Krize maminek: Mám milované dítě, ale moje já se po cestě vytratilo. Jsem “jen” matka

Mateřství není jednoduchá věc, ačkoliv to tak na první pohled může vypadat. Na matky je v dnešní době kladen obrovský tlak. Není divu, že se některé potýkají se syndromem vyhoření, depresemi nebo úzkostmi. 

Sociální síť jako pomocná ruka

„Jsem na mateřské dovolené a nezvládám to. Nikam nechodím. Okolí mě vnímá jen jako matku, ne ženu. Svého syna miluju, ale přijde mi, jako bych byla jen matka. Dokonce i na rodinné oslavě se mne všichni ptali jen na dítě, nikdo se nezeptal na to, jak se mám já,” napsala jedna zoufalá maminka na sociální síť, kde hledala útěchu. Chtěla slyšet, že v tom není sama. Není. 

Na mateřské jsem celkově už pět let a za tu dobu se u mne střídala různá období. Z počátku jsem si roli užívala, ale po čase mi přišlo líto, že nemohu večer do kina, na koncert nebo jen na skleničku. Kojila jsem. Pak byla dcera hospitalizovaná v nemocnici a večer neusnula s nikým jiný než se mnou. Po čase jsem si na roli matky zvykla. Přestaly mi chybět večerní výlety a dokonce i mé koníčky. Dokonce jsem si užívala večery doma. Sklenička vína, film nebo kniha. Pohoda. 

Frustrace a krize

Pak přišlo druhé dítě. Někdy to bylo opravdu náročné a já začala cítit, že mi opravdu chybí společnost. Po celou dobu rodičovské pracuji. Z domova. Takže kontakt s okolím je i tak prakticky nulový. Samozřejmě nepočítám diskuze s ostatními rodiči ve školce nebo na dětském karnevalu. Měla jsem krizi, kdy jsem jen celé dny brečela. Přitom se vlastně zase tak nic hrozného nedělo. Jen maličká nevydržela ani minutu beze mě. Frustrovalo mě to. Připadala jsem si jako někdo, kdo jen dává, ale nebere. A už nemá kde brát, aby mohl opět dávat. V podstatě jsem se cítila jako ve vězení. Bezmocná. Neviditelná. 

Podobně to má mnoho žen. Obdobné pocity popisuje jedna maminka, která byla před mateřstvím veselá, akční, sebevědomá a ambiciózní. Teď prý není ani jedno z toho. „Mateřství mi zanechalo nevratné šrámy na vzhledu, které mi definitivně vzaly sebevědomí, a také hluboké šrámy na duši – obrovské pochybnosti, úzkost, stres.,” svěřila se pro web Psychologie. Jak já jí rozumím. 

Nikdo není dokonalý

Její situaci rozebírá odbornice, která se ptá: „O čem pochybujete? Z čeho máte úzkosti?” Podle jejích slov její klienty obvykle mají náročnou představu o tom, jaké by chtěly být. Často chce žena obstarat na sto procent dítě i muže, mít uklizenou domácnost, zdravě a chutně vařit a do toho být ještě milá a sexy. Když k tomu přidáme ještě čas na sebe a nějaký seberozvoj, jsou to nároky, kterým nelze dostát. 

Je v pořádku přijmout, že nejsme dokonalé. Jednou se svět nezboří, když bude nezdravá a navíc studená večeře. Nikdo se nezblázní, pokud jednou doma zůstane špinavé prádlo nebo bude prach na policích o dva dny déle. A především je důležité umět si říci o pomoc. Dítě není jen matky. Má také tatínka a obvykle i babičky, dědečky nebo jiné příbuzné. Pokud nefungují, zkuste poprosit o hlídání kamarádku a příště si vezměte vy její dítě. 

Pozor na vyhoření

Zkuste hodit zpátečku a snížit nároky, dokud je čas. Vyvíjet na sebe obrovský tlak a fungovat na 120 % opravdu není dlouhodobě udržitelné. Opravdu není nutné vydržet všechno. Mohlo by dojít k vyhoření. Je to stav hlubokého vnitřního vyčerpání, kdy naše tělo i mysl po dlouhodobém tlaku jednoduše ztratí veškeré rezervy. Není to něco, co se stane přes noc, ale je to důsledek dlouhodobého a chronického působení stresu. Často vzniká z hlubokého rozporu mezi našimi ideály a tvrdou realitou každodenní praxe.

Rodičovské vyhoření je důsledkem nereálných rodičovských nároků a povinností, které si na sebe klademe my samotní. Tento stav může velmi snadno ovlivnit fyzické i duševní zdraví a mít negativní dopady na celou rodinu. Příčin je samozřejmě hned několik. Může jít o ztrátu identity, o které jsme hovořili a také o náročnou péči o dítě. Dále se promítá také izolace od sociálního života a často také nedostatečná podpora. V neposlední řadě je příčinou vyhoření také potlačování sebepéče. 

Jak se z toho nezbláznit? 

• Najděte si čas pro sebe. Třeba jeden den v měsíci nebo dvě hodiny v týdnu. Běžte běhat, dejte si vanu nebo se prostě jen vyspěte. 
• Poproste o hlídání a běžte na rande ve dvou. Večeře, kino, procházka, koncert nebo třeba sauna. Je to na vás. 
• Odpočinek. Nemusíte po nocích skládat prádlo, utírat prach nebo vařit. Dopřejte si spánek. Je to alfa a omega spokojenosti. 
• Úklid počká. Nemusíte mít doma naklizeno jako ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Přijměte fakt, že doma žijete vy i dítě. Nikdy nebude stoprocentně naklizeno. 

Zdroj: Autorský text, psychologie.cz, ondrejpetrtyl.cz, hlidacky.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov