Komentář: Párů bez dětí přibývá a nejde jen o chvilkový rozmar

Vypadá to jako úplně obyčejná situace. Dva lidé, práce, víkend, plán na dovolenou, možná hypotéka. A pak ta otázka, která padá na rodinných oslavách i u kávy v kanceláři: „A kdy budete mít děti?“ Ještě před pár lety se čekala jedna správná odpověď. Dnes čím dál častěji zazní „ne teď“, „možná nikdy“ nebo prosté „nechceme“. A přesně tady začíná generace DINK – páry se dvěma příjmy, ale bez dětí.

Co znamená DINK

DINK je zkratka z angličtiny: double income, no kids. Dva příjmy, žádné děti. Důležité je, že DINK není totéž co bezdětnost ze zdravotních důvodů nebo kvůli okolnostem. Část párů děti opravdu nemůže mít, část je odkládá a část žije vědomě childfree – a každý ten příběh se čte úplně jinak.

Když se ptáte, co je generace DINK, nejde o jednu věkovou nálepku. Spíš o životní nastavení, které se šíří napříč třicátníky i čtyřicátníky. Společnost je mobilnější, práce si bere víc času a rozhodnutí „mít dítě“ už pro mnoho lidí nepůsobí jako samozřejmý další krok. Často to není vzdor. Je to výpočet, obava, nebo prostě jiná představa o životě.

Čísla, která nejdou přehlédnout: porodnost v Česku padá

V Česku tohle téma nevyplavalo jen z TikToku nebo z kavárenských debat. Potvrdila ho i statistika. Český statistický úřad uvádí, že se v roce 2024 narodilo 84 311 živě narozených dětí. To je nové historické minimum. A podle předběžných údajů vyšla úhrnná plodnost na 1,37 dítěte na ženu.

Tyhle údaje samy o sobě neříkají „lidé nechtějí děti“. Říkají ale, že se něco změnilo v načasování a v ochotě riskovat. U části populace se z odkládání rodičovství stane trvalý stav. A i tam, kde děti v plánu jsou, rozhoduje, jestli to pár „ustojí“ finančně, psychicky a časově.

Peníze nejsou výmluva: bydlení, hypotéka a „druhá směna“ doma

Když se řekne „finanční důvody“, lidé si někdy představí pohodlnost. Jenže bydlení a hypotéka umí z ideálů udělat realitu během jediné návštěvy banky. Do toho náklady na děti, které nezačnou až u školního batohu. Přijdou dřív: výbava, hlídání, výpadek příjmu, nemocnost, logistika. A hlavně nejistota, jestli to celé utáhnete, když se něco pokazí.

Představte si modelový příklad. Pár kolem třicítky platí nájem a zvažuje hypotéku. Oba pracují, a i tak žijí „tak akorát“. Pak přijde dítě a jeden příjem na čas vypadne, nebo se aspoň sníží. Najednou řešíte školky a hlídání, protože babičky nebydlí vedle a práce nepočká. A i kdybyste dítě chtěli, mozek vám začne skládat jednoduchou rovnici: zvládneme to teď, nebo to ještě posuneme?

Kariéra a čas: proč se rodičovství odkládá i u lidí, kteří děti chtějí

Do hry vstupuje i kariéra, ale ne že by lidé chtěli být úspěšní. Spíš něco jako potřebuji formu. Lidé mění obory, učí se nové věci, drží se na trhu práce, který se rychle mění. A když už mají volno, snaží se dobít energii. Balance práce a rodiny není módní slovo. Je to často jediný způsob, jak nevyhořet. A v tomhle režimu si spousta lidí řekne: dítě není projekt, který nějak dopadne.

Hodnoty a životní styl: proč někomu dává smysl být childfree

U části párů se to ale netočí kolem peněz ani času. Tam přichází dobrovolná bezdětnost. Někteří lidé děti nikdy nechtěli a jen dřív neměli odvahu to říct nahlas. Jiní se podívají na svůj životní styl bez dětí a dojdou k závěru, že jim dává smysl: víc prostoru pro vztah, cestování, koníčky, péči o sebe, někdy i pomoc rodině jiným způsobem. A často dodají větu, která je jednoduchá, ale pro okolí těžká: „Nechci mít dítě jen proto, že se to očekává.“

Byla by chyba tvářit se, že bezdětnost je vždy volba. Někdy do toho vstoupí zdraví, někdy dlouhé hledání partnera, někdy rozchod v době, kdy už času nezbývá tolik. A někdy se stane i to, že pár děti chce, jen ne hned… a „ne hned“ se potichu přehoupne do „už asi ne“. Tohle jsou bezdětnost důvody, o kterých se mluví méně, protože bolí.

Společenský tlak: co slyší bezdětný pár a proč to lidi štve

Když se řekne „páry bez dětí“, lidé si často neuvědomí, kolik komentářů takový pár poslouchá. „To si rozmyslíte.“ „A kdo se o vás postará?“ „Vždyť je to přece smysl života.“ Společenský tlak někdy nevypadá jako tlak. Vypadá jako starost. Jenže i dobře míněná věta umí bodnout, když padá pořád dokola.

Když jsem si dávala dohromady tenhle text, došlo mi, jak automaticky se o dětech mluví jako o něčem, co „přijde“. Jako by to byla zastávka v jízdním řádu, ne osobní rozhodnutí. A čím víc jsem četla o porodnosti v Česku, tím víc mi připadalo férové přiznat jednu věc nahlas: lidé nejsou čísla. Každé „nemáme“ má svůj důvod, i když se nevejde do jedné věty.

Klesající porodnost samozřejmě ovlivní demografii. Společnost stárne, mění se potřeby ve školství i ve zdravotnictví, jednou to dopadne i na trh práce a důchody. Nemusíte z toho dělat katastrofický film. Stačí si připustit, že tohle není „téma jedné generace“, ale dlouhodobý posun, na který se stát i firmy budou muset přizpůsobit.

Co by reálně pomohlo (a co jsou jen řeči)

Když se ptáte, jak podpořit rodiče, aby měli děti, lidé obvykle nemluví o velkých slovech. Mluví o dostupném bydlení, rozumné práci, funkčních školkách, reálném hlídání, flexibilitě a férovém sdílení péče. Mluví o tom, aby rodičovství nepůsobilo jako skok do prázdna. A aby „mít dítě“ neznamenalo automaticky ztrátu jistoty.

Generace DINK není módní výstřelek. Je to signál, že se mění ekonomika, vztahy, tempo práce i očekávání okolí. Někteří lidé volí childfree život vědomě, jiní odkládají rodičovství kvůli bydlení, kariéře nebo energii, a další narážejí na zdravotní a vztahové limity. A pokud chcete rozumět tomu, proč porodnost v Česku klesá, pomůže jediné: přestat z toho dělat zkratku o sobectví a začít se dívat na realitu, ve které lidé žijí.

Zdroje: Autorský článek Český statistický úřad