Komentář: Jedna změna zákona. A už nikdy nebudeš moct rozhodnout o svém těle

Představ si, že jsi těhotná. Neplánovaně. Jsi vyděšená, zmatená, ztracená. Víš, že bys svému dítěti nedokázala dát, co si zaslouží, a proto se rozhodneš pro interrupci. Ale je tu problém – stát ti to zakazuje.

V posledních letech sledujeme, jak se po celém světě mění právo na interrupci – a ne k lepšímu. Zákony nutí ženy donosit dítě, i když nemají prostředky na jeho výchovu. Zákony jim zakazují interrupci, i když jim hrozí zdravotní komplikace, když má plod vážnou vadu, nebo když těhotenství vzniklo při znásilnění. Tohle není dystopie. Takhle vypadá 21. století pro miliony žen.

Zákazy interrupcí ve světě: Návrat do středověku?

Za posledních 30 let více než 60 zemí zlepšilo přístup k interrupcím. Například Nový Zéland v březnu roku 2020 legalizoval potraty. Zákon do té doby dovoloval výjimky jen při ohrožení života matky, vývojové vadě plodu, incestu nebo znásilnění. Podobné změny přijaly i Irsko, Jižní Korea, Kolumbie a další.

Jenže některé země se rozhodly jít opačným směrem. Od roku 2021 umožňuje Polsko potrat jen v případě ohrožení zdraví matky nebo když těhotenství vzniklo trestným činem.

V USA od roku 2022 rozhodují o dostupnosti interrupcí jednotlivé státy. 12 států má úplný zákaz potratů – státy mohou porušení zákona trestně stíhat. Dalších 10 států má časově omezený nebo podmíněný přístup. Jen 28 států a District of Columbia povolují potraty nebo je umožňují do 24. týdne těhotenství.

A nejsou to výjimky. Tyhle zákazy mají reálné následky. Zákaz interrupce nikdy nezabrání potratům. Jen zabrání bezpečným potratům. A ženy za to platí životem, zdravím, duševním stavem.

Případ Adriany Smith

Zatímco ve světě i v USA vidíme tvrdé zákazy interrupcí, příběhy jako ten Adriany Smith ukazují, jak brutální dopad mohou mít tyto zákony na lidské životy.

Adriana Smith, 30letá zdravotní sestra z Georgie, prodělala v únoru mozkovou smrt. Byla v 9. týdnu těhotenství. Kvůli státnímu zákazu potratů po detekci srdečního tepu ji lékaři odmítli odpojit od přístrojů – přestože byla podle zákona považována za mrtvou.

Plánovali ji udržovat uměle při životě až do 32. týdne, aby mohli dítě porodit císařským řezem. Její syn Chance se narodil předčasně s váhou necelého jednoho kila.

Rodina místo truchlení musela sledovat, jak se z Adriany stává „živý inkubátor“. To není lékařská péče. To je nátlak legalizovaný zákonem.

Kde je v tomto případě hranice mezi morálkou a takzvaným heslem „pro život“, které politici používají jako důvod k zákazu potratů?

Situace v České republice

Interrupce v České republice je legální až do 12. týdne těhotenství. Po tomto termínu mohou lékaři interrupci provést na základě doporučení až do 24. týdne těhotenství – a pokud plod vykazuje závažné vývojové vady, zákon umožňuje zákrok kdykoliv.

V posledních letech bylo toto právo několikrát ohroženo. V roce 2023 byl například sepsán návrh novely zákona, který by upravil zákon o interrupcích. Tato novela obsahovala tzv. ochranný status pro těhotné ženy – žena by do něj vstoupila po obdržení těhotenského průkazu a tím by pozbyla právo na žádost o interrupci. Návrh také zahrnoval omezení interrupcí ze zdravotních důvodů po 22. týdnu těhotenství, i když plod není životaschopný.

Naštěstí tento návrh nebyl přijat a ženy v ČR tak nadále mají právo rozhodovat o svém těle.

Interrupce do ústavy

Amnesty International ve spolupráci s organizací Konsent aktuálně bojují za to, aby se právo na interrupci dostalo do Listiny základních práv a svobod.

Protože ústava je to, co chrání naše práva před každou vládou, co přijde. A ne každá vláda je osvícená. Interrupce by měla být zaručena jako právo rozhodovat o svém těle. Ne jako něco, co může parlament podle nálady změnit.

Stejně jako máme právo na svobodu slova, měli bychom mít i právo na tělesnou autonomii. Bez výjimek. Bez kompromisů.

Kampaň se však zaměřuje i na další důležitá témata, jako je:

• Antikoncepce zdarma
• Vytvoření objektivního, státem řízeného webu s informacemi o interrupcích
• Upravení podmínek pro užívání potratové pilulky

Moje tělo, moje volba

Neexistuje svobodná společnost, kde ženy nemají právo rozhodovat o svém těle. Neexistuje svoboda, pokud stát rozhoduje, kdo smí rodit. A neexistuje žádný důvod, proč by právo na interrupci nemělo být chráněno stejně jako všechna ostatní lidská práva.

Protože dokud to nebude ústavní právo, je to jen dočasná svoboda. A tu nám může někdo kdykoliv vzít.

Zdroje: Redakce, Wikipedia, KFF, Center for Reproductive Rights, Bioethics Today, BBC, Konsent, Amnesty International,