Korsika: Místo, kde na vás dýchne kouzlo historie a zahřejí paprsky ostrovního slunce

Korsika, zahrnující skalnaté vrcholy, dechberoucí pláže a pobřežní města, je čtvrtým největším ostrovem ve Středomoří. Její geografická rozmanitost se vyrovná pouze jejímu kulturnímu bohatství, přičemž ostrov nabízí něco zcela jiného než pevninská Francie, kam územně patří.

Historie ostrova

Korsika, které po několik staletí vládla Janovská republika, byla silně ovlivněna Itálií a stále si zachovává své jedinečné kulturní italské tradice. V kombinaci s přírodní krásou a vynikající kuchyní se právě z tohoto důvodu stala tak lákavou destinací pro turisty. Na „ostrově krásy“, jak se Korsice přezdívá, je tolik věcí, které vás překvapí a zaujmou, že je těžké vědět, kde začít. Od dlouholetých vinařských tradic až po vazby na jednu z nejslavnějších limonád na světě,

Megalitické památky, jako jsou dolmeny a menhiry, naznačují, že Korsika byla osídlena přinejmenším od střední doby kamenné. Trvale se zde pak usadili obyvatelé od 6. tisíciletí př. n. l. Během druhé poloviny 2. tisíciletí př. n. l. prosperovala na jihu ostrova tzv. torreanská civilizace. Korsiku později obsadili Kartaginci, starověcí Řekové (kteří založili město Alalia) a Etruskové, než byla ve 3. století př. n. l. začleněna do Římské republiky. Během této doby ostrov produkoval ovce, med a otroky, kteří byli proslulí svou vzpurnou povahou.

Korsika nebyla vždy francouzská

Vzhledem k její blízkosti k Itálii si lze myslet, že je Korsika je součástí „Bel Paese“ (tj. klasický básnický apelativ pro Itálii, který v italštině znamená „krásná země“ díky svému mírnému počasí, kulturnímu dědictví a přírodním bohatstvím. Tento termín se v současnosti široce používá v moderní italštině i v jiných jazycích jako synonymum pro Itálii). Ve skutečnosti je však součástí Francie, a to od 18. století.

Kvůli strategické poloze má Korsika z dob římské nadvlády bouřlivou historii. Pravidelně ji napadaly kmeny Vandalů a Ostrogótů. Později se stala součástí Langobardského království a od 11. století byla pod vlivem Piské republiky. Od konce 13. století Korsice vládla Janovská republika, než byla v roce 1768 postoupena francouzskému králi Ludvíku XV. To bylo součástí splacení dluhů, které Janovská republika nashromáždila poté, co požádala Francii o vojenskou pomoc při potlačení korsického povstání.

Za Napoleonovy vlády (a přestože byl rodákem z Korsiky) byl ostrov poněkud zanedbáván. Až v 19. století se Korsičané začali aktivně zapojovat do Francouzského impéria a cítit se součástí tohoto mocného státu.

Korsika má svůj vlastní jazyk

Ačkoli je francouzština nejrozšířenějším jazykem na ostrově, přibližně 150 000 lidí stále mluví rodným jazykem Korsiky. Jeho kořeny sahají do latiny, kterou přinesla Římská říše. Ovlivnily ho velmoce, které od té doby sehrály svou roli – Papežským státem, republikou Pisa a Janovskou republikou.

Korsičtina je příbuzná toskánskému dialektu, kterým se mluví na italské pevnině. Výrazně ji však ovlivnila francouzština, ačkoli zní více podobně italštině. Dnes se korsičtina stále vyučuje v některých školách, ačkoli francouzština zůstává nejrozšířenějším jazykem na ostrově.

Coca-Cola má vazby na Korsiku

I když si pravděpodobně představujete Coca-Colu jako výrazně americký výtvor, ve skutečnosti to byl korsický chemik a lékárník, kdo tento nápoj jako první vytvořil. Angelo Mariani byl podnikatel narozený v Pero-Casevecchie, který v roce 1863 vynalezl tonizující (tj. na bázi koky) nápoj známý jako „Vin Mariani“.

