Komentář: Sendvičová generace v pasti. Jak přežít péči o stárnoucí rodiče a pubertální děti a neztratit u toho sebe sama

Začíná to nenápadně, ale jednoho dne si uvědomíte, že nežijete svůj vlastní život. Pokud patříte do sendvičové generace, tak nejspíš tušíte, o čem píši. Sendvičové ženy se rozdávají na všechny strany. Starají se o svoji rodinu, velmi často o pubertální nebo dospívající děti, a k tomu ještě o své stárnoucí rodiče, kteří již vše sami nezvládají. Výsledkem je práce od nevidím do nevidím a pocit vlastního selhání.

Ach to stáří

Péče o seniora v domácím prostředí je práce na plný úvazek, bohužel bez nároku na dovolenou. Každý den je stejný – od pondělí do neděle. V médiích se o tomto tématu příliš nepíše. Nanejvýš se dozvíte, do seniorského věku postupně stárne poměrně hodně početná generace Husákových dětí. Přitom naše republika na danou situaci není ale vůbec připravena. Chybí domovy důchodců, sociální pracovníci, geriatři, zdravotní pracovníci, sestry.

Podle ČT24 nejčastěji lidé dožívají v domácí péči (51 až 61 %), v akutní lůžkové péči je asi 14 %, v následné dlouhodobé péči asi 15 %, v paliativní domácí péči asi 5 %. V roce 2025 bylo v domovech seniorů, stacionářích a léčeben 76 761 míst. O deset let později bude zapotřebí ale už 135 600 míst. Délka života se totiž postupně prodlužuje a seniorů přibývá. Nyní lidé nad 65 let tvoří celou pětinu České republiky, v roce 2040 to ale bude jedna čtvrtina a v polovině tohoto století jedna třetina. Je tedy nejvyšší čas, aby vládní činitelé začali jednat a stát na stárnutí populace připravovat.

Jak nákladná je péče o seniora

Péče o seniora v domácím prostředí, kdy se o něho stará rodina, je pro stát levnější než jeho péče v některém lůžkovém zařízení. Je to pochopitelné, stát u domácí péče neplatí za provoz budovy, energie, údržbu a nepřetržitou službu ošetřujícího personálu. Hlavní finanční zátěž v domácím prostředí nese rodina seniora, případně senior sám, přičemž stát mu může přispívat prostřednictvím příspěvku na péči.

Celkové měsíční náklady na jednoho klienta v domově pro seniory se pohybují mezi 45 000 až 60 000 Kč. Něco z toho si zaplatí sám senior ze svého důchodu (asi 18 000 Kč ve státním zařízení), zbytek přispívá stát z dotací a zdravotní pojišťovny. U domácí péče stát na příspěvku na péči dá maximálně 27 000 Kč ve 4. stupni závislosti, což je mnohem méně než v prvním případě.

Neviditelní pečující

Zarážející na tomto je fakt, že neformální pečující, kteří se o své staré maminky a tatínky doma starají, stojí na okraji zájmu společnosti. Ve velkém množství případů se musejí vzdát svého zaměstnání, aby se o rodiče mohli celodenně postarat. Nejčastěji pečují ženy a obvykle bývají na to samy. Tím tratí na svém výdělku (při minimální mzdě je to asi 243 000 Kč čistého za rok) a mžikem oka se dostanou do finančních problémů. Péče o seniora je přitom velmi psychicky, a často i fyzicky náročná. O tom se příliš veřejně nehovoří.

Ze zaměstnání neformální pečující odejde zpravidla po padesátce. Když si chce posléze práci opětovně najít, protože mu péče z důvodu úmrtí rodiče už skončila, najednou zjistí, že ho nikdo a nikde nechce. Našetřených peněz moc nemá. Z čeho by také šetřil, když několik let nevydělával.

Příspěvek na péči

Ohledně výše příspěvku na péči by mohli někteří neformální pečující vykládat celá story. Už jen jeho samotné vyřízení trvá neúměrně dlouho. Úředníci na to ze zákona mají tři měsíce. Mnozí senioři se ani výsledku nedočkají, protože zemřou dříve, než je jim vyšší příspěvek na péči přiznán. Ohledně jeho výše se rozhoduje od stolu, aniž by posudkový lékař seniora viděl. Vychází pouze z lékařských zpráv a vyjádření sociální pracovnice, která jediná seniora vidí na domácím šetření.

Posuzují se jednotlivé body mobility, které je daný senior schopen sám zvládat. V praxi to často vypadá tak, že přestože je senior ve své podstatě celodenně odkázaný na péči, dostane se pouze, když to dobře dopadne, do 2. stupně závislosti, čemuž odpovídá příspěvek na péči ve výši 5 400 Kč. A to třeba jen proto, že si sám dojde na záchod, který má vedle postele v podobě toaletní židle. Není výjimku, že i takový senior je ohodnocen pouze 1. stupněm závislosti, za což od státu dostane příspěvek na péči ve výši 1 300 Kč. Až do 31. prosince 2025 to bylo pouhých 880 Kč.

Sendvičová žena

Péči o seniora v rodině převezme obvykle na svá bedra žena. Když má k tomu ještě starost o domácnost a o děti, protože jsou třeba v pubertální věku, je to práce na více než jen plný úvazek. To si velmi málo lidí uvědomuje. Některým nezasvěceným lidem může ležet v žaludku to, že je žena doma, nechodí do práce a přitom pobírá příspěvek na péči (respektive senior), který jí platí stát. Vlastně je na tom dobře, ne? Odpověď je jednoduchá: zkuste si to s neformálním pečujícím na týden vyměnit a uvidíte, že budete mluvit jinak.

Závěrem

Role sendvičové generace balancuje mezi povinností k rodičům a láskou k dětem. Pokud jsou v rodině dobré vztahy, přijímají neformální pečující tuto roli s oddaností i za cenu toho, že je čeká tření nouze s bídou, neustálá práce a hrozba vyhoření. Jejich nezaplacená péče není ale pouze problémem konkrétních jednotlivců, ale také výzvou naší vládě, aby se nad postavením těchto lidí zamyslela a nastavila jim lepší podmínky.

Stárnoucí populace a prodlužující se věk rodičovství dostává střední generaci pod nezáviděníhodný tlak. Bohužel bez systémové pomoci, jako jsou dostupné odlehčovací služby, flexibilní pracovní úvazky a zejména finanční pomoc, je stávající péče o seniory dlouhodobě neudržitelná. Sendvičové generaci, na níž leží většina péče, totiž hrozí vyhoření i chudoba.

Zdroj: autorský text, ct24.ceskatelevize.cz,