Keiko: Slavná kosatka z filmů, při jejímž skutečném vypuštění na svobodu se happyend nekonal

Keiko byl samec kosatky odchycený v Atlantském oceánu poblíž Islandu v roce 1979 a všeobecně známý pro ztvárnění kosatky Willy ve filmu Zachraňte Willyho (Free Willy) z roku 1993.

Keiko byl odchycen poblíž Reyðarfjörðuru na Islandu v roce 1979 ve věku přibližně dvou let a prodán do islandského akvária v Hafnarfjörðuru. V té době se jmenoval Siggi.

Život v zajetí

V roce 1982 byl převezen do Marinelandu v Ontariu v Kanadě. Právě v tomto novém zařízení začal poprvé vystupovat pro veřejnost v rámci různých představení s mořskými savci. Po krátké době se mu zde vytvořily kožní léze svědčící o špatném zdravotním stavu. Byl také napadán další starší kosatkou. Keiko byl poté v roce 1985 prodán do zábavního parku Reino Aventura v Mexico City v Mexiku.

Keiko žil v teplé, chlorované nádrži s umělou slanou vodou, která určitě není vhodná pro žádného mořského savce, ale bylo zjištěno, že delfínům vyhovují více než kosatkám. Proto se I tam jeho zdraví nadále zhoršovalo. V Reino Aventura byl přejmenován na „Keiko“, což je ženské japonské jméno, které znamená „šťastný“. V době svého příjezdu do Mexika měřil pouze 3,0 metry.

Zachraňte Willyho!

Keiko se objevil ve filmu Zachraňte Willyho v roce 1993. Publicita jeho role vedla k tomu, že se společnost Warner Brothers snažila najít pro kosatku lepší domov. Bazén pro nyní 6,4 m dlouhou kosatku byl hluboký pouze 6,7 m, široký 20 m a dlouhý 35 m sdílel s delfíny. Keiko měl na svou velikost podváhu a teplota vody byla často příliš vysoká, což přispívalo k různým kožním problémům.

Kvůli papilomavirové infekci se u Keika objevily kožní vyrážky, které byly poprvé pozorovány, když byl umístěn v kanadském Ontariu před jeho převozem do Mexico City. To zkomplikovalo jak jeho kandidaturu na přemístění, tak i jeho případné vypuštění do volné přírody.

Nadace Free Willy-Keiko

V závěrečných titulcích filmu Zachraňte Willyho bylo uvedeno telefonní číslo pro ochranu velryb, čímž se zahájilo hnutí za návrat Keika do volné přírody. Společnosti Warner Brothers a Craig McCaw se obrátili s žádostí o pomoc na Mezinárodní projekt pro mořské savce (IMMP). IMMP založila Nadaci Free Willy-Keiko v únoru 1995. Díky darům od nadace a milionů školáků získalo Oregonské pobřežní akvárium v ​​Newportu v Oregonu přes 7 milionů dolarů. Ty šly na výstavbu zařízení, která by Keika navrátila do formy s nadějí, že se nakonec vrátí do volné přírody.

Park Reino Aventura daroval Keika Nadaci. Než Keiko opustil zábavní park v Mexico City, naposledy vystoupil pro veřejnost a byl vyprovázen tisíci dětí, přičemž další přihlížející sledovali jeho noční cestu na mezinárodní letiště v Mexico City. V té době vážil asi 3 493 kg. Nákladní letadlo Lockheed L-100 Hercules darované společností United Parcel Service (UPS) přepravilo Keika do Newportu v Oregonu 8. ledna 1996.

Po příletu do akvária Oregon Coast Aquarium byl Keiko ubytován v novém betonovém prostoru čítajícího 7 600 000 litrů mořské vody. Jeho hmotnost se do června 1997 výrazně zvýšila asi na 4 364 kg).

Návrat do volné přírody

Plán na jeho návrat do volné přírody byl předmětem mnoha kontroverzí. Někteří měli pocit, že jeho roky (25 let) v zajetí takový návrat znemožňují. Výzkumníci ve vědecké studii později uvedli, že pokusy o jeho návrat do volné přírody byly neúspěšné, ale že jeho sledování pomocí rádiových a satelitních značek bylo součástí „nouzového plánu pro návrat do lidské péče“, který zajistil „dlouhodobou pohodu zvířete“.

Proces přípravy Keika na volnou přírodu nicméně začal 9. září 1998, kdy byl letecky přepraven do Klettsvíku, zátoky na ostrově Heimaey na Islandu. Keiko byl přepravován ve specializované 9,1 m dlouhé nádobě naplněné dostatečným množstvím slané vody, aby ho pokryla, a chlazené kostkami ledu. Poté byl letecky přepraven v letadle C-17 Globemaster zapůjčený americkým letectvem. 

