Mobil nás neodposlouchává, i když si to mnozí myslí. Tajemství tkví v pokročilé technologii

Říkáte si, že to musí být náhoda. Promluvíte o dovolené u moře – a za chvíli máte na Instagramu reklamu na letenky. Zmínka o nových botách – a hned se objeví banner se slevou. Náhoda? Nebo nás telefon opravdu poslouchá? Možná ne tak, jak si myslíme. Pravda je mnohem chytřejší, mnohem tišší – a o dost děsivější.

Když náhody dávají smysl

Kolikrát jste si říkali: „To přece není možné!“ Stačí obyčejná konverzace o něčem, co jste nehledali, a přesto se vám o pár hodin později objeví reklama přesně na dané téma. Podle výzkumů z roku 2024 má podobnou zkušenost až 74 % uživatelů chytrých telefonů. A většina z nich se shoduje: telefon musel nějakým způsobem „slyšet“, co říkali. Jenže skutečnost je trochu jiná – a o to víc fascinující.

Ne, váš telefon vás běžně neodposlouchává v reálném čase. To by bylo nejen technicky extrémně náročné, ale i právně neudržitelné. Většina reklam, které se vám zobrazí, vzniká analýzou dat, která dobrovolně poskytujete – i když si to neuvědomujete. Vaše vyhledávání, poloha, e-maily, fotky, zprávy, ale i čas, kdy vstáváte, nebo jak rychle píšete – všechno tvoří profil chování, který dokáže odhadnout, co vás zajímá, dřív než to vyslovíte.

Váš digitální dvojník

Každý smartphone je dnes malý sběrač dat. Google, Meta nebo Apple vytvářejí z každého uživatele statistický obraz – digitální otisk. Ten neukazuje konkrétní rozhovory, ale chování. Mluvíte-li o dovolené, ale zároveň jste poslední dny vyhledávali počasí, navštívili stránky s letenkami a otevřeli mapu chorvatského pobřeží, algoritmus si to spojí a vyhodnotí, že plánujete cestu. Výsledek? Reklama na cestovní pojištění dřív, než ji sami hledáte.

Reklamní systémy dnes využívají umělou inteligenci, která dokáže číst kontext. AI neví, co říkáte, ale chápe, co myslíte – díky tomu, co děláte. Sleduje, jak dlouho se díváte na obrázky určitých produktů, které reklamy přeskočíte, kolikrát otevřete stejný web, nebo jak často píšete konkrétní slova ve zprávách či poznámkách. Zní to invazivně, ale z právního pohledu jste k tomu dali souhlas – když jste při instalaci aplikace odklikli „souhlasím“.

Kde se bere ta přesnost

Firmy jako Google nebo Meta mají přístup k miliardám dat. Z nich vytvářejí modely, které spojují chování lidí s podobnými zájmy. Když tedy jiní uživatelé po sérii podobných aktivit nakoupili nové tenisky, systém to nabídne i vám. Je to trochu jako digitální věštění – jen místo křišťálové koule používá datové toky. A čím víc dat mu dáte, tím přesnější je.

Váš telefon ví víc, než si myslíte. Sleduje, kde jste byli, s kým jste, kdy jste vzhůru i jakou máte náladu. Z polohy, Bluetooth a Wi-Fi připojení odhaduje, kdo je poblíž. Z času používání displeje pozná, kdy spíte. A z rychlosti psaní dokáže vyčíst únavu, stres nebo rozpoložení. Tyto drobné detaily tvoří mozaiku, kterou AI dokáže číst s přesností, která občas působí jako čtení myšlenek.

Proč to tak funguje?

Reklama dnes už neprodává produkt, ale emoční reakci. Proto se systémy učí rozpoznávat moment, kdy jste náchylní k nákupu – když se nudíte, jste unavení, nebo v dobré náladě. A protože telefon máte v ruce prakticky pořád, dokáže přesně vystihnout, kdy se otevřete novému podnětu. To je okamžik, kdy přichází reklama. Není to náhoda, ale matematicky spočítaný timing, který funguje s přesností na sekundy.

Dá se tomu uniknout?

Úplně ne. Můžete ale omezit množství dat, které o vás telefon sbírá. Vypněte personalizaci reklam, sledování polohy nebo mikrofon pro aplikace, které ho nepotřebují. Pomůže i anonymní režim v prohlížeči a pravidelné mazání historie. Jenže tím přicházíte o pohodlí, které technologie nabízí. Paradoxem je, že právě pohodlí je to, co nás k digitálnímu světu nejvíc poutá.

Moderní reklama už není o nátlaku, ale o psychologii. Když se systém „trefí“, necítíte, že vás manipuluje – spíš že vám rozumí. A to je důvod, proč tolik lidí klikne právě tehdy, kdy chce. Otázka už dávno nezní, jestli nás mobil poslouchá, ale jak moc mu dovolujeme, aby nám naslouchal.

Mimochodem – mikrofon někdy opravdu poslouchá

Existují výjimky. Některé aplikace – zejména hlasoví asistenti jako Google Assistant, Alexa nebo Siri – mikrofon aktivně využívají. Reagují na klíčová slova, ale jejich algoritmy někdy omylem zaznamenají i víc, než mají. To vedlo k několika případům, kdy zaměstnanci firem analyzovali reálné nahrávky uživatelů, údajně pro zlepšení kvality služby. I když jsou dnes pravidla přísnější, otázka důvěry zůstává otevřená.

Technologie se stala zrcadlem naší každodennosti. Nesbírá naše slova, ale všechno mezi nimi. Sleduje rytmus, vzorce, nálady, preference. A to stačí, aby věděla, kdo jsme – i bez jediného slova. Náš mobil není špión, ale spíš inteligentní deník, který se nikdy nezavírá. A občas si píše i mezi řádky.

Zdroje: BBC Future, Guardian, Forbes