Když rybářská vášeň přeroste v báchorku: Německá pětimetrová štika, která klamala po celá století

Jestli na rybaření něco doopravdy miluji, je to stará dobrá rybářská latina. Nedávno jsem si v duchu povzdechl, že dnešní doba má pro upřímné fabulace pramálo pochopení. Všude samé tabulky, přesná měření, váhy s certifikátem a videa v rozlišení 4K. Někdy si u vody připadám spíš jako na inventuře v účtárně než na tiché poště s prutem v ruce.

Lhát se samozřejmě nemá, ale trocha té poetické nadsázky k rybaření patřila od nepaměti. Dřív se nad tím mávlo rukou a u piva se poslouchaly příběhy o štikách, které utrhly silon silný jako palec. Dnes by vás hned kdekdo usvědčil ze lži, protože v kapse nosíme chytrý telefon s fotoaparátem.

Historie nám ale ukazuje, že staří mistři slova uměli přehánět v úplně jiné dimenzi. Zapomeňte na metrové úlovky. Ta největší rybářská lež moderních dějin se zrodila v Německu a lidé jí věřili celé stovky let.

Císařský kroužek a monstrum z Kaiserwoogu

Píše se podzim roku 1497 a v německém regionu se roznáší zpráva, která by vyděsila i zkušeného oceánografa. Z vody tehdy údajně vytáhli štiku, která měřila neuvěřitelných 19 stop. Dnešním metrickým systémem to představuje zhruba 5,7 metru dlouhé vodní dobytče.

Už samotný rozměr by stačil k tomu, aby se člověk přestal v létě koupat v rybníku. Jenže středověkým kronikářům to přišlo málo, a tak k příběhu přidali naprosto bizarní detaily:

• Na těle měla ryba nosit pozlacený náramek s vyrytým řeckým nápisem.
• Podle tohoto šperku ji do vody osobně vysadil sám římský císař Fridrich II. – a to v roce 1230.

Pokud si matně vzpomínáte na hodiny dějepisu, jméno Fridrich II. vám možná sepne. Jde o mocného panovníka, který v roce 1212 stvrdil Zlatou bulou sicilskou české královské výsady. Že by ale císař vedle správy obrovské říše osobně běhal po německých blatovech a kroužkoval štiky, o tom se v učebnicích tak nějak taktně mlčelo.

Tento příběh nebyl pouhou hospodskou báchorkou. Zápisy o nesmrtelné a obří německé štice se objevovaly v oficiálních vědeckých spisech a knihách o přírodě celá staletí. Teprve v 19. roztomilém století biologové s úlevou (a trochou pobavení) celý mýtus definitivně pohřbili.

Jak se z kapra stane velryba

Biologicky je samozřejmě šestimístná délka štiky úplný nonsens. Kdybychom slevili na čtvrtinovou velikost, pořád se bavíme o naprostém rekordmanovi, ale fyzika má svá pravidla. Proč si teda lidé takovou divočinu vymysleli a hlavně – proč jí všichni věřili?

Odpověď je prostá. Bez fotek a měřidel fungovala lidská představivost jako velmi silný amplifikátor. Když dva lytští svědci chytili nadprůměrně velkou rybu, při každém dalším vyprávění u piva povyrostla o půl metru. Když se k tomu přidal fakt, že rybník Kaiserwoog patřil k sídlům panovníků, cesta k „císařské“ rybě byla otevřená.

Možná že na začátku stála skutečně obrovská, stará štika. Některé prameny hovoří o tom, že ryba měla výrazně světlé, až vybledlé zbarvení. Pro pověrčivé vesničany ve středověku to byl jasný důkaz, že takhle vypadá tvor, který pamatuje staré časy. Přidejte k tomu trochu fantazie, absenci internetu a rázem máte z obyčejné trofeje legendu, která přežila půl tisíciletí.

A víte co? Je vlastně dobře, že tyhle příběhy existují. Dokazují, že touha po velkém úlovku a troše tajemna je v každém z nás naprosto přirozená. Tak co, taky už se chystáte k vodě?

Zdroje: Sage vom Hecht im Kaiserwoog, aktivni-rybolov, Autorská tvorba