Láska v duchu algoritmů aneb Tinder jako nový způsob života

Stačí pár pohybů prstem a můžete potkat „osudovou lásku“. A nebo také tisíc tváří, které zmizí dřív, než si zapamatujete jejich jméno. Online seznamování už dávno není výjimkou – stalo se součástí moderního života. Jenže čím víc možností máme, tím těžší je skutečně si vybrat. Proč je hledání vztahu v době Tinderu a Badoo tak složité? Jakou roli hraje algoritmus, který nám vybírá partnery, a proč nám někdy připadá, že randíme víc s aplikací než s člověkem?

Od náhody k výběrovému řízení

Dřív jsme se seznamovali v práci, na koncertě nebo náhodou v kavárně. Dnes se první pohled, první dojem i první věta odehrávají na displeji. Tinder, Badoo, Hinge nebo Bumble nahradily prostor, kde se dřív potkávala reálná energie. Místo očního kontaktu máme profilovou fotku a krátký popis – a místo přirozeného setkání algoritmus, který rozhoduje, koho uvidíme.
Romantika se proměnila v proces. Swipujeme, hodnotíme, porovnáváme. A přitom se, paradoxně, vztahy stávají čím dál křehčími.

Když algoritmus rozhoduje za nás

Seznamky tvrdí, že využívají „chytré algoritmy“, které analyzují preference a chování. Ale realita je jiná – většina z nich funguje na principu pravděpodobnosti a pozornosti. Cílem není, abyste našli lásku co nejdřív, ale abyste v aplikaci zůstali co nejdéle.

Umělá inteligence sleduje, koho lajkujete, jak dlouho u koho zůstanete, a podle toho vám nabízí další tváře. Je to systém odměny, podobný hazardu – nevíte, kdy přijde další „zásah“. A právě to udržuje uživatele přilepené k obrazovce.

Paradox volby: čím víc možností, tím méně jistoty

Psycholog Barry Schwartz to nazývá paradoxem volby. Když máme příliš mnoho možností, přestáváme být spokojeni s jakoukoli z nich. Tinder tento efekt posílil do extrému. Když se rande nevydaří, stačí dvě vteřiny a máme nové. Vztahy se staly dočasnými, lidé zaměnitelnými.
Výsledek? Lidé ztrácejí trpělivost, přestávají investovat a hledají „něco lepšího“ i tam, kde by dřív zůstali.

Iluze dokonalosti

Online svět nás naučil, že vztahy se vybírají jako produkty. Fotka, bio, záliby – to všechno tvoří značku, kterou nabízíme. A stejně jako v e-shopu chceme to nejlepší. Problém je, že ideál neexistuje. Seznamky vytvářejí iluzi, že dokonalý partner je někde „za rohem“, jen je potřeba hledat dál. Místo aby nás přibližovaly, často posilují povrchnost a nespokojenost.

Když AI hledá lásku

Rok 2025 přináší novinku – AI seznamování. Aplikace jako Iris AI nebo Blush od Replika slibují, že umělá inteligence dokáže „porozumět vašemu typu“ a najít ideální protějšek. Některé dokonce trénují vaše komunikační schopnosti a simulují konverzaci s „dokonalým partnerem“.
Zní to jako sci-fi, ale funguje to. A také to otevírá otázku, jestli ještě hledáme lásku – nebo jen komfortní pocit pozornosti.

Mnoho lidí po čase mluví o „dating fatigue“ – únavě ze seznamování. Neustálé chaty, neodepsané zprávy, ghosting, zklamání. Mozek je přehlcený stimulací a přestává reagovat na nové podněty. Z výběru partnera se stává rutina. Vztahový expert Mark Manson popsal moderní seznamování jako „nekonečnou smyčku mikrointimit bez skutečné blízkosti“.

Co vlastně hledáme?

Pod vším tím digitálním balastem zůstává stejná touha – být viděn, pochopen a přijat. Jen jsme zapomněli, že to vyžaduje čas, trpělivost a reálný kontakt. Aplikace dokážou vytvořit spojení, ale ne vztah. Ten začíná až ve chvíli, kdy vypneme obrazovku. Možná právě proto tolik lidí po letech swipování touží po něčem obyčejném – po pohledu z očí do očí.

Generace, která vyrůstala s Tinderem, redefinuje pojem vztahu. Mnozí volí otevřené vztahy, přátelství s výhodami nebo dlouhodobé „situationships“, které nejsou ani přátelstvím, ani partnerstvím. Online prostředí nám dává svobodu – ale i zmatek. Hranice se rozplývají, závazky se mění. A i když to může působit moderně, často v tom zůstává jeden paradox: čím víc svobody máme, tím víc tápeme.

Seznamky v Česku

V Česku dnes vede Tinder a Badoo, ale roste i obliba domácích platforem jako Seznamka.cz nebo novější Zoznamuj.to. Překvapivě silně se vrací i specializované aplikace – pro lidi s konkrétním životním stylem nebo hodnotami.

Zároveň se objevuje trend offline akcí inspirovaných online světem – speed dating, tematické večery nebo seznamovací kavárny. Jako by se lidé po letech digitálního hledání začali znovu učit potkávat tváří v tvář.

Může algoritmus nahradit intuici?

Zřejmě ne. Láska je stále něco, co se děje mimo logiku a data. Můžeme ji zkusit naplánovat, ale stejně se objeví nečekaně. A možná je právě to její kouzlo – že se algoritmu brání. Online seznamky nám dávají pocit kontroly, ale skutečné propojení vzniká v náhodě, tichu a blízkosti, kterou žádný swipe neumí nahradit.

Zdroje: Reflex, Forbes, BBC Future