Jezero Laka: Tichá záhada Šumavy, která pohltí světlo i čas

V nadmořské výšce přes jeden kilometr leží jedna z perel Šumavy – Jezero Laka. Jezero působí na první pohled klidně, když se jeho hladina leskne a tomuto dojmu přidávají i okolní stromy. Ale pod touto poklidnou fasádou se skrývá místo, které podle pověstí provázely v minulosti podivné úkazy nebo zmizení.

Nejmenší, ale nejhlubší v dojmu

Jezero Laka najdete v okrese Klatovy, nedaleko Prášil, na samotné hranici s Německem. Je sice nejmenším ze všech šumavských ledovcových jezer, ale patří mezi ta, která mají nejhutnější atmosféru. Má rozlohu pouhých 2,8 hektaru a hloubku kolem čtyř metrů, ale díky své poloze a tichu působí dojmem bezednosti. Voda je tmavá, zbarvená rašelinou, a dno nikdy neuvidíte.

Podle jedné z verzí legendy, kterou místní přiživují, zde měla být kdysi vesnice, kterou pohltila země. V noci je prý možné zaslechnout zvonění kostelního zvonu pod vodou, a když padne mlha, objevují se obrysy střech.

V šumavských kronikách se zmiňuje několik podivných událostí. Pastevec, který prý viděl z jezera stoupat „světelný kruh“ nebo lesník, který si poznamenal, že v okolí jezera „čas utíká jinak“. V devadesátých letech zde údajně zmizel turista, po němž zůstaly jen stopy vedoucí až k vodě – a pak nic. Samozřejmě je nutné dodat, že oficiální záznamy hovoří o nehodách nebo zvířecích stopách.

Plovoucí ostrovy – přírodní fenomén

Jezero Laka je unikátní i z vědeckého hlediska. Na hladině se volně pohybují rašelinové ostrůvky, které se časem mění, spojují a zanikají. Každý den může být jezero jiné. Odborníci vysvětlují tento jev přirozeně – rašelina, vzduchové kapsy, rozklad rostlin. Ale z pohledu návštěvníka to působí působivě až magicky. Jako by se krajina sama hýbala, dýchala a měnila před očima.

Podzim je pro návštěvu Laky ideální. Barevné svahy kolem se zrcadlí v tmavé vodě a ranní mlha vytváří scény, které vypadají jako z jiného světa. Mnozí fotografové tvrdí, že právě tady vznikají jejich nejpodivnější snímky – mlha, která se táhne těsně nad hladinou, a světlo, které neosvětluje, ale jen zvýrazňuje obrysy stromů. Když fouká vítr, z hladiny se zvedají pruhy mlžné páry a celý prostor působí, jako by měl vlastní rytmus.

Trasa k jezeru

K jezeru se dá dojít několika cestami, nejčastěji z Prášil po modré turistické trase (cca 5 km), nebo z parkoviště v Nové Huti. Cesta vede hustými šumavskými lesy a je vhodná i pro méně zdatné turisty. Na podzim je dobré počítat s častými mlhami, které dodávají výletu zvláštní atmosféru, ale také s tím, že na trase potkáte jen málo lidí. V tom je kouzlo i výzva – Laka se nejlépe poznává v tichu.

Z vědeckého pohledu je Laka důležitým ekosystémem rašelinišť a jezer, která reagují na klimatické změny. Odborníci tu sledují kvalitu vody, množství organických látek a vývoj mikroorganismů. Voda má téměř nulovou průhlednost, ale paradoxně vysokou biologickou aktivitu. I to přidává jezeru zvláštní rozměr – pod hladinou se skrývá mikrosvět, který funguje podle vlastních pravidel.

Laka není místo, kam se jede jen „podívat“. Je to spíš výlet do nálady – do ticha, do lesa, do krajiny, která má zvláštní energii. Pokud hledáte kam vyrazit, když prší nebo se mlží, Jezero Laka je ideální cíl. Ne kvůli výhledům, ale kvůli pocitu, že jste se na chvíli dotkli něčeho staršího než my všichni.

Podobná místa s atmosférou

Pokud vás podobná energie láká, zkuste i Černé jezero u Železné Rudy, které má podobnou hloubku tajemna nebo Plešné jezero pod Třístoličníkem. Každé z těchto míst má své kouzlo i historii

Jezero Laka není velkolepé. Ale má něco, co jiné nemají. Možná je to jen odraz lesa, možná příběhy, které se tu za staletí nahromadily. Určitě však stojí za návštěvu.

Zdroje: Redakce – konzultace s návštěvníkem, Deník, CzechTourism, Atlas Česka, Správa NP Šumava