Kapr obecný: Ryba, o jejímž chovu psal už Aristoteles

Kapr obecný je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi kaprovití. Kapr obecný byl pravděpodobně první domestikovanou rybou v historii a patří mezi nejvýznamnější druhy využívané v akvakultuře. Je největší českou kaprovitou rybou a jeho chov má pro Českou republiku velký hospodářský význam.

Popis

Kapr má variabilní znaky jako barva, šupinatění nebo proporce. Hmotnost kapra obecného může ve vhodných podmínkách přesáhnout 30 kilogramů a jeho délka může přesáhnout 100 centimetrů. Maximální délka může být až 120 cm. Může vážit i okolo 40 kg. Nejstarší zaznamenaný jedinec měl 38 let. Kapr obecný má několik forem, z nichž původní divoká nezušlechtěná forma se nazývá sazan. Oproti šlechtěnému rybničnímu kapru má sazan protáhlejší štíhlejší nízké tělo přizpůsobené životu v proudící vodě, které je po celé délce kryté šupinami. Původní populace v deltě Dunaje měly zlatožlutou barvu a dva páry vousků.

Mezi 12. a polovinou 14. století se v chovech začali vlivem neúmyslného umělého výběru objevovat nové formy kapra s jiným tvarem těla nebo bez šupin. U zušlechtěných forem se hřbet za hlavou výrazně zvedá a je oproti tělu menší. Tlama kapra je výsuvná a na jejím obvodu jsou čtyři vousy. Ústa jsou neozubená, potravu zpracovávají požerákové kosti, které mají u kapra tři řady zubů. Oči jsou zlatavé, olivově zelené a pohyblivé. Kapr má hřbetní, prsní, břišní, řitní a ocasní ploutve.

Základní rozdělení kaprů podle ošupení 

Šupinatý kapr – celé tělo s výjimkou hlavy je pokryté šupinami.

Lysý kapr (lysec) – na svém těle má různě velká lysá místa, šupiny bývají u základny ploutví, ocasním násadci, na hřbetní linii a za hlavou.

Řádkový kapr – podobá se lysci, v postranní čáře však má jednu nebo dvě souvislé řady šupin.

Hladký kapr – má tělo téměř bez šupin s výjimkou několika málo šupin u základen ploutví.

Taxonomie

Taxonomie kapra obecného je složitá. Chybí typový exemplář, druh byl popsán podle exemplářů z evropské rybniční kultury. Na základě předpokladu, že všichni evropští domestikovaní kapři jsou potomci kaprů z Dunaje, lze za typické považovat divoké dunajské kapry (sazany). Vysazování domestikovaných kaprů do lokalit výskytu původních populací ale vede k nežádoucímu křížení a vymizení divokých forem.

Genom

Kapr je tetraploidní (organismus má kompletní čtyři řady chromozomů, namísto obvyklých dvou) druh, má mezi 100-104 chromozomy, což je dvakrát více než u mnoha jiných kaprovitých ryb. Důvodem byla druhová hybridizace (tzv. allotetraploidie). Podle výzkumů mělo jít o dvě události, kdy nejprve došlo ke kompletnímu zdvojení genomu před 12-16 miliony let. Později k další duplikaci jen některých částí genomu mezi 2,3-6,8 miliony let.

Rozšíření

Kapr je v ČR původním druhem pouze v povodí Dunaje, tedy v dolních tocích řek na Moravě. Dnes má druh díky hospodářskému využití téměř kosmopolitní rozšíření (nevyskytuje se pouze v příliš chladných oblastech). Původní divoká forma sazan pochází z oblasti střední Asie. Záběr jejího rozšíření byl ale široký. Západní část areálu sahala od Aralského jezera, řek Syrdarja a Amudarja, Jižního Kavkazu až do menších jezer centrální Asie a Kazachstánu.

Východní část areálu se pak rozpíná od řeky Amur, mnoha řek a jezer v Číně a Vietnamu až do zemí jihovýchodní Asie. V Indonésii se ale nevyskytoval a místní kapr je již domestikovaná forma z Číny nebo Vietnamu). Druhotně pronikl domestikovaný kapr i do původního areálu sazana a jako ekologicky plastičtější druh ho z něj prakticky vytlačil. Nejblíž českému území je možné vzácně najít populace sazana ve veletocích východní Evropy (Dunaj, Volha, Don).