Dovážel velké množství listů koky a jejich extrakt používal k výrobě nápoje, který se později ve Spojených státech prodával jako „francouzská vinná cola“. Marianův nápoj měl obrovský úspěch a značně ho obohatil. Lékárník dokonce získal medaili od papeže.

Zakladatel největší světové parfumérské společnosti pocházel z Ajaccia

Jedním z nejslavnějších korsických synů je Francois Coty, který se narodil v Ajacciu v roce 1874. Později založil společnost Coty Inc., nesmírně úspěšnou parfumérskou a kosmetickou říši. Po dokončení vojenské služby se Coty přestěhoval do Paříže, kde se setkal s Raymondem Goerym, lékárníkem, který vyráběl a prodával parfémy. Pod jeho vedením Coty vytvořil svou první vůni známou jako „Cologne Coty“.

Přestože svou kariéru zahájil v Paříži, mnoho Cotyho vůní bylo inspirováno aromatickým korsickým “maquis” (křoviny), které pokrývají velkou část ostrova. Ve 20. letech 20. století byl jedním z nejbohatších mužů ve Francii (jeho jmění se odhadovalo na 34 milionů amerických dolarů). Aktivně podporoval Korsiku v rozvoji elektrické infrastruktury a dostupného bydlení.

Korsika je známá svým vínem

Víno možná není první věc, která vás napadne, když se řekne Korsika, ale mírné zimy a slunce na ostrově z něj činí ideální místo pro pěstování hroznů. Kombinace moře a hor vytváří ideální podmínky pro několik odrůd, z nichž nejoblíbenější jsou Nielluccio (červené víno s ovocou plnou chutí a vynikající schopností zrání), Vermentino (bílé víno – vůně a chuť hrušky, bílé broskve, limetky a růžového grapefruitu s jemnými tóny zeminy a citrusové kůry) a Sciaccarello (červené víno je výsledkem křížení odrůd Boggione rosso a Uva delle Vecchie – zemité ovocné tóny spolu se švestkami a višněmi).

Korsická vína zůstávají mezinárodně do značné míry neznámá a většina vyrobeného vína zůstává na ostrově, aby si ho mohli vychutnat místní obyvatelé i turisté. Pokud hledáte například středně plná červená a růžová vína, vydejte se do oblasti Ajaccio, která je proslulá svými žulovými půdami.

Ostrov pokrývají křoviny maquis (makie)

Velkou část ostrova pokrývají aromatické křoviny zvané „makie“, které daly Korsice také přezdívku „vonný ostrov“. Vyznačují se rostlinami z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), kam patří rozmarýn, šalvěj a levandule.

Na ostrově roste více než 2 500 druhů rostlin, z nichž asi 150 je endemických (tzn., že rostou pouze v této oblasti). Jednou z nejvýraznějších květin ostrova je slaměnka, která má jasně žluté květy a silnou vůni. Makie, které se vyskytují až do nadmořské výšky asi 800 metrů, poskytují kulisu při pěší turistice po korsických horách nebo při relaxaci na plážích.

Korsická vlajka zobrazující hlavu Maura vlajícího ve větru

Pokud jste někdy viděli korsickou vlajku, možná vás zajímá její původ. Zobrazuje hlavu Maura v černé barvě s bílým šátkem na bílém pozadí. V roce 1755 ji přijal generál národa Pasquale Paoli, ačkoli se předpokládá, že původ vlajky sahá až do 13. století. Právě v této zajali mladou Korsičanku Maurové jako otrokyni, ale její snoubenec ji osvobodil. Mezi Korsičany a Maury vypukla bitva. Maurský vůdce Mansour Ben Ismail byl nakonec zabit. Jeho useknutá hlava se později stala symbolem korsické síly a svobody. Byly doby, kdy se vlajka přestala používat. Oficiálně byla přijata v roce 1980 a je korsickou vlajkou dodnes.

Zdroje:

ABRAM, D. Korsika – turistický průvodce.

Lonely Planet – Poznáváme Korsiku.

Merian – Korsika.