Péče

Za jeho každodenní péči odpovídala Nadace Free Willy-Keiko s pomocí managementu od Ocean Futures Society. Zpočátku byl ubytován v ohradě v zátoce Klettsvik, kde absolvoval výcvik, jehož cílem bylo připravit ho na jeho případné propuštění. Včetně kontrolovaného plavání na otevřeném oceánu.

Keiko získal naprostou volnost a svobodu po více než 25 letech – 15. července 2002. Začátkem srpna opustil islandské vody, přičemž sledoval několik kosatek, ale nebyl integrován do skupiny. Jeho cesta byla sledována pomocí signálu z VHF tagu připevněného k hřbetní ploutvi. Asi o měsíc později dorazil do norského fjordu Skålvik, zřejmě hledal kontakt s lidmi.

Jeho pečovatelé se přestěhovali do Norska a pokračovali v dozorování Keika na lodích po dobu dalších 15 měsíců. Na základě měření obvodu těla a krevních testů se zjistilo, že se Keiko během své asi 1500 km dlouhé cesty z Islandu do Norska nakrmil. Zkrátka, že lovil. Keiko se občas přiblížil ke skupinám divokých kosatek, ale zůstával na okraji, ve vzdálenosti 100–300 metrů.

Uhynutí

Nakonec se Keiko usadil v zálivu Taknes, což byl průzračný záliv pobřežní vody, kde se mohl volně pohybovat. Tam ho krmili a starali se o něj pečovatelé. Pravidelně za ním docházeli i místní obyvatelé a on se pravidelně nechával hladit od dětí. Keiko měl na hřbetní ploutvi připevněné sledovací zařízení, které umožňovalo jeho čtyřem ošetřovatelům přesně určit jeho polohu, pokud zůstal v dosahu.

Samci kosatek se ve volné přírodě dožívají 50–90 let. Výkonný ředitel nadace Free Willy-Keiko uvedl, že Keiko byl relativně zdravý, až do rychlého nástupu příznaků, které se skládaly z letargie a ztráty chuti k jídlu. Ve věku 27 let dne 12. prosince 2003 Keiko uhynul. Příčina jeho smrti byl zápal plic.

Hodnocení procesu vypuštění

Většina zdrojů dochází k závěru, že projekt na osvobození Keika byl neúspěšný, protože se kosatka nedokázala adaptovat na život ve volné přírodě. V Norsku měl Keiko jen malý kontakt s jinými kosatkami a nejevil zájem o další lov.

Mezi důvody Keikovy neschopnosti adaptace patří jeho nízký věk při odchytu, dlouhá historie zajetí, dlouhodobý nedostatek kontaktu s jinými kosatkami a silné vazby s lidmi. Výkonný ředitel nadae Free-Willy-Keiko však projekt považoval za úspěšný, protože Keikovi umožnil žít co nejkvalitněji a nějakou dobu ve volné přírodě (cca 1,5 roku).

„Tato zvířata nemůžete jen tak vypustit do volné přírody. Musíte převzít odpovědnost. Obzvlášť za ta, která žila v zajetí celý život”, uvádějí odborníci. Je prakticky jedno, jaké je to zvíře, pokud si vzpomínáte na skutečný příběh lvice Elsy, která své mládí prožila mezi lidmi, jako prakticky domácí mazlíček a její tvrdý výcvik a návrat do divoké přírody, musíte i zde počítat s překážkami.

Alternativy osvobození

Alternativou k osvobození kosatek po dlouhodobém zajetí je použití „útočiště“ nebo „oceánského výběhu“ (mořského kotce), uvádí Whale Sanctuary Project.„Nelze je vypustit, ale jejich kvalita života se může řádově zlepšit,“ konstatují mořští biologové.

Odnaučit Keika od toho, aby následoval lidi, se nepodařila. I v pokusu o život ve volné přírodě mnohdy následoval rybářské a výletní lodě plné turistů, znal jejich křik, lidské zvuky, na které byl zvyklý. Jeho vlastní druh mu byl cizí. Proč? Protože žil celý život v zajetí, kde dokonce nepřicházel ke styku ani s kosatkami.

Stejně tak s ním kromě filmu Zachraňte Willyho byly natočeny i další snímky. Quinceañera (1987; TV seriál); Keiko en peligro (1990); Free Willy (1993) a Azul (1996; TV seriál). Zkrátka, samí lidé, žádná další kosatka.

Zdroje: 

KIRBY, D. Keiko the whale died.

SCHRADER, B. Willy represents a whale problem.

McCARTHY, J. Keiko the Whale star died after return to wild.