Invazní druh a vliv na ekosystém

Bývá označován za tzv. ekosystémové inženýra, neboť svou přítomností výrazně ovlivňuje své prostředí. V místech nepůvodního rozšíření se kapr stává nebezpečným druhem a decimuje místní sladkovodní ekosystémy, původní společenstva ryb a především obojživelníků.

Vzhledem ke své potravní preferenci není kapr schopný dostatečně regulovat primární produkci ve vodách (řasy, resp. fytoplankton) a zároveň jeho přítomnost vede k eutrofizaci vody (tj. Obohacování vody o živiny, jako je fosfor a dusík). Navíc kapr vyžírá větší druhy planktonu a bentosu (tj. společenství všech vodních organismů), které primární producenty regulují jako svou potravu. Přítomnost kapra tak vede k výraznému snížení průhlednosti vody. Do chovných rybníků se proto dosazují doplňkové druhy ryb, které tuto funkci zastupují (tolstolobik, tolstolobec, amur a lín).

Invazivní druh

Kapr je významným invazním druhem a za invazní jsou považovány i jeho domestikované varianty v ČR. Masivní chov a rozšiřování domestikované varianty člověkem výrazně ohrožuje původní divoké populace kapra. Ty mají navíc větší genetickou variabilitu než domestikované variety, a je proto velmi žádoucí jejich ochrana.

V roce 2000 byl kapr obecný zahrnut do seznamu 100 nejhorších invazních druhů světa. Druh byl zavlečen již do 120 zemí světa (včetně například Havaje). V Severní Americe negativně ovlivňuje průhlednost vody, ničí vodní rostliny a vzácně požírá i jikry jiných druhů ryb, čímž vytlačuje ostatní druhy z jejich přirozeného prostředí. Hostí také některé asijské rybí parazity (např. parazitické klanonožce). V Austrálii je považován za extrémně nebezpečný invazívní druh, který má velmi devastující vliv na tamní sladkovodní ekosystémy.

Kapr obecný nejlépe prosperuje v teplých, rozlehlejších a úživných vodách, ale výskyt není vázán pouze na tyto lokality. V menších stojatých vodách se kapr vyskytuje v místech s měkkým nebo středně tvrdým dnem. Místům s vysokou vrstvou řídkého bahna, nebo naopak s velkými kameny, se kapr většinou vyhýbá. Kapr se vyskytuje i v brakických vodách (tj. směs sladké a slané vody).

Potrava

Kapr je obecně všežravec, ale skladba jeho potravy se mění s věkem. Mladší ryby se živí zooplanktonem, od velikosti těla zhruba 10 cm přechází na všežravost. Dospělý kapr se živí bentosem a drobnými živočichy, které sbírá ze dna jako měkkýši, larvy pakomárů, jepic a chrostíků. Významnou součást jeho potravy tvoří i některé rostlinné zbytky, zejména různá semena. V našich podmínkách je přikrmován pšeničnými zrny a další pro něj nepůvodní potravou, na kterou si ale velmi rychle zvykl. Potravně je velmi přizpůsobivý, při nedostatku může začít konzumovat i rybí potěr.

Potravu ze dna vyhrabává (až do 20 cm), a proto je také velmi často označován jako „vodní prase“. Hltá vyhrabané bahno, které poté cedí a tím kalí vodu. Potravní aktivita kapra narůstá ve večerních hodinách a vrcholí brzy z rána kolem východu slunce.

Rozmnožování

Rozmnožování začíná obvykle na jaře, kdy vzrůstá teplota vody (rozmnožují se při teplotě 15–20 °C). Tření probíhá v okrajových, mělkých vodách, které jsou bohaté na vodní rostliny. Dospělci často migrují do vhodnějších míst – např. zatopených luk. Kapr je polygamní. Plodnou samici obvykle následuje několik samců, kteří se se samicí třou. Samice vypouští více než milion jiker za třecí období, ze kterých se během 4 dnů stanou larvy. Lepkavé jikry se lepí na vodní rostliny nebo jiné ponořené objekty.

Ačkoli mají kapři pohlaví dané geneticky (pohlavní chromozomy XY u samců a XX u samic), rozdíl chromozomu Y od X je pouze v malé množině genů. Mezi kapry se tak běžně vyskytují i hermafroditi. Často se kříží s karasem obecným, čímž vzniká kaprokaras.

Chov a lov kapra

Je nejstarším chovaným druhem sladkovodní ryby, do současnosti byl rozšířen působením člověka téměř celosvětově a žije na většině území, kde mu podnebí dovoluje přežití a rozmnožování. Díky tomu vzniklo také mnoho lokálních variet této ryby. Pro jeho chov byly vybudovány celé rybniční soustavy, hlavně v období středověku. Kapr obecný se chová taktéž jako akvarijní ryba.

Historie domestikace

Kapr se choval již v neolitu 6 tisíc let před Kristem, což dokazují nálezy v provincie Henan v Číně. Jeho příznivých vlastností pro chov (je všežravý, rychle přibývá na váze, dobře snáší transport) si povšimli i staří Římané. Ti ho domestikovali z povodí Dunaje. Po celém území říše budovali rybníky, do nichž vysazovali kapry. Jeho chov popisoval už Aristotelés.

Ve středověku se pod vlivem klášterního hospodářství rozšířil kapr po celé Evropě i do Čech. Zároveň se postupnou selekcí vhodných jedinců změnil jeho vzhled. Zmínky o chovu kaprů v klášterních rybnících v Čechách a Polsku sahají až do 12. století.

Hospodářský chov

Kapr obecný je chován jako významná hospodářská ryba, oceňovaná pro rychlý růst a kvalitní maso (nevýhodou pak je velké množství malých pružných kostí). Kapr tvoří 85 % z celkového výlovu českých rybníků a naprostá většina se jich prodá v předvánočním období. Z České republiky jde pak více než polovina ryb na export hlavně do Německa, Polska a Rakouska. Podle statistik ministerstva zemědělství bylo v ČR roku 2023 vyprodukováno 17 945 tun tržních kaprů (z celkem 20 986 tun tržních ryb). Přičemž produkce v historii rapidně narostla. V Blatenské a Třeboňské rybniční soustavě vzrostla během druhé poloviny 20. století z původních 190 kg/ha až na 530 kg/ha.

Vánoční kapr je středo a východoevropské specifikum. Tomu odpovídá i seznam jeho největších producentů v EU (sestupně): Česká republika, Polsko, Maďarsko, Německo a Chorvatsko. Už od středověku se mohl jíst v době půstu. Důvodem bylo, že se ryby a další vodní živočichové jako korýši a měkkýši křesťané nepovažovali za „teplokrevné živočichy“ (nebyly chápány jako příbuzné Ježíši). V klášterech se tak v rybnících chované ryby staly zdrojem rychle dostupného masa ve dnech půstu, které tvořily v součtu až třetinu roku.

Smažené kapří filety na vánoční tabuli

Některé prameny uvádějí, že se kapr na vánočním stole objevil už v 17. století, ale ve větší míře se v českých zemích o Vánocích konzumuje až od konce 19. století. Ačkoli byly ryby považovány za jídlo chudiny, kapr jako chovaná ryba byl poměrně drahý. Konzumoval se tak hlavně ve městech nebo v rybníkářských oblastech. Původně byl kapr v českých zemích připravován tzv. načerno, až v poválečném období se rozšířila jeho úprava na styl Vídeňského řízku (osmažený ve strouhance).

Štědrovečerní kapr se stal jedním ze symbolů českých Vánoc. Nejsilněji vnímají kapra jako tradiční vánoční jídlo lidé v Pardubickém, Hradeckém a Jihočeském kraji a Praze (tedy rybníkářské oblasti a velká města). Naopak v Ústeckém kraji se s ním jako vánoční tradicí ztotožňuje pouze 60 % respondentů. Přes tuto zvyklost jsou ale Češi jedni z nejmenších konzumentů ryb na obyvatele ročně v rámci EU. Myšleno, že v konzumaci kapra jsme na 1. místě, ale všeobecně v konzumaci ryb (sladkovodních, mořských) až mezi posledními.

Zdroje:

NECHVÁTAL, L. Ryby v našem rybníčku.

VODOMANSKÝ, J. Kapr obecný a další ryby.