zemi mrtvých.

Nové hypotézy a úvahy

Přestože řeka oplývá starověkými vazbami na duchovní podsvětí starověkého Egypta, moderní věda naznačuje, že by mohla být také oknem do „hmatatelnějšího“ podsvětí – zemského pláště.
O stáří Nilu se vedou určité debaty, ale koncem roku 2019 tým výzkumníků oznámil, že odtok Nilu je stabilní již asi 30 milionů let – tedy pětkrát déle, než se dříve myslelo. Jinými slovy, pokud byste cestovali podél Nilu během oligocénní epochy (tedy 33 – 23 milionů let př.n.l.), jeho tok by byl naprosto podobný trase, kterou známe dnes.

Vědci vysvětlují, že je to kvůli stabilnímu topografickému gradientu podél dráhy řeky, který se zřejmě tak dlouho držel neměnným díky proudům cirkulujícím v zemském plášti. Vrstvě horké horniny pod zemskou kůrou. Na základě toho, co Nil může odhalit o plášti pod ním, by to mohlo vědcům pomoci, aby vrhli nové světlo na vnitřní fungování naší planety.

 

Přehrady – pro i proti

Lidé zanechávali podél Nilu své stopy po tisíciletí, ale dynamika se v poslední době trochu změnila. Jeden velký posun nastal v roce 1970 s dokončením Asuánské přehrady. Ta zadržuje řeku v jižním Egyptě a vytváří nádrž zvanou Násirovo jezero. Poprvé v historii dal tento projekt lidem kontrolu nad povodněmi ze strany Nilu. Dnes prospívá egyptské ekonomice, protože vodu mohou lidé vypouštět tam a tehdy, kdy je nejvíce potřeba. Celkem 12 turbín přehrady dokáže generovat 2,1 gigawattů elektřiny.

Přehrada však Nil změnila i negativně. Například černý kal, který zčásti zúrodňoval Saharu, je nyní často zadržován za přehradou a hromadí se v nádrži a kanálech, místo aby tekl na sever. Kal dříve obohacoval a rozšiřoval nilskou deltu. Přehrada také vedla k postupnému poklesu úrodnosti a produktivity zemědělské půdy u řeky. Populace ryb v okolí delty údajně také klesají kvůli ztrátě živin, které kdysi dodával nilský kal.

Velká etiopská přehrada na Modrém Nilu v hodnotě 5 miliard dolarů začala svoji výstavbu v roce 2011. První výroba elektřiny proběhla v roce 2022. Očekává se, že po plném zprovoznění vyrobí přes 5 gigawattů. To by mohlo znamenat obrovský skok pro Etiopii, kde asi 75 % lidí stále nemá přístup k elektřině. Prodej přebytečné elektřiny do okolních zemí by mohl zemi přinést 1 miliardu dolarů ročně.

Zdroje:  National Geographic, BBC, PHILLIPS. J. The River Nile Facts., Český rozhlas