Lidé se bojí telefonovat a raději volí psanou formu komunikace. Jde o fenomén dnešní doby

Možná to znáte. Telefon zazvoní, vy se na něj podíváte a necháte ho zvonit. Ne proto, že byste neměli čas. Spíš proto, že se vám do hovoru nechce. Odpovědět na zprávu je v pořádku, napsat e-mail taky. Ale telefonování? To už je jiná liga. A nejste v tom sami. Strach z hovorů, nechuť telefonovat nebo alespoň silný odpor k „nečekanému volání“ je dnes překvapivě rozšířený fenomén, který má hlubší důvody, než se na první pohled zdá.

Když komunikace ztratila kontrolu

Telefonování je přímé, rychlé a nevratné. Když mluvíte, slova už nejdou vzít zpět. Nemáte čas si odpověď promyslet, upravit větu, smazat nešikovnou formulaci. Právě tahle ztráta kontroly je pro mnoho lidí nepříjemná. Psaní – ať už jde o chat, zprávy nebo e-maily – dává pocit bezpečí. Můžete si dát pauzu, zkontrolovat tón, opravit chybu. Komunikace se tím stává „řiditelnější“, což snižuje stres.

Telefonování jako zdroj úzkosti

U části lidí už nejde jen o pohodlí, ale o skutečnou úzkost. Telefonní hovor vyvolává napětí, zrychlený tep nebo pocit, že „něco pokazí“. Často se objevuje strach z trapného ticha, z nepochopení nebo z toho, že druhá strana zareaguje nepříjemně. U psaní tyto obavy slábnou, protože komunikace probíhá pomaleji a bez okamžitého tlaku.

Generační změna není mýtus

Mladší generace vyrůstaly s psanou komunikací jako normou. Chaty, zprávy, hlasové poznámky a emoji nahradily dlouhé hovory. Telefonování se přesunulo do „oficiální roviny“ – používá se pro úřady, lékaře nebo krizové situace. Pro běžný kontakt už není samozřejmostí. To ale neznamená, že starší generace telefonování milují. I u nich se objevuje únava z hovorů a preference psaní, jen se o tom méně mluví.

Zajímavé je, že lidé často tvrdí, že psaní je méně osobní. Přesto ho preferují i při citlivých tématech. Důvod je jednoduchý: psaná komunikace umožňuje regulovat emoce. Když jste rozrušení, nenapíšete hned. Když si nejste jistí, zvolíte neutrálnější tón. Telefonování vás staví tváří v tvář emocím druhého člověka v reálném čase – a to může být vyčerpávající.

Kontrola, tempo a vyčerpání

Moderní komunikace je rychlá, ale paradoxně méně náročná na pozornost. Zprávu můžete přečíst později, odpovědět až budete mít energii. Telefonát vyžaduje plnou pozornost hned. V době, kdy jsou lidé dlouhodobě unavení, přetížení informacemi a pod tlakem výkonu, je to pro mnoho z nich příliš. Nejde o lenost, ale o ochranu vlastní psychiky.

Proč se cítíme provinile, když nezvedneme telefon

Společnost stále považuje telefonování za „správnější“ formu komunikace. Když nezvednete hovor, můžete mít pocit viny, i když byste odpověděli zprávou během minuty. Tento rozpor mezi starými normami a novým chováním vytváří vnitřní napětí. Lidé pak často vysvětlují, omlouvají se nebo si připadají nezdvořilí – přestože jen fungují podle vlastních hranic.

Strach z telefonování nemusí nutně znamenat psychickou poruchu. Často jde o adaptaci na jiný styl komunikace. Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk vyhýbá všem hovorům, i těm nezbytným, a omezuje ho to v práci nebo osobním životě. V takovém případě už nejde jen o preference, ale o úzkost, se kterou má smysl pracovat.

Dá se to změnit?

Ano, ale ne silou. Pomáhá začít v bezpečném prostředí – krátké hovory s blízkými, domluvené telefonáty místo nečekaných, jasný začátek i konec hovoru. Důležité je také přijmout, že není nutné telefonování milovat. Stačí, když se ho člověk přestane bát. Psaní a hovory mohou existovat vedle sebe, aniž by jedno bylo „lepší“ než druhé.

Kam směřuje budoucnost komunikace

Hlasové zprávy, videohovory, hybridní formy kontaktu – to všechno ukazuje, že lidé hledají kompromis mezi osobností hovoru a kontrolou psaní. Komunikace se dál proměňuje a s ní i naše návyky. Možná za pár let bude telefonování stejně okrajové jako fax. A možná se naopak vrátí, jen v jiné podobě. Jedno je ale jisté: to, že se vám nechce telefonovat, z vás nedělá asociála. Dělá to z vás člověka žijícího v roce 2025.

Zdroje: American Psychological Association, Pew Research Center, autorský